Terén je zde mírný, nedaleko se nachází starý lom, kde se težilo kamení. Bohužel je již zavřený ale mužete se tam jít také podívat je to zajímavý úkaz, při cestě do lomu se řiďte výhradně výstražnými cedulemi a dbejte zvýšné opatrnosti. Další památkou nedaleko je hrad Angerbach, kde je též ukrytá keška z mojí série "Poznávejte naše město Kožlany a okolí" přeji příjemnou procházku.
Židovská obec existovala v Kožlanech v 17. - 18. století, v 1. polovině 19. století pro nedostatek rodin zanikla.
Židovské osídlení je tu doloženo před rokem 1672 a pravděpodobně okolo roku 1700 byl založen zdejší židovský hřbitov. Vrchnost v Kožlanech byla tehdy nepříliš tolerantní a vykázala pro něj opovrhované místo asi 2 km od obce. Nachází se na tzv. Šibeničním vrchu v sousedství někdejšího popraviště. Na ploše hřbitova, ohrazené dochovanou zdí, je několik desítek náhrobních kamenů starých i novějších. Po zániku obce v Kožlanech přešel hřbitov do užívání židovského obyvatelstva v nedaleké Kůzové a pohřbívalo se tu až do roku 1940.
Obec Kožlany je prvně zmiňována v souvislosti s majetkovou směnou za vlády Václava I. ve 13. století. Ten věnoval vesnici klášteru v Plasech, pak si to všal rozmyslel a v roce 1239 vyměnil obec zpátky za jinou. Jeho syn Přemysl Otakar II. sem také rád jezdíval a vystavěl tu lovecký zámeček a dvůr. Později se tento majetek dostal do šlechtických rukou a dnešní pojmenování nese obec po Otovi Kožlanském z Kožlan, který tu se souhlasem krále Jana Lucemburského vysadil městečko. To si však na městská práva muselo počkat až do doby Karla IV. (1351). Další práva získaly Kožlany za vlády Vladislava Jagelonského. Později patřily Kožlany ke hradu Týřov na Berounce.
Zbytky tvrze pana Kožlanského se do dnešní nacházejí na ostrohu nad soutokem Studeného nebo Hrádeckého potoka - jsou zde pozůstatky základů, příkopu a valů hrádku (také zv. Angerbach). Farní kostel sv. Vavřince je prvně zmiňován v roce 1384, v 18. století byl však radikálně zbarokizován. Přesto dosud nalezneme v jeho interiéru stopy dávné minulosti - v presbytáři byly objeveny fragmenty gotických maleb z konce 14. století. Zařízení kostela pochází většinou z 18. a 19. století, barokní boční oltáře sem byly přeneseny ze zrušeného kláštera dominikánů v Plzni.
V Kožlanech byla již od 18. století velmi silná tradice lidového hrnčířství, v domě čp. 299 je dochována unikátní technická památka - hrnčířská pec z 1. poloviny 18. století.
V budově bývalé školy vedle kostela bylo v roce 1946 zřízeno muzeum. Mimo jiné se zde připomínají dvě významné osobnosti kraje. Sochař Václav Levý (1820 - 1870) do této školy chodil jako dítě, když se do Kožlan jeho rodiče přestěhovali. Učil se potom truhlářem, ale místní farář se ho ujal a opatřil mu přístup do kláštera v Plzni, odkud pak už vedla (sice poněkud klikatá) cesta k sochařství. Autor řady zajímavých soch se stal učitelem Josefa Václava Myslbeka, zakladatele moderního českého sochařství. Pamětní deska byla na budovu školy umístěna šest let po jeho smrti.
Druhý československý prezident Edvard Beneš (1884 - 1948) je zdejším rodákem. Po vzniku samostatného státu v roce 1918 byl nejprve ministrem zahraničí a od roku 1935 prezidentem. Na protest proti Mnichovské dohodě odstoupil a od začátku války vedl exilovou vládu v Londýně. Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 odstoupil znovu a krátce poté zemřel.