10ti dílná série keší Návraty do minulosti nám má připomenout časy dávno minulé, časy dětství a mládí našich babiček a dědečků (a možná i praprarodičů), kteří nemuseli řešit, zda je na tom či onom místě dostupná wifina nebo co kdo lajknul na Facebooku. Namísto toho šli do polí pást krávy či husy, seděli v trávě a mezi sebou si povídali. Dívky si vyprávěly o nedělní tancovačce, o tom, jak pletly košíky z vrbového proutí, o barevných výšivkách na ubrusech do výbavy. Chlapci vyřezávali píšťalky nebo dřevěné koníky, hráli kuličky nebo sekli trávu pro králíky. Co z toho dnes umí naše děti a mládež? Maximálně tak najít si na webu postupy k výrobě něčeho užitečného, aby po chvíli stránku zavřeli a otevřeli jinou, protože si vzpomněli, že si ještě neprohlédli fotky ze školního turnaje v pojídání cheesburgerů. Mrzuté, viďte!?
Vraťme se nyní alespoň v duchu o takových 100 až 150 let zpátky v čase.
Jak naši předkové prožívali MASOPUST?
Masopust je období od Tří králů do Popeleční středy. Je to období zabijaček a všeobecného veselí.
O masopustních radovánkách se u nás dochovaly písemné zprávy již ze 13. století. Tehdy ovšem býval masopust poněkud hlučnější a rozpustilejší než dnes. Každý se snažil užít si masopustních kratochvílí jak nejlépe uměl. Veselil se bohatý i chudý, pán i sluha, mistr i tovaryš. Každý jedl masopustní šišky a koblížky, vesele popíjel, zpíval a tančil při hlučné hudbě.
Hromnice - 2. února se v kostele světily svíce, kterým se říkalo hromničky. Lidé takto vysvěcené zapálené hromničky dávali při bouřích na okno a modlili se za odvrácení možné pohromy. Také bývalo zvykem dávat hromničku do rukou umírajícímu člověku, aby její světlo svítilo duši na cestu do nebe. V den Hromnic se nesmělo nic šít ani přišívat. Předkové věřili, že jehla přitahuje blesky.
Tučný čtvrtek - předcházel poslední neděli před Popeleční středou. K obědu bývala vepřová pečeně se zelím a knedlíky, k tomu nějaký ten džbán piva. Na tučný čtvrtek si každý měl dopřát mastného jídla a piva, co snesl.
Masopustní neděle - říkalo se jí také neděle taneční. Po slavnostním obědě vyhrávali na návsi hudebníci a zvali k muzice do hospody. Muži i ženy se sešli v hospodě, kde pivo teklo proudem, z bot tanečníků se jen kouřilo a veselého křiku neubývalo ani v časných ranních hodinách.
Masopustní pondělí - pokračovalo se v tanci a veselí. Byl to tzv. "mužovský bál", kam svobodní neměli přístup a tancovali zde pouze ženáči a vdané.
Masopustní úterý - bývalo svátečním dnem. Byl to tolik očekávaný den maškar, kterých bylo všude plno. Průvodu se zúčastňovali různé masky - četníci, žebráci, cikáni, masky zvířat i strašidel, ale hlavní postavou byl většinou šašek. Na Moravě byl ústřední postavou medvědář s medvědem. U každého stavení zahráli muzikanti dvě až tři písničky, maškary vyzývaly k tanci obyvatele domu, od nichž pak dostali jako odměnu koblihy, vejce, uzené maso, ale také obilí a peníze. Masopust byl zakončen tradičním pochováním basy, čímž na 40 dní utichla veškerá hudba a veselice.
Popeleční středa - utichlo veselí a hlučná hudba, začíná 40denní postní doba, která trvá až do Květné neděle. Na Popeleční středu se nesmělo nic jíst, držel se přísný půst. Lidé chodili do kostela na mši, při které jim byl udělen tzv. popelec - farář udělal hříšníkovi popelem z loňských svěcených kočiček na čele kříž a říkal přitom: Pomni, že prach jsi a v prach se navrátíš. Tato tradice se dochovala dodnes.
Keš
Dopřejme si MASOPUST ve formě této kešky. Na místě dávejte pozor, je zde docela dost trní. Až kešku najdete, buďte na ni hodní, aby nám tady dlouho vydržela. Nerozebírejte hromádku! Sundejte pouze jeden přední kámen!!!
HAPPY GEOCACHING!!!