ÚVOD
Zajímavosti máme často přímo před sebou, a i když na ně hledíme, tak je vlastně nevidíme.
Druhý liberecký Ještěd se tyčí nad tajnou místností Rudého koutku v Ohřívárně.
Že nerozumíte? Tak čtěte dál!
PODROBNĚJI
Před časem objevil milovník libereckých památek Marek Řeháček zašlé liberecké kluziště v Chrastavské ulici, dávno ztracený Eisplatz, který kdysi vznikl nedaleko centra města na Jizerském potoce a po svém zániku byl utopen ve změti baráčků a boudiček. Málo se dochovalo z jeho původní krásy, která si kdysi dokonce zasloužila litografickou pohlednici. Na ní se prohánějí na ledě Liberečané v oblecích vašnostů a dam. Roztomile bruslí a padají.
Celá lokalita mezi Chrastavskou a Slunečnou ulicí doznala ve druhé polovině 20. století zásadních změn: zastavěn byl prostor ledové plochy, došlo ke zboření části budov sloužících kdysi bruslařům a to vyhubilo poslední zbytky starosvětské nálady. Přes zarostlé houštiny mohli ti, kdož věděli, spatřit jen posledního svědka dávné slávy - centrální objekt kluziště s mohutnou věží; pro svoje zdi zdobené dřevořezbami a režným zdivem se mu někdy říká Zámeček. Marek Řeháček jej v kontextu původního účelu objektu nazval „Ohřívámou" a přirovnává jej k restauraci Rybářská bašta stojící pod vchodem do zoologické zahrady - málo se ví, že i ona úplně stejně jako Ohřívárna sloužila odpočinku promrzlých bruslařů prohánějících se na přelomu 19. a 20. století na zamrzlém Labutím jezírku.
Od roku 1948 do roku 1968 tento areál patřil národnímu podniku Pozemní stavby, závodu Stavomontáže (dříve Severostav). V budově, kterou nazýváme „Ohřívárnou“, měly Pozemní stavby v přízemí svoje kanceláře, a v prvním patře byla zřízena zasedací místnost, kde byl velký krásný krb a jeviště s pianem a oponou. Tady se pořádaly schůze, slavilo se MDŽ, VŘSR atd. Nahoře i dole byla jedna místnost vykládaná dřevem, kde nechyběly i tajné dveře... Té budově se říkalo ‚Rudý koutek' nebo též Davidova vila, protože zde krátce po roce 1948 zde prý bydlel komunistický funkcionář David.
Ve vedlejší továrně měli „pozemáci“ klempírnu, kde se dělaly okapy, svody a venku stály bedny na stojanech s obrovskými plechy.
A právě učňové z klempírny zhotovili model Ještědu, který je dnes na „Ohřívárně“.
Ano, přímo na kopuli oné budovy stojí skutečně špice ve tvaru horského hotelu na Ještědu. A kdyby jen ve tvaru - její křivky dokonale navazují na střechu, plechový model má i charakteristické ochozy a na špici dokonce i malé anténky. Malý stříbřitý Ještěd, vytvořený zmiňovanými klempířskými učedníky patrně někdy na počátku 70. let 20. století, v dobách, kdy byl Liberec zaskočen i fascinován novou stavbou Karla Hubáčka.
Kdo neviděl, ať tam rychle běží. Kdo viděl, ať tam běží taky, možná najde i něco dalšího.