| Permská stěna Prvohory na Broumovsku 114 |
|
 |
|
|
Dobrý den, v našem dnešním putování se vypravíme na Broumovsko. Permská stěna v Hynčicích (nejlépe přístupná po mostě přes Stěnavu uprostřed obce) je z pohledu celého Broumovska a české části vnitrosudetské pánve mimořádným přírodním objektem, který je geologickými odbornými prověrkami doporučován za chráněné území. Vítejte na sto čtrnáctém pokračování největší geologické série v České republice - AGT.
GEOLOGIE
Můžeme zde pozorovat skvrnité brekcie, hrubozrnné slepence, pískovce, droby, prachovce, jílovce, aleuropelity
KOMPLEX VRSTEV HORNIN (litofacii) představují skvrnité brekcie s polohami pískovce hrubozrnných slepenců. Brekcie obsahují úlomky ryolitů a melafyrů. Valounový materiál masivních slepenců běžně tvoří ryolity, rohovce, pískovce a vápence. Dalším členem litofacie jsou vulkanodetritické pískovce, obsahující místy vysoký podíl jílové hmoty a přecházejí tak postupně do drob. Součástí litofacie jsou rovněž několik metrů mocné vulkanické obzory tvořené červenohnědými brekciovitými horninami.
V komplexu jsou dále zastoupeny rytmicky zvrstvené fialovošedé prachovce a červenohnědě zbarvené aleuropelity, místy s dolomitovými konkrecemi.
|
 |
|
Lokalita Permská stěna odkrývá vulkanodetritickou litofacii svrchních olivětínských vrstev. Hrubě zrnité sedimenty jsou zde reprezentovány brekciemi s polohami slepenců, které směrem k jihu vykliňují a přecházejí do drob s polohami drobnozrnných brekcií. Kromě uvedených hornin jsou navíc přítomny rytmicky zvrstvené fialově šedé prachovce a červenohnědé jílovce a prachovce s dolomitovými konkrecemi. Směrem k Olivětínu přecházejí svrchní olivětínské vrstvy do litofacie walchiových lupků. Sedimenty vulkanodetritické facie vznikaly na úpatí vulkánů jako jejich lemy a vyplavované kužely.
Období Perm
Perm je geologickou periodou prvohor (paleozoikum) a je součástí eónu fanerozoika. Počátek permského útvaru se klade 298 milionů let (Ma) zpět do minulosti a jeho spodní hranice je vymezena ve stratotypu u Aidaralašského potoka v Jižním Uralu v severním Kazachstánu – 50 km od města Akťubinsk, kde je hranice vymezena výskytem konodonta Streptognathodus „wabaunsensis“ či Streptognathodus isolatus. Konec permu a začátek triasu je určen ve stratotypu v Mej-šan, okresu Čchang-sing (Changxing), provincii Če-ťiang, Čína – 31°3′ s. š., 119°46′ v. d., kde nastupuje konodont druhu Hindeodus parvus v evoluční linii Hindeodus latidentatus – Hindeodus parvus – Isarcicella isarcica ve vrstvě 27c. Konec permu je kladen 252 milionů let (Ma) zpět.
Útvar perm dostal název podle města Perm v Rusku. Pojmenoval ho tak britský geolog sir Roderick Murchison ve čtyřicátých letech 19. století, když studoval horniny z tamní oblasti.
|
 |
|
Dělení permu se stále vyvíjí, nicméně se obecně dělí na starší spodní perm (autun a saxon) a mladší svrchní perm (thuring). Dnes se přihlíží k novým nálezům, a perm se proto dělí na tři oddělení cisural (assel, sakmar, arktinsk, kungur), guadalup (road, word, capiten), loping (wuchiapig, changsing). Ve starší literatuře se kontinentální sedimenty spodního permu označují jako červená jalovina, svrchního permu jako zechstein. V alpsko-karpatské oblasti jsou detritické sedimenty nazývány verrucano. V severní Americe byl pro kontinentální spodní perm vyčleněn stupeň dunkard, pro mořský wolfcamp a leonard. Permské horniny jsou většinou pevninské červené a mělké mořské usazeniny.
Oproti karbonu se rozložení kontinentů příliš nemění. Na jižním pólu se nacházela Antarktida, na severním Kamčatka. Přiblížení Gondwany k severoatlantickému kontinentu umožnilo migraci zástupců fauny i flóry. Na jejím severním okraji se v pásmu od Tibetu přes Írán do Turecka táhly riftové systémy v podobě mikrokontinentů. Klima se stává stále sušším (až pouštního rázu), o čemž svědčí červená barva sedimentů a četná ložiska evaporitů. Začínají ustupovat gondwanské ledovce a na konci permu jsou ledovce pouze na australském kontinentu. V oblasti dochází k mořské transgresi a nastupuje mírné klima, velmi příznivé pro uhlotvornou vegetaci. Stejně příhodné podmínky nastaly i v severovýchodní Asii. Glossopterisová flóra proniká daleko na sever (na sibiřský štít) společně se zástupci obojživelníků a plazů.
Doznívá variské vrásnění ve slabých projevech sálské fázi v oblasti Evropy a na Urale. V severní Americe patří horotvorné pohyby v appalačské geosynklinále alleghanské orogenezi. Ve svrchním permu začíná i období vulkanického klidu, které přetrvává až do konce mezozoika. Vyvrásněním uralské geosynklinály dochází ke spojení evropského a sibiřského kontinentu.
Český masív: V pánvích většinou sedimentace navazuje na karbonskou. Polopouštní klima se střídalo s vlhčími obdobími, kdy se ukládaly šedé sedimenty a slojky uhlí). Prostor většiny pánví se postupně zmenšoval a nastává údobí peneplenizace Českého masívu.
|
|
|
|
|
Otázky a úkoly:
Pro uznání svého logu splňte následující úkoly a správně a vlastními slovy odpovězte na následující otázky:
1) Prohlédněte si důkladně stěnu a určete, které barva je zde dominantní a co tuto barvu způsobilo?
2) Jaký je sklon vrstev?
3) Jaká je celková délka skalního odkryvu?
4) Co je to perm?
5) Úkol: Vytvořte fotografii sebe v místě výchozích souřadnic tak, aby Vás bylo možné jednoznačně identifikovat, nebo své GPS s čitelným nickem a tuto fotografii přiložte ke svému logu. Vaše fotografie bude ozdobou mé cache.
Vaše odpovědi můžete zasílat přes profil, ale budu raději, když využijete následující formulář:
ON-LINE FORMULÁŘ
Pokud budou Vaše odpovědi špatně - budu Vás kontaktovat. Pokud žádné odpovědi nezašlete, nebo Váš log nebude obsahovat fotografii / fotografie podle zadání - log nebude uznán a bude odstraněn.
|
|
|
|
|
Zdroje:
Web: Wikipedie
Web: Geology.cz
Infocedule v místě
Publikace: Geologické rozhledy
Publikace: Geologické zajímavosti České republiky
Publikace: Geology Academy
Jiné: Geologická mapa ČR AVČR rok vydání 2012
|
|
| TATO CACHE JE SOUČÁSTÍ SÉRIE AGT od Alke04 |
|