ZMIZELÁ PRAHA - TRAMVAJOVÉ TRATĚ I. (CENTRUM)
Vítám Vás na třetím pokračování série Zmizelá Praha. Tentokrát ve třetí části se budeme věnovat dopravní tématice. V této keši pak zrušeným tramvajovým tratím v centru města.
Historie elektrické tramvajové dopravy se začala psát v roce 1891 kdy k příležitosti Jubilejní výstavy nechal František Křižík postavit první trať elektrické tramvaje od horní stanice lanové dráhy na Letné k místrodržitelskému letohrádku ve Stromovce. Šlo hlavně o propagaci elektřiny v dopravě než o skutečnou přepravu osob. Propagace však svůj účel splnila. V roce 1896 je uvedena do provozu elektrická dráha v průmyslovém Karlíně a Libni, roku 1897 dává do provozu košířský starosta Matěj Hlaváček elektrickou dráhu v Košířích a ve stejném roce je uvedena do provozu i vinohradská dráha.
Již od roku 1875 však městem brázdí tramvaj tažená koňskou silou. Ta obsadila hlavně centrum města, ale jezdila i do přilehlých, hlavně průmyslových částí (Smíchov, Holešovice, Vinohrady, Žižkov).
V roce 1897 vznikl městský podnik Elektrické podniky hlavního města Prahy. Ten zřídil nejdřív žižkovskou trať, následně odkoupil vinohradskou dráhu čímž vznikla okružní linka. O rok později odkupuje celou síť pražské koňky a elektrifikuje ji. V roce 1900 vykupuje košířskou dráhu a v roce 1907 poslední soukromou dráhu libeňsko-vysočanskou. Od tohoto roku tak v celé pražské aglomeraci je jediným provozovatelem městské hromadné dopravy. Později pak přichází doprava autobusová, trolejbusová a nakonec podzemní dráha. O několik desítek let později se z Elektrických podniků hlavního města Prahy stává současný Dopravní podnik hlavního města Prahy.
Ale vraťme se zpět k tramvajové dopravě. Až do začátku druhé světové války zažívá tramvajová doprava velkého rozmachu (jen s menším přerušením v období první světové války). V roce 1927 dosáhla stavební délka tratí hranice 100 km (na tuto událost stojí malý památník na Zlíchově). Tramvaje se postupně dostávají během dvacátých a třicátých let i do tehdy hodně okrajových částí města (Bílá hora 1937, Střešovice 1938, Podbaba 1928, Kačerov 1930, Braník 1933, Zlíchov 1927, Hloubětín 1931 a další). Po druhé světové válce v padesátých a šedesátých letech dochází k útlumu v tramvajové dopravě. V centru dochází dokonce k rušení tratí, nové vozy nejsou příliš vhodné do úzkých ulic a navíc ani nestačí kapacitně na vzrůstající provoz. V roce 1960 je tak zrušena trať z Pařížské přes Staroměstské náměstí a Celetnou ulici k Obecnímu domu. V druhé polovině 60. let pak končí postupně trať vedoucí od Dětské nemocnice na Karlově k Muzeu. Ve výstavbě nových se toho moc nestane. Asi největší úseky jsou ze Zahradního města do Hostivaře (1954) a z Černokostelecké k novým ústředním dílnám DP (1967). V letech 1952-1959 pak prošla rekonstrukcí trať vedoucí z Podolí do Bráníka. Tramvaj tehdy jezdila menšími uličkami v zástavbě. Touto rekonstrukcí se trať postupně přesunula na novou současnou páteřní komunikaci. S výjimkou krátkého úseku u Bráníka kde k tomu došlo až v roce 1986 v souvislosti s výstavbou nového mostu a Jižní spojky.
Bohužel ani od 70. let se situace nezlepší. Naopak v 70. letech a začátek 80 let. je prioritou výstavba podzemní dráhy. Uvedením do provozu jsou dokonce některé tratě rušeny: Budějovická-Kačerov (1970); Pankrác-Budějovická (1974); Husitská-Ohrada (1977); Muzeum-Hybernská (1978); Václavské náměstí (1980); Příkopy (1985); Laurová-Radlice (1983). V okrajových částech města zase dostávaly přednost autobusy. Velkými akcemi tak v tomto období zůstávají jen tratě z Motola do Řep (1988), z Kobylis na sídliště Ďáblice (1971) a z Kbelské na Lehovec (1978), jinak spíše docházelo k menším úpravám či drobným prodloužením tratí. V roce 1975 byla zrušena trať v ulici V Holešovičkách. Záhy se však ukázalo že jediná trať přes Libeň je opravdu nedostačující a riskantní v případě nehody, poruchy či jiné závady. Z tohoto důvodu byla o dva roky později dokončena trať v dnešní ulici Trojská. Ani po revoluci se situace nezlepšila. Dopravní podnik se spíše zaměřil na obnovu vozového parku než na výstavbu tratí. Za celých 28 let byly otevřeny jen dvě větší tratě z Braníka na Sídliště Modřany (1995) a tolik potřebná a nutná trať ze Zlíchova na Sídliště Barrandov. Ta měla být dokončena již ve druhé polovině 90. let. Nakonec její zprovoznění proběhlo až v roce 2003. Bohužel ani výhled do budoucna není zatím příliš příznivý, plánů je mnoho, ale realizace v blízké době zřejmě žádná.
A. Pařížská ulice (1908 - 1960)
B. Celetná ulice (1901-1960)
C. Příkopy (1899 - 1985)
D. Václavské náměstí (1900 - 1980)
E. Wilsonova / Vítězného Února (část u Muzea) (1897 - 1978)
F. Sokolská (úsek Ječná - Boženy Němcové) (1913 - 1966)
G. Valdštejnská (1901-1926)
N 49° 56.(3xC)+(2xD)+(2xE)+G-10
E 014° 21.A+B+F+G-C
Prosím dodržujte obecné zásady pro odlov keší, případné další informace naleznete v listingu Zmizelá Praha IV. – Bonus: Max Urban (Ideální Velká Praha)
Zdroje informací a starých fotografií:
- publikace Pavel Fojtík „Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 1. díl“
- různé internetové stránky