BYLI JSME A BUDEM Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Boj o Československo
Mnichovská zrada dohoda
aneb BYLI JSME A BUDEM
V roce 1938 byla naše země průmyslově vyspělým, demokratickým státem. Ačkoliv světová hospodářská krize poškodila její ekonomiku, závislou na vývozu, v důsledku čehož se vyostřilo napětí mezi Čechy a Němci uvnitř státu, Československo ve srovnání s mnoha svými sousedy prosperovalo. Mělo armádu dobře vyzbrojenou moderním dělostřelectvem, tanky a letouny, vystavěný řetěz mohutných pevností kolem německých hranic. Československo mělo spojeneckou smlouvu s Francií. Hitlerovi důstojníci tvrdili, že naše zem byla vážnou hrozbou, pokud by Německo zaútočilo proti Francii a Británii.
Ve snaze zachránit sama sebe a nasměrovat fašismus směrem na východ se naši spojenci Anglie, Itálie a Francie (na pomoc Francie byla vázána vojenská výpomoc Sovětského svazu československé republice) 29. září 1938 dohodli s hitlerovským Německem (Československo na jednání přizváno nebylo) o odstoupení československého pohraničí Německu, tzv. mnichovská dohoda (je náhoda, že Mnichovská dohoda byla podepsána takřka na den ve výročí zavraždění českého knížete Václava) znamenala pro téměř dvacetiletou republiku nejen ztrátu více než 1/3 území, ale také výrazné zhoršení její obranyschopnosti. Po hrubém nátlaku podepsal československý prezident Emil Hácha 15.3.1939 ve 3.35 Němci připravenou dohodu o převzetí českých zemí pod „ochranu říše“. K překročení hranic republiky došlo ráno dne 15. března 1939.
Mapa zcela okleštěné republiky po mnichovské dohodě.
9.10.1938 byla vyhlášena autonomie Slovenska a přejmenování na Česko-Slovenská republika,
zbylé červené pole mapy bylo od 16.3.1939 Protektorát Čechy a Morava
Všeobecná mobilizace z 23. září 1938 jasně demonstrovala vůli bojovat za svůj stát, mobilizace úspěšně proběhla během týdne, armáda v počtu 1,5 milionů vojáků byla připravená se nepodvolit nepříteli. Mnichovská zrada našich tehdejších spojenců však udělala rychlou a zároveň smutnou tečku za rozhodnou vůlí Čechoslováků bránit svůj stát.
14. Březen 1939 - Střet Čechů a Němců
Pokud by někdo tvrdit, že Čechoslováci dali republiku bez boje, nebyla by to pravda, o tuto událost se postarali vojáci v Místku. První němečtí vojáci překročili hranice v prostoru Moravské Ostravy již 14. března kolem 17.30. Jednotky VIII. sboru a pluku SS „Leibstandarte Adolf Hitler“ dostaly rozkaz obsadit Moravskou Ostravu i Místek a odříznutí okolí od polských hranic (operace Blumenkrieg).
V úterý 14. března 1939 v 17:30 se od Příbora začaly přibližovat motorizované jednotky a projely hraniční čárou. Němečtí celníci obsadili budku pohraniční stráže, která již nestihla informovat Místek. Jednomu z českých celníků se podařilo útěkem dostat do Rychaltic, kde podal hlášení.
Nacisté se zastavili u místecké továrny Oskara Landsberga. Okresní hejtman Cidlík, byl informován pouze o
průjezdu německých jednotek směrem od Příbora na Slovensko.
Velitel III.praporu 8. pěšího pluku podplukovník Štěpina dostal asi v 18 hodin na posádkovém velitelství ústní rozkaz tohoto znění: „ Němci jsou před naším městem. Neklásti jim žádný odpor. Vejíti ve styk s jejich veliteli.“
Kolem 18. hodiny dorazilo říšské vojsko do centra Místku. Čtyři němečtí četníci obsadili policejní strážnici a učinili prohlídku. To už se k nim začali přidávat místní henleinovci, s touhou aktivně se zapojit. S jejich pomocí došlo k obsazení budovy okresní politické správy, další část jednotek projela a blížila se k Čajánkovým kasárnám (bývalá textilní továrna firmy Czajanek, od roku 1934 sloužila jako kasárna), kde byl ubytován III. prapor 8. pěšího pluku. V přízemí byla umístěna IX. rota, v 1. patře X. rota a ve 2.patře XII. rota.
Velký počet z místních vojáků byli nováčci, kteří narukovali teprve 1. března a neabsolvovali prozatím ani základní výcvik, dále zde bylo přibližně 30 aspirantů a délesloužících na kurzu Polštiny.
Zkrachovalou textilní továrnu firmy Czajanek roku 1934 koupila armáda,
dosloužila jako tzv. Čajánkova kasárna, koncem 70. let ustoupila čtyřproudové silnici .
Přibližně v 18 hodin a 20 minut přijížděly k Čajánkovým kasárnám další vojenské jednotky. Poté, co jedno z aut zastavilo se směrem k bráně kasáren blížilo několik osob s napřaženými zbraněmi, bylo zřejmé, že se jedná o německého důstojníka, provázeného dalšími vojáky.
Stráž vyzvala důstojníka k zastavení, ale německý důstojník neuposlechl a vyzval stráž, aby se vzdala. Pak sám vytáhl pistoli a vystřelil po strážném. Kulka ho minula, strážný ihned opětoval palbu a důstojníka zasáhl. Vojáci se poté hned ze stráže stáhli a začal boj o kasárna.
Řízení obrany se ujal velitel kulometné roty kapitán Pavlík, který hned na počátku boje vypnul elektřinu, celé kasárny se ponořily do tmy.
Kapitán Pavlík svým zástupcem jmenoval poručíka Martínka a všichni se chopili zbraní, které byly u XII. roty. Sám Pavlík začal střílet z lehkého kulometu a postupně se k boji připojili i příslušníci dalších rot a nováčci. Stříleli pouze z pušek a lehkých kulometů, postrádali granáty či těžké kulomety a bohužel také zásoba střeliva, která stejně byla ponechána v kasárnách „na černo“, rychle ubývala.
Němečtí vojáci, vybavení těžkými kulomety, vedli palbu z obsazených budov naproti kasárnám, obsadili celý protější park a výhled ztěžovali obráncům silnými reflektory namířenými na Čajánkovy kasárna, proto mnohé z výstřelů skončily místo v pozicích útočníků ve zdi finančního úřadu (dnes budova policie), který Němci rovněž obsadili. Do brány kasáren vjel obrněný automobil ostřelující nádvoří, ale palba z kulometu jej donutila k ústupu.
Nepřátelská střelba stále sílila a dělový granát zasáhl i kancelář velitele praporu podplukovníka Štěpiny. Byl to právě on, kdo z velitelství pluku, při telefonním rozhovoru s plukovníkem Eliášem, obdržel rozkaz k zastavení palby a kapitulaci. Po vystřelení posledních nábojů obránců Němci vtrhli do kasáren a téměř do půlnoci trvala prohlídka spojená s drancováním.
Zatímco českoslovenští vojáci byli beze ztrát (pouze dva ranění), na německé straně se pamětníci shodují na několika padlých (bližší číslo neznámé). Odhady hovoří o 6 až 18 padlých Němců. Část jich byla odvezena nákladním autem směrem k Příboru, část pohřbena i na místeckém hřbitově. Ranění byli ošetřeni místními německými lékaři (krátce však hospitalizováni ve frýdecké nemocnici, lékaři potvrdili 10 těžce raněných).
Střílelo se i v ulici U kasáren (dnešní Pavlíkova ulice), zde byly další kasárna 8. pěšího pluku.
Kasárna zabrali nacisté (vlajka s hákovým křížem).
Po odchodu vojska v 70-tých létech byla opuštěná, dnes slouží jako Školní a výcvikové zařízení PO
Část obránců byla hned seřazena před nedalekým Štursovým pomníkem padlých z první světové války (na Malém náměstí), zatímco nováčci zůstávali ve světnicích. Do každé světnice se nahrnulo deset Němců, kteří zadrženou posádku hlídali.
Zhruba po dvou až třech hodinách přišel nový rozkaz. Obránci museli napochodovat na místecké náměstí, po obou stranách je se zbraněmi hlídali němečtí vojáci. Jen lehce oděni v dešti se sněhem a ve větru čekali asi od osmi do půl jedenácté. Mnoho vojáků očekávalo smrt. Nakonec je však odvedli zpět do kasáren. Důstojníci byli odvedeni do Německého domu, kolem půlnoci byli propouštěni do svých domovů s nařízením, aby očekávali další pokyny.
Původní německý plán byl odvést vojáky jako zajatce do Příbora, ale od tohoto plánu bylo během noci upuštěno. Vojáci byli po návratu soustředěni do světnic a Němci s nimi zůstali nepřetržitě od 14. do 24. března, kdy přestalo toto nepřetržité hlídání. Po pěti dnech, tedy 29. března, dostali vojáci lístky, na kterých byly informace o dovolené na neurčité časové období.
Očekávány byly perzekuce účastníků, ale překvapivě Němci nováčky a ostatní vojáky Čajánkových kasáren nechali bez trestu. Ani během onoho 10-denního zostřeného hlídání na světnicích se nestal žádný násilný incident či nepokoj. Němci sice hrubě mluvili a křičeli po vojácích, ale ti jim stejně většinou nerozuměli, němčina se jim zdála hrubá sama o sobě.
Němci dokonce svolili k pořízení této památné fotografie (29.3.1939),
jejich moto "BYLI JSME A BUDEM" dnes používá jako reklamu jedná všem známá likérka
Obsazení zbytku okresu
14.3.1939 mezi 20. a 21. hodinou byl obsazen i Frýdek, také Neumanovy kasárna v Pekařské ulici - obsazeny bez výstřelu.
Němci obsadili i muniční sklad ve Staříči, kde bylo 11 vojáků a poddůstojníků vedených svobodníkem Jurajem Mikitou z XII. Pavlíkovy kulometné roty. Do půlnoci byla obsazena i Dobrá a zbylé okolní vesnice. Obsazen byl celý ostravsko-karvinský revír a obce frýdeckého, místeckého i fryštátského okresu až po tehdejší československo-polskou hranici.
Dr.Hein Wildhage byl jmenován správcem místeckého okresu a velitelem místecké posádky se stal major Sucker. V budově frýdeckého městského úřadu byla dočasně zřízena úřadovna gestapa v čele s Preisem a později Nowokem.
Likvidace místecké a frýdecké posádky zabrala Němcům čas až do 31. července 1939. Ze skladišť si Němci odvezli na 36 000 pušek, 6 milionů nábojů, 30 000 ručních granátů, 500 těžkých a 400 lehkých kulometů a také výstroj pro 3 pluky, včetně bot a prádla. Naši spojenci zrádně souhlasili s obsazením Československa, čímž zajistili vyzbrojení německé armády včetně předání našeho zbrojního průmyslu.
Protektorát Čechy a Morava
Obsazení Československa ze 14. a 15. března bylo následně stvrzeno Háchovým podpisem v Berlíně a Hitlerovým výnosem o zřízení protektorátu ze 16. března 1938. Tento stav se stal realitou pro budoucích šest let na silně okleštěném území bývalé Česko-Slovenské republiky. Protektorátním prezidentem byl Emil Hácha, zatímco Československým prezidentem v exilu Dr. Edvard Beneš.
Druhá světová válka skončila rokem 1945. Pro Československo se stal státním svátkem Den osvobození od fašismu, den podpisu kapitulačního protokolu, který byl stvrzen oběma stranami 8. května v 16. hodin.
Karel Martínek při návštěvě prezidenta Beneše v Místku (1946), Karel Pavlík v lednu 1943 popraven v Mauthausenu
Oba se v průběhu války aktivně zapojili v odboji - oba byli vězněni v koncentračním táboře.
Zdroj informací: svornost
Čajánkovy kasárna po osvobození
O tom se dnes ví pramálo, dočetl jsem se v místním plátku, že podle sepsaných pamětí prvního předsedy Národního Výboru Frýdek-Místek Rudolfa Jandy zde byli soustředěni Němci určeni k odsunu (detenční tábor).
NV byl anonymním dopisem upozorněn na poměry v táboře, kdy následná kontrola se ve vyšetřovací místnosti brodila kalužemi krve, která byla i na zdech, na zemi leželi spoutaní příslušníci SS, doslova rozsekáni....Strážci rudé NBS Bašanda, Stibor a Koliba z šestnáctky sídlící pod místeckým podloubím se stejně chovali i k zadrženým Čechům. Podle šetření krajské SNB bylo zavražděno 28 Němců a dva Češi.
Pro peníze byl již zmíněnou šestnáctkou zavražděn i místní stavitel Jaro Čermák. V sobotu večer byl zaveden na místní část Hliník, strážný Stibor jej chtěl zastřelit, ale selhala mu pistole, tak jej zabil ránou karabáče do týlu. Druhý den dovedli Stibor, Bašanda a Koliba na místo devět Němců a dali jim Čermáka zahrabat u zdroje pitné vody u sousední továrny, poté Němce zastřelili a prezentovali to jako vzpouru Němců, kteří měli Čermáka ubít lopatami, což následná pitva vyloučila. Velká část peněz, které měl Čermák v době zatčení u sebe se již nenašla.
Možná to sem až tak nepatří, ale je to ukázka, jak se zachovali Němci při obsazování kasáren a jak se zachovali někteří Češi po osvobození.
Zdroj informací: PATRIOT 05/2018
Něco ke keši
Protože na místě pomníku, kde k tomuto střetu došlo již jedna keš je, zvolil jsem umístění, kde byla další kasárna 8. pěšího pluku. Ovšem přímo u bývalé vrátnice je rovněž keš, která popisuje, jak je tento bývalý vojenský objekt využíván v současnosti, byla krabička umístěna ve spodní části bývalých kasáren.
Krabička není nic závratného (cestovatele však pobere), spíše se jedná o obsah listingu, který má připomenout hrdinství čechů a zradu dnešních vůdců EU.
Additional Hints
(Decrypt)
an fgebzxh