INFORMACE KE KEŠCE:
Pěkný den milý lovče zavítal si do Javorníku - Vsi. Tato keška je určena výhradně pro rodiny s dětmi. Zavede vás k soukromé koňské farmě.
Keš se nachází v okolí kolem přístřešku, nehledejte ji za ohradníky ve výběhu koní !!! Dbejte zvýšené opatrností a nevkračujte za elektrický ohradník mezi koně! Nekrmte zvířata a chovejte se tiše. 

Appaloosa

Je plemeno koní vyšlechtěné v Severní Americe, původem ze Španělska. Patří mezi teplokrevníky. Je stejně jak mustang potomkem koní, dovezených do Ameriky Španěly v 16. století. Plemeno vzniklo díky indiánům z kmene Nez-Percé, kteří jako první indiánský kmen zahájili jejich chov již v 16. století a v 18. století již měli stáda prvotřídních koní. Tento kmen žil na území severovýchodního Oregonu, jihovýchodního Washingtonu a Idahu, u nevelké řeky Palouse. Od názvu řeky dostalo plemeno i pojmenování, jelikož během zahánění indiánských kmenů museli Nez-Percé řeku překonal – několik stovek koní ale silný proud strhl a utonuli. Po zahnání Indiánů do rezervace tito omezili chov koní a až v roce 1938 ho před zánikem díky atraktivnímu zbarvení zachránila skupina nadšenců u městečka Moscow.

Fríský kůň

Patří mezi nejstarší evropská plemena koně. Soudí se, že jeho počátek je třeba hledat v době před 3000 lety. Je původním severoevropským plemenem blízkým koni armonickému. Pochvalné zprávy nám o něm zanechali již staří Římané, kteří chválili jeho výkonnost.

Domovem tohoto plemene je Frísko v severní části Nizozemska.

Původní Frís byl ovšem dost nevzhledným chladnokrevníkem, věhlas získal po zušlechtění orientální krví. Značně byl ovlivněn hlavně andalusany v době španělské okupace Holandska (16. a 17. století). Původně pracovní, pak rytířský kůň se postupně změnil na reprezentačního karoséria, i když byl dost temperamentní a pohyblivý i pod sedlem. Vyvážel se do celé Evropy a ovlivňoval mnohá plemena. Spolehlivě předává svou černou barvu.

Kůň domácí

Nebo pouze kůň je domestikované zvíře patřící mezi lichokopytníky. V minulosti se koně používali především k přepravě. Od 20. století se na nich jezdí hlavně rekreačně. Slovo kůň označuje obecně jak samce, tak i samici koně. Samice se nazývá klisna nebo kobyla. Mezi kobylou a klisnou není žádný rozdíl. Kobyla je pouze slangový výraz pro klisnu. Samice v říji se říjí nebo je říjná. Na říjnou klisnu hřebec reaguje flémováním. Gravidní samice se označuje pojmem březí. Porod je nazýván hřebením. Samec je hřebec, vykastrovaný pak valach. Mládě koně se nazývá hříbě. Věda zabývající se koňmi je hipologie.

Irský cob

Irský cob (čti kob), nebo také Irský tinker je plemeno koní, známé díky své husté hřívě, rousům a ocasu.Také by správný Irský cob měl mít vousy na bradě které by se mu neměly stříhat. O vznik se zasloužili především kočovní cikáni již ve středověku. Název Irský tinker vznikl z názvu povolání většiny romů - drátenictví. Kob vznikal křížením Clydesdalských koní, Felllského a Dalleského ponyho, někdy i welsh-cobů, výjimečně Shirských koní. Koně s nestálým, flekatým zbarvením byli bez výjimky opomíjeni, šlechtitelé se jich rádi zbavovali, což bylo pro Evropany vítaným jevem. Kočovníci vynikali citem pro šlechtění a velmi rychle se učili. Kočovný život cikánů vytřídil ty nejodolnější jedince, kterým postačila jen velmi chudá pastva. Při svém putování měli cikáni možnost své klisny připouštět čistokrevnými hřebci (dělo se tak tajně, obvykle v noci).
Tělo je krátké, zavalité s mohutnou zádí a krkem, poměrně širokým hrudníkem a kratší rovnou hlavou. Dosahují kohoutkové výšky kolem 120-160 cm, nejčastěji se vyskytují ve výšce 145 cm.
Poznáte je díky husté hřívě, rousům vyrůstajícím již od kolene,vousům na bradě a také hustému a dlouhému ocasu. Zbarvení je u tohoto plemene opravdu rozmanité, avšak nejsu povoleni albíni. Tudíž potkáte nejen strakatého, nebo černého irského coba, ale i v barvě palomino, silver dapple, roan, buckskin, chestnut, bay a mnoho dalších, barvy jsou opravdu různé.