Přírodní památka Hromnické jezírko leží na levém břehu Býkovského potoka v nadmořské výšce 360 m.n.m. Jeho rozloha je 12,2 Ha. Předmětěm vzniku přírodního parku je odkliz o rozměrech 190 x 130 m, přičemž hloubka je rovných 60 metrů.
Vznik a původ jezírka
První zprávy o těžbě Hromnického ložiska pochází z roku 1578. Původně se zdejší břidlice těžila hlubinně, J. D. Starck však přešel v roce 1828 na efektivnější způsob těžby, tj. do dnešní podoby povrchového dolu. Po ukončení těžby z důvodu nalezení levnějšího způsobu získávání kyseliny se stěny i odvodňovací štola sesunuly a na dně odklizu vzniklo jezírko s maximální hloubkou až 15 m. Jezírko tedy vzniklo závalem odvodňovací štoly krátce po zastavení těžby břidlice.
Břidlice a získávání vitriolu
V 16. - 18. století se z břidlice vyráběl kamenec. Zdejší kyzové břidlice proterozoického stáří obsahují příměs, která dává hornině její černošedou barvu. Mimo tyto příměsi a minerály obsahuje značné množství jemně rozptýlené železité horniny. Proto se toto ložisko, které vzniklo 60 m pod úrovní okolního terénu, využívalo k výrobě kyseliny sírové. Roku 1802 získal zdejší doly a chemické závody J. D. Starck a zavedl zde výrobu dýmavé kyseliny, lidově nazývané vitriol. Břidlice se těžila štolami, ale pro její narůstající spotřebu bylo ložisko v roce 1828 otevřeno odklizem. Po odstřelu byla surovina na dně odklizu ručně drcena a odvážena na místo s nepropustným podložím, kde se vršila do hald až 17 m vysokých.Jednotlivé haldy byly v různých směrech proloženy průduchy, jimiž cirkuloval vzduch a dřevěnými korýtky byla přiváděna voda, čímž se zrychlovalo zvětrávání horniny a tímto způsobem se z břidlice získával vitriolový louh, který měl tmavě hnědou barvu. Následně se louh sváděl do dřevěné nádrže zvané štok pomocí dřevěných žlabů. Odtud putoval do krytých, zděných odpařovacích pánví, kde se nadále zahušťoval. Z těchto pánví se louh dále vedl do čistících pánví, kde díky usazování došlo k jeho vyčištění. Čirý louh se vypouštěl do železných varných kotlů, v nichž se zahušťoval do kašovité hmoty, která se vypouštěla na dno varny, kde tuhla v zelenožlutý vitriolový kámen. Pro zbavení přebytečné vody byl kámen pálen v kalcinových pecích. Vitriolový kámen rozemletý na moučku se v kameninových nádobách vkládal do galejních pecí, kde se zahříval, čímž se z něj začala uvolňovat pára v podobě oxidu sírového, která se jímala v nádobách s vodou, čímž vznikala kyselina sírová. Zdejší voda je díky nízkému Ph téměř bez života, přežívají zde pouze drobné řasy. Dle starousedlíků zde po 2. sv. válce stačilo opláchnout boty, aby se vám cestou do vsi odlouply podrážky.
Otázky
1) Jaké minerály a příměsi obsahují zdejší břidlice a propůjčují ji typickou barvu?
2) Který geologický jev můžete pozorovat na stěnách důlního prostoru? (vlastními slovy)
3) Heslo ze stage
4) Naměřená hodnota Ph
5) Víte o nějakém dalším využití břidlice? (vlastními slovy)
pozn.: Na infotabuli naleznete fotografii reprodukce z 20. století. Zjištěný rok - 1840 = kód k zámku
Odpovědi zasílejte přes zprávy. Keš klidně logujte, nemusíte čakat na potvrzení správných odpovědí. Když odpověď nebude správná, nebo neúplná, budu Vás kontaktovat. Pokud Vaše odpověď nepřijde do 1 dne po logu, log bez upozornění mažu.