V Petříkově je zastávka ČD, základní škola, obchod a 2 hostince. Je zde možnost ubytování v soukromých penzionech či chatách. V obci není žádný průmyslový závod, kolem jsou lesy a rybníky, obce protéká řeka Stropnice. Je ideálním místem k rekreaci a odpočinku.
Obec Petříkov má vybudovaný obecní vodovod. V obci funguje obecní knihovna a hřiště. Působí zde Sbor dobrovolných hasičů. Každoročně je zde pořádaný masopust, triatlon, drakie a vánoční zpívání.
Do území obce, části Jiříkovo Údolí zasahuje CHKO Třeboňsko, kde se nachází také přírodní rezervace Červené blato s náučnou stezkou.
Historie
Historie obce je poměrně mladá. Petříkov jako samostatná obec vznikla až v roce 1790, kdy mezi čtyřčtyřiceti obyvateli rozprarceloval buquoyský dvůr a dal do dlouhodobého pronájmu "tři životy": osídlenci, jeho manželku a jednu z dětí. Tímto způsobem vzniklo koncem 18. století na novohradském panství Jana Nepomuka Buquoye celkem 330 nových sídelních jednotek. Hrabě tak zcela úmyslně zahájil hospodářský rozvoj svého panství. Oblast Petříkova nebyla výjimkou a díky tomu, že již před tímto obdobím byl velmi přínosný hospodářský potenciál.
V minulosti stálo na území Petříkova 8 mlýnů, které jsou při potoce Stropnici uváděny již v roce 1379. Dále se zde nacházejí ještě tři sídla (Petřík, Klenauer, Kudlata). Martin Petřík byl také majitelem jednoho z mlýnů, ke kterému patřila i pila.
V 17. století byl tento mlýn součástí nově založeného dvora a po bývalém prvním majiteli byl nazván Petříkov. V roce 1733 koupilo mlýn Petříkov novohradské panství a byly zde zřízeny železárny. na pozemcích se nacházela železná ruda, u mlýna byla postavena vysoká pec, která zpracovala i litinu na kujné železo. Nedaleko od mlýna byly v lese postaveny milíře na výrobu kolomází a dřevěného uhlí. Výroba železa i milíře se později zanikly, novohradská vrchnost prodala i mlýn, ale pilu zpracovávající dřevo u přilehlých lesů si ponechala.
Těšínov
Součástí obce Petříkov je osada Těšínova. Dříve to bylo obráceně. Těšínov je také protáhlá vesnice bez typické jihočeské vesnice, ale na rozdíl od modernějšího petkářského Petříkova, tvořeného starými zemědělskými usedlostmi a chalupami, spíše postavenými převážně z jedné strany dřívějška významné cesty vedoucí z Třeboně do Nových Hradů.
Těšínov býval samostatnou zemědělskou obcí, do níž patřily obce Nepomuk a Jiříkovo Údolí, později i Petříkov. Patřily k ní i čtyři mlýny, dnes jednoty (Řežab, Koudela, Sviták, Lospecen), na řece Stropnici. Protože v 16. století počet mlýnů (10 až 15 na 5 km řeky) v této oblasti překonal únosnou hranici, zakázal rožmberskou vládu v obcivských mlýněch mlít. Další majitelé bývalých mlýnů až do padesátých let minulého století poměrně úspěšně věnovali zemědělské činnosti.
Po roce 1948 Těšínov odolná kolektivizace, JZD zde nevytvořilo, rolníci buď dál hospodařili soukromě nebo předali pozemky (neškodné) státnímu statku, který postavil objekty v sousedním Petříkově. V současnosti jsou všechny pozemky v Těšínově obhospodařovány pouze několika soukromými zemědělci, kteří se zabývají pastvou skotu.
V Těšínově trvale žije okolo 60 obyvatel. Těšínov je nyní částí obce Petříkov, faru má od roku 1785 u kostela sv. Jakuba v Jílovicích.
Jiříkovo Údolí
Jiříkovo Údolí se nachází 3 km severně od Jakule (nádraží Nové Hrady). Leží v nadmořské výšce 493 ma je v současnosti známo především jako přírodní rezervace. V minulosti je však více známé jako sklárna hraběte Buquoye, o níž chybí zmínka jen v malých sklářských učebnicích a příručkách.
Sklářská osada dostala jméno po svém zakladateli doktoru Jiřímu Františku, učiteli Buquoyovi, přírodovědci, který v roce 1804 objevil výrobu nezaměnitelného černého hyalitového skla. Patent na toto černé sklo, který byl vyroben v Jiříkově údolí, získal Buquoy v roce 1817. V roce 1819 vynalezl červený hyalit.
Sklárna uprostřed hlubokých lesů byla založena na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, protože zde bylo k dispozici písek a palivo v podobě dřeva a kvalitního černého peřiny. Ročně se ve sklárně spálilo až několik milionů rašelinových borek. Vzhledem k tomu, že výroba skla byla v první polovině 19. století patrná mezi nejlépe placenými zaměstnanci, bylo Jiříkovo Údolí obrovské obyvatelstvo (rodilo se zde 15 - 20 dětí za rok). Kolem roku 1850 sklárnu v Jiříkově Údolí koupil sklářský podnikatel z Altnagelbergu (Stará Huť) Karl Stölzl, ale na počátku 20. století už měl Buquoy zase. Kolem sklárny byly postaveny obytné a hospodářské budovy pro skláře, uhlí a lesní dělníky. Bylo zde postaveno kostelík a na konci 19. století v č. 35 zřízena škola (správce školy Vojtěch Záruba).
V druhé polovině 19. století už začala být provoz ve sklárně omezován. Objekty sklárny i další budovy byly postupně bourány, ale přesto se zde pracovalo až do třicátých let 20. století. Potom byly objekty sklárny zbořeny a vyprodány jako stavební materiál. Tajemství výroby hyalitového skla se starými skláři vzali sebou do hrobu. Přestože je známo jeho složení, nikomu se nedaří vyrobit.
V poslední době své existence měla sklárna pravděpodobně větší význam jako turistická atrakce než jako výrobce skla. Veřejně přístupná stará sklárna a okolí na nejvyšší úrovni intenzivně obhospodařované hluboké lesy byly ve 20. a 30. letech oblíbeným cílem jak školních výletů, tak i dospělých turistů z celých Čech i ze zahraničí. Na západní straně od Jiříkova Údolí, na křižovatce dlouhých rovných (kočárových) cest, mohli turisté vidět vysoký bílý obelisk, nazvaný Bílá věž (podle zpráv z počátku 20. století byl vysoký 30 ma byl vidět až z 8 km od Novohradského zámku). Dále bylo možné prohlédnout si zde buquoyskou oblast a bažantnici. Nyní je na křižovatce lesní bouda a kámen s nečitelnými daty z počátku 19. století.
Velkým lákadlem pro příznivce přírodních zajímavostí zde bylo již od počátku 20. století rozsáhlé rašeliniště nazvané Červená slať, která ještě nebyla přírodním rezervací, ale zdrojem pohonné hmoty. Po ukončení provozu ve sklárně byla v roce 1933 část Červené slaty vyhlášena chráněnou přírodou. V roce 1952 se 40 ha rašeliniště oficiálně stalo chráněným územím Červené blato. V roce 1972 byly chráněné území zvětšeno o okolní lesy a Borské blato, v nichž byla v šedesátých letech ukončena individuální výroba borek pro otop. Celková výměra je 331 ha.
V roce 1945 v Jiříkově Údolí bylo kolem dvaceti obyvatel, většinou německé národnosti, kteří po válce zmizeli. Posledním obydleným domem byla do počátku sedmdesátých let hajnice, posledním hajným Josef Tomášek. Neobydlené budovy byly zbořeny, zůstal kostel, hájovna a dva chalupy, které využívaly státní lesní závod jako sklady. Po roce 1968 se z kostela stala rekreační chalupa. Bývalá útulná stará hájovna na severním okraji obce Jiříkova Údolí byla po roce 1990 nepatrně přestavěna na ledově vyhlížející letní penzion a hostinec.
Osada Jiříkovo Údolí je bez stálých obyvatel. Patří nyní do obce Petříkov.
Veškeré informace čerpány z webových stránek https://www.petrikov-obec.cz/