O JIŘÍKOVSKÉ CELNICI
V roce 1668 byla v Jiříkově založena filiální celnice, která se nacházela na náměstí v domě č. p. 2. Tento dům stál do roku 1945 na náměstí a byl pro svou nevhodnou polohu, překážela v dopravě, zbořen. Hlavní silnice do naší obce tehdy vedla přes celnici v Neusalzu, nikoliv od Ebersbachu, a přicházela z Budyšína. Jelikož Budyšín spolu s jižní Lužicí náležely dlouhý čas „českým králům a české zemi“, nazývala se tato cesta „Korunovační“ nebo „Holdovací“. Lidé jí však říkali „Zlodějská“, zřejmě pro časté krádeže, které na ní byly páchané. Cesta do Ebersbachu byla v té době pouze bezvýznamnou stezkou. Na hranici mezi Jiříkovem a Neusalzem stál tehdy malý strážní domek, kterému se říkávalo „Hláska“, a v něm se nacházel oddíl finanční stráže. Zboží k němu dovezené se zde přihlašovalo a bylo pak na celnici celně odbaveno. Pro nedostatek místa na celnici byla část členů finanční stráže ubytována v domě č. p. 503 u truhlářského mistra Röttiga na Filipovské ulici. Když saská země plánovala výstavbu silnic do Bischofswerda–Žitava a dále Löbau–Rumburk, snažila se, aby tato silnice vedla přes naši obec. Avšak k tomu tehdy nedošlo a žádost, aby zdejší filiální celnice byla povýšena na celnici 1. třídy, byla též zamítnuta. V roce 1836 byla vybudována silnice Rumburk–Jiříkov–Ebersbach a po jejím dokončení došlo k určitým změnám. V květnu roku 1838 žádala naše obec znovu, aby celnice byla povýšena. A tak Praha povolila na jeden rok zkušební celnici v Jiříkově jako celnici 1. třídy, a to dne 21. září 1838.
K definitivnímu jmenování na celnici 1. stupně došlo 12. června 1840. Jmenovací listinu podepsal vrchní purkrabí, c. a k. zemský prezident Karel hrabě Chotek. V roce 1838 zrušila česká i saská strana celnici v Neusalzu a přeložila ji na hranici v Ebersbachu. Zároveň byla zrušena i celní silnice s Neusalzem a mělo dojít i ke zrušení celní silnice mezi Jiříkovem a Filipovem. Avšak občané Filipova se proti tomuto rozhodnutí tvrdě postavili, a tak zůstalo vše při starém.
Podle výkazů z celnice bylo v období od 1. srpna 1830 do 31. července 1831 dosaženo následujícího obratu:
| Dovozní clo činilo |
3.139 guldenů |
5 krejcarů |
| Tranzitní clo činilo |
28 guldenů |
50 krejcarů |
| Vývozní clo činilo |
648 guldenů |
28 krejcarů |
| Na poplatcích se vybralo |
35 guldenů |
31 ¾ krejcaru |
| Celkem |
3.851 guldenů |
70 ½ krejcaru |
| Výdaje činily |
1.063 guldenů |
9 krejcarů |
| Čistý zisk |
2.787 guldenů |
80 ½ krejcaru |
V první polovině 19. století byl dovoz bavlněné příze pro zdejší textilní průmysl velmi důležitým zbožím. Přes jiříkovskou celnici bylo v roce 1834 dovezeno 12 500 liber bavlněné příze a přes celnici v Rumburku dokonce 50 090 liber. Mimo to se z vnitrozemí dovezlo dalších 12 300 liber této příze.
Dne 1. listopadu 1838 zrušila saská strana celnici v Neusalzu a přemístila ji do Ebersbachu. Na státní hranici vyrostly na obou stranách silniční závory a německá strana zahájila výstavbu nové celnice. Jiříkov vybudoval celnici na státní hranici až v roce 1872. Starou celnici na náměstí prodal stát stavebníkovi Wauerovi z Varnsdorfu, který v ní provozoval stavební kancelář. Ten prodal dům později obuvnickému mistrovi Soldatovi a ten zase lahůdkáři Rösslerovi. I celnice na hranici s Ebersbachem byla po obsazení českého pohraničí v roce 1938 prodána, a to Alfredu Bärtlovi, který v jejích prostorách provozoval sklad papírenského zboží.
Teprve od konce 2. světové války, v roce 1945, sloužila jiříkovská celnice opět svému účelu, avšak ne nadlouho. Když došlo v roce 1949 ke zrušení finanční stráže, nebylo už jiříkovské celnice potřeba. Neobydlená budova byla obehnána ostnatým drátem a začala postupně chátrat, až byla z bezpečnostních důvodů zbořena.
Nová budova celnice postavená roku 1872 na hranici do Ebersbachu / Neue Zollamt
Stará jiříkovská celnice z roku 1668 stála na Náměstí. Zbourána byla roku 1945 / Alte Zollamt
ÜBER DAS GEORGSWALDER ZOLLAMT
Im Jahr 1668 wurde in Georgswalde eine Filiale des Zollamtes gegründet, das sich auf dem Marktplatz im Haus Nr. 2 befand. Dieses Haus stand bis zum Jahr 1945 dort um wurde wegen seiner ungeeigneten Position für den Verkehr, abgerissen. Die Hauptstraße in unser Dorf führte damals durch das Zollamt in Neusalza, nicht aus Ebersbach, und kam aus Bautzen. Weil Bautzen zusammen mit der Süd-Lausitz für eine lange Zeit "den Böhmischen Königen und dem Bömischen Reich" gehört hat, wurde dieser Weg auch „Krönungs- oder Huldigungsweg“ genannt. Die Leute haben ihn als „Diebischen Weg“ genannt, wahrscheinlich wegen der häufigen Diebstähle, die an diesem Weg begangen wurden. Der Weg nach Ebersbach war zu dieser Zeit nur ein unbedeutender Weg. An der Grenze zwischen Georgswalde und Neusalza stand damals ein kleines Wachhaus, das der Laut genannt wurde und in ihm befand sich eine Abteilung der Finanzwache. Die importierte Ware wurde hier registriert und beim Zollamt verzollt. Aus Platzmangel beim Zollamt war ein Teil der Mitgliedern der Finanzwache im Haus Nr. 503 beim Bautischlermeister Röttig an der Philipsdorfer Straße untergebracht. Obwohl das Sächsische Land den Bau der Straße nach Bischofswerda – Zittau und weiter nach Löbau – Rumburk geplant hatte, wurde sich bemüht, die Strasse durch unseren Ort zu führen. Doch damlas kam es nicht dazu und auch der Antrag, das lokale Filialzollamt in die erste Kategorie zu erheben, wurde abgelehnt. Im Jahr 1836 wurde die Straße Rumburk – Georgswalde – Ebersbach gebaut und nach ihrer Fertigstellung kam es zu einigen Änderungen. Im Mai 1838 hat unsere Gemeinde wieder einen Antrag gestellt, dass Zollamt in eine höhere Kategorie zu erheben und dieses Mal wurde der Antrag von Prag für eine Probezeit von einem Jahr, ab dem 21. September 1838, genehmigt.
Zur endgültigen Ernennung zum Zollamt Klasse Nr. 1 kam es am 12. Juni 1840. Die Ernennungsurkunde hat der Hochburggraf, c.k. Landespräsident und Graf Chotek unterschrieben. Im Jahr 1838 hat die tschechische und sächsische Seite das Zollamt in Neusalza aufgehoben und an die Grenze in Ebersbach verlegt.. Gleichzeitig wurde auch die Zollstrasse mit Neusalza aufgehoben und auch die Zollstrasse zwischen Philipsdorf und Georgswalde sollte aufgehoben werden. Aber die Philipsdorfer Einwohner haben sich hartnäckig gegen diese Entscheidung widersetzt und so blieb alles beim Alten.
Nach den Berichten aus dem Zollamt aus der Zeit von 1. August 1830 bis zu 31. Juli 1831 wurde folgender Umsatz erzielt:
| Einfuhrzoll in der Höhe von |
3139 Gulden |
5 Kreuzer |
| Transitzoll in der Höhe von |
28 Gulden |
50 Kreuzer |
| Ausfuhrzoll in der Höhe von |
648 Gulden |
28 Kreuzer |
| Gebühren |
35 Gulden |
31 ¾ Kreuzer |
| Gesamt |
3851 Gulden |
70 ½ Kreuzer |
| Ausgaben in der Höhe von |
1063 Gulden |
9 Kreuzer |
| Reingewinn |
2787 Gulden |
80 ½ Kreuzer |
In der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts war der Import von Baumwollgarn für die lokale Textilindustrie eine sehr wichtig. Über das Georgswalder Zollamt wurden im Jahre 1834 12.500 Pfund Baumvollgarn importiert und über das Zollamt im Rumburk sogar 50.090 Pfund. Zusätzlich dazu wurden aus dem Inland weitere 12.300 Pfund dieses Garnes hierher geliefert.
Am 1. November 1838 hat die sächsische Zollverwaltung das Zollamt in Neusalza aufgehoben und nach Ebersbach verlegt. An der Staatsgrenze sind auf beiden Seiten der Straße Schranken gewachsen und auf der deutschen Seite hat man mit dem Bau eines neuen Zollamtes angefangen. Georgswalde baute erst im Jahre 1872 ein Zollamt an der Staatsgrenze. Das alte Zollamt am Marktplatz hat der Staat dem Bauer Wauer aus Varnsdorf verkauft, in dem er eine Baufirma betrieben hat. Er verkaufte später das Haus dem Schuhmeister Soldati, der wiederum dem Feinkosthändler Rössler. Auch das Zollamt an der Grenze nach Ebersbach wurde nach der Besetzung des tschechischen Grenzgebiet im Jahre 1938 verkauft und zwar dem Alfréd Bártl, der in den Räumen einen Lager mit Papierwaren betrieben hat.
Erst seit dem Ende des 2. Weltkrieges im Jahre 1945 diente das Georgswalder Zollamt wieder seinen alten Zweck, aber nicht für lange. Als es im Jahr 1949 zur Aufhebung der Finanzwache kam, wurde das Georgswalder Zollamt nicht mehr benötigt. Das unbewohnte Gebäude wurde von Stacheldraht umgeben und begann zu verfallen, bis es aus Sicherheitsgründen abgerissen wurde.
