Řeka Bečva je největším levostranným přítokem Moravy. Pramení v Beskydech jako Rožnovská a Vsetínská Bečva a až od Valašského Meziříčí teče jako jeden tok.

Bečva se v minulosti vinula územím v četných zákrutech a meandrech. Měla také četná vedlejší, slepá a mrtvá ramena, která se při povodních naplnila a pojala část přívalové vlny. Na vybraných ´úsecích došlo k napřímení směru toku, svedení řeky do jednoho koryta, vyrovnání spádu dna a k úpravě vyústních tratí jejich přítoků. Dalšími regulacemi se narovnávaly další meandry a původní délka koryta se tak postupně zkrátila.

I přes rozsáhlá regulační opatření najdeme na horním, středním i dolním toku této velmi dynamické řeky zastoupení všech typů nivních a říčních biotopů. Všechny tyto biotopy obývají vzácné druhy savců, ptáků, hmyzu, obojživelníků měkkýšů a plazů. Rostou zde kriticky ohrožené vlhkomilné a vodní rostliny a spolu s běžnými zástupci flóry a fauny vytvářejí společenstva s neobyčejně vysokou druhovou rozmanitostí.

Veverka obecná

Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je středně velký hlodavec, obývající široké území v rozmezí od západní Evropy až po východní Asii. V České republice ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem. Má zrzavou, černou a někdy hnědou srst.

Veverka obratně skáče v korunách a běhá po kmeni díky dlouhým prstům s drápky, výbornému zraku a odhadu vzdálenosti a také díky huňatému ocasu, který jí slouží nejen jako kormidlo, ale i jako padák. Kožní sval totiž umí nasměrovat chlupy tak, jak je zrovna třeba. To vše dohromady vysvětluje neuvěřitelnou obratnost akrobatické schopnosti veverek, nad kterými tak často žasneme.

Na jaře veverky okusují pupeny a letorosty, výjimečně si přilepší i ptačími vejci. V létě se živí hlavně listy,výhonky a plody, na podzim přijdou na řadu rozličná semena, houby, bukvice a oříšky. Často si na horší časy budují zásobárny potravy na různých místech svého revíru, který může být značně rozlehlý. V zimě využívají zásoby, případně loupají smrkové šišky, a to tak, že zbyde jen holé vřeteno s několika šupinami na špičce. Dokonce okusují i shozené srnčí paroží, aby si doplnily zásoby vápníku.

Veverky si pro letní odpočinek stavějí lehká, nepříliš důkladně spletená hnízda. Zavděk dají i opuštěným hnízdům větších ptáků. Když je venku zvlášť zima a ošklivo, veverka zůstane v pelíšku schovaná i několik dní a vůbec nevylézá. Díky nižší aktivitě vystačí i s menším přísunem potravy.

Zato v zimě si buduje ve větvích, v dutinách stromů či v budkách z větviček a listí hnízda důkladná. I v mrazech si v nich dokáže udržet teplotu mezi 10 a 20 °C! Zimní hnízda jsou totiž dobře izolovaná: veverky dovedou kůru stromů rozcupovat tak důkladně, že připomíná vatu. Vyhřívat jej však musí veverky samy, k čemuž potřebují dostatek potravy. Do zimního spánku neupadají a k přežití potřebují skrýše se zásobami potravy na zimu.

Do začátku vloženo CWG a TB.