Keš se nalézá na místě v hlubokém lese mezi Mikulovicemi a Višňovým, kde od nepaměti stála myslivna, kterou místní nazývali "Starý kvartýr".
V blízkém okolí nebyla žádná usedlost, mimo osamělý mlýn, ale ten byl od myslivny příliš dalelko. Spojení s vesnicí bylo jen po nouzových lesních cestách a chodnících. Nebyly zde ani mostky a lávky pro přechod rozvodněných potoků a bystřin zejména v době jarního tání. Sněhové závěje často úplně znemožňovaly spojení s vesnicí. Tajemné ticho samoty narušovalo jen šumění potoka, zpěv ptáků a občas křik dravců. Myslivna byla většinu dne ve stínu stromů. Obyvatelé zde žili v tíživé samotě vystavení častému nebezpečí. Hluboké lesy vyhledávali pytláci i uprchlí trestanci. Nejednou se stalo, že lesník nebo myslivec se ze služby v lese nevrátil. Tyto tragédie dodnes připomínají pomníky a obrázky u cest.
Poutavý příběh rodiny myslivce, vyprávěný vlastní matkou, zaznamenal v roce 1964 Josef Přibyl (http://www.visnove.cz/).
Mladý myslivec si vyhlédl ve vsi děvče, které si po svatbě odvedl do myslivny na "Starý kvartýr". Zpočátku žili ve šťastném opojení mladou láskou.
Později však začala působit tíživá samota, kterou zpříjemňovaly jen návštěvy, které si domlouvaly sběr dříví a sečení trávy v lese. Do myslivny docházel i rolník a švec Antonín Kudrna, aby rodině spravil boty. Tyto návštěvy však náhle skončily. Kudrna, pracovitý živitel početné rodiny se stal obětí loupežnéno vraha, pro 65 haléřů, které měl u sebe.
Myslivec býval často ve službě, zejména v noci. Žena tak většinu času byla v myslivně sama, později s dětmi. Bylo jich čtrnáct.
"Vzpomínám na den, který byl truchlivý a na dlouhý čas zanechával v mé duši úzkost a obavu o život manžela a nás členy rodiny ohrozil hmotně. Bylo to na podzim za mlhavého rána, kdy jako obyčejně odcházel manžel s hajným Vošterou na obchůzku do lesa. Byla neděle a k tomu posvícení. Čekala jsem na manžela, který se dlouho z lesa nevracel. Konečně, když se začalo rozednívat, uviděla jsem v aleji k myslivně ležet člověka. Muž se nehýbal, celý obličej měl zalitý krví. Byl to manžel. Při pronásledování ho pytlák střelil do obličeje. Na cestě do myslivny třikrát ztratil vědomí. Nakonec před myslivnou zůstal ležet a tam jsem ho našla. Hajný který rovněž pronásledoval pytláka se v husté mlze ztratil a přišel pozdě. Až po mnoha letech se pachatel přiznal. Krátce přes smrtí se knězi vyzpovídal a pak skonal. Zranění manželovo bylo velmi těžké a nebezpečné. Vyžadovalo si velmi svědomitého opatrování a péče. Život manželův takřka visel na vlásku. Všichi hraběcí zaměstnanci museli ve službě chodit hladce oholeni. Tak si to pan hrabě přál. Sám nosil překrásný plnovous. Když ale byl manžel značným zraněním zjizven v obličeji, hrabě mu dovolil nosit plnovous."
V nejbližším okolí myslivny se často vyskytovali hadi, někdy přímo v budovách, zvláště hospodářských. Skalnaté slunečné stráně jejich rozmnožování vydatně podporovaly. Stávalo se, že had byl ukryt v kopce sena nebo před tím nasečené trávě. Stal se případ, že drvoštěpi za poldeního odpočinku, když usnuli, zjistili že jednomu z nich se na obnažených prsou umístil had. Zahřívání slunkem a ze spodu lidským tělem šlo hadovi k duhu a on tvrdě usnul. V zápětí byl ostatními dělníky ubit.
Již krátce po svatbě uprchli ze znojemské věznice trestanci a skrývali se v okolních lesích. Dlouhý čas řádili v kraji a živili se krádežemi a drobnými dary, které jim obyvatelé ze strachu před násilnostmi dobrovolně dávali. Troufalost banditů se stále stupňovala. Nakonec se domáhali vstupu do myslivny, i když byla zamčená. Matka se bránila střelbou z pušky. Výstřely uslyšeli lesní dělíci, kteří v okolí pracovali a přispěchali na pomoc. Násilníci před nimi utekli.
Strachu se matka nezbavila, ani když postavili v kraji zvláštní četnické hlídky s opakovanou vojenskou posilou ze znojemské posádky. Matka odcházela proto na noc s dětmi k rodičům do Mikulovic. Cestou je doprovázel ozbrojený myslivec, někdy i hajný.
Jednoho rána žena lesního po odchodu svého muže chystala se poklízet ve světnici. Jde k oknu, otevře je a tu ji za ruku uchopí chlap a zlostně povídá: „Víme že tě ten tvůj naučil střílet. Ale na nás střílet nebudeš!“ A zmizel. Když se pak taková překvapení stávala častěji a ženu každý sebemenší hluk vzrušoval a děsil, neváhala říci muži: „Už tady déle nevydržím! Žiji tu ve stálém strachu. Dva psy už nám ti pobudové utratili. A kočka uvízla v nastraženém oku. - Muži poohlédni se po nějakém jiném místě. Ráda budu s tebou všude, kde nebude tak smutno a kde se nebudu muset stále jen bát!“
Tehdejší majitel panství nakonec uznal, že myslivna se pro svou odlehlost nehodí jako trvalé obydlí a přidělil rodině byt v obci.
Použité zdroje
Mikulovice.eu - Legendy a příběhy
www.visnove.cz
Převzato z přílohy Vlastivědného a musejního sborníku Podyjí - Dyje vypráví (Pověsti a obrázky z minulosti obcí na Znojemsku) - vydáno v roce 1959/
Podle vyprávění Josefa Přibyla, Vyšňové, 1964 a Z vyprávění L.Broučka, Mikulovice, č.129
