ZMIZELÁ PRAHA IV. - NACISTICKÁ A DOPRAVNÍ
Vítám Vás na poslední části Zmizelé Prahy. V poslední části se budeme věnovat ne tak úplně zaniklým objektům, jako spíše záležitostem, které nebyly realizovány a jejichž plány zůstaly na papíře. V této mysterce se budeme věnovat nerealizovaným projektům za období druhé světové války, tedy v době kdy byla Praha obsazena němci doplněné ještě o dva dopravní projekty, z nichž jeden souvisí s nacistickým obdobím.
V průběhu druhé světové války nahradila Státní regulační komisi protektorátní Planungskommission für die Hauptstadt Prag und Umgebung. Za pět let práce zanechala komise za sebou hlavně dopravní a urbanistické studie, celkový plán však zhotovit nedokázala. Předsedou komise byl německý architekt Reinhold Niemeyer (později odvolaný), prvním místopředsedou Herman Wunderlich a druhým Alois Mikuškovic. Mezi dalšími členy figurovali čeští architekti jako Pavel Smetana, Max Urban, Emanuel Hruška a další.
Komise věnovala velkou pozornost zvláště celkovému plánu Prahy. Prioritním mělo být koncentrování německého obyvatelstva do čtvrtí s početnější německou přítomností, nebo do relativně nejkvalitnějších částí města jako Střešovice, Bubeneč, Dejvice, Holešovice aj. Bylo také navrhováno koupit parcely v okrajových lokalitách Prahy-sever, východ a jihovýchod. Na tyto lokality byly připraveny i architektonické studie budoucích rozsáhlých sídlišť.
K nejkontroverznějším plánům pak patří studie na přestavbu Staroměstské radnice ve stylu severské gotiky. Dále zboření Obecního domu a nahrazení budovou opery. Proměnou měl přejít i prostor mezi hlavním nádražím a palácem u Hybernů. Na Střeleckém ostrově měl vzniknout reprezentativní dům, internát a sportoviště Hitlerjugend, na Petříně německý univerzitní kampus a v lokalitě nádraží Praha-Bubny nové německé administrativní a kulturní centrum. Zbourána měla být rovněž Petřínská rozhledna.
V dopravní otázce byla asi nejvíce diskutovaná výstavba tzv. transverzály, neboli víceproudé komunikace protínající Prahu v severojižním směru. Součástí toho bylo i řešení přemostění Nuselského údolí. Otázka tohoto mostu již nebyla nová, jak si povíme za chvíli. Kuriozním návrhem byl projekt Ericha Langhammera, který navrhoval celokamenný most. Součástí mostu měl být i tubus pro podzemní rychlodráhu a velkoryse koncipované chodníky s cyklostezkou. Z toho je patrné že i němci projektovali pro Prahu podzemní rychlodráhu. Zajímavým projektem byl i Zlíchovský most přes Vltavu, který měl být součástí tangenciálního vedení dálniční sítě v Praze a okolí. Zlíchovský most měl být 920 m dlouhý a měl být dvoupatrový. Ve spodním patře byla umístěna železniční trať, trať rychlodráhy (metra) a chodníky pro pěší. Horní patro pak mělo obsahovat vozovku dálnice, vozovku běžné silniční komunikace a cyklostezku. Šířka horního patra měla dle projektu 32 m, dolní pak 27,6 m. Horní patro se pak nacházelo 75 m nad vodní hladinou. Most měl překonat svými rozměry i tehdy gigantický most přes údolí Werrat. Projektové práce na mostě byly ukončeny v roce 1943.
Ani jeden z těchto plánů se nakonec neuskutečnil. Některé vize hlavně v dopravní oblasti byly dotaženy až o několik desítek let později komunistickým režimem. Ze skutečně realizovaných činů toho bylo poměrně málo, například výstavba druhého a třetího vinohradského tunelu, kolonie domů v Bubenči.
Jedním z projektů, který byl dotažen později, byla právě již zmíněná Severojižní magistrála. I ta nebyla dokončena podle původních záměrů. Nedokončená zůstala část mezi Hlávkovým mostem a mostem Barikádníků. Mezi Legerovou a Sokolskou zase měly být zbourány všechny bloky domů od Muzea až po Nuselský most. Tím měla vzniknout široká městská třída.
S výstavbou severojižní magistrály se pak pojí přemostění nuselského údolí. Nuselský most tak byl opravdu dokončen a jeho součástí je i tubus podzemní dráhy. Plány na výstavby mostu byly však již velmi dávno a projektů a vizí na jeho provedení hned několik, z nichž, některé jsou opravdu odvážné a velmi se liší od toho, co bylo nakonec vybudováno.
Úplně první projekt na Nuselský most vypracoval v roce 1903 konstruktér Jaroslav Marjanko. Jeho most měl být tvořen jedním ocelovým obloukem s rozpětím 250 m se dvěma převislými konci délky 125 m. Jeho koncepce upadla v zapomnění a další projekt se objevil až na sklonku roku 1918. Tehdy inženýr Stanislav Bechyně a architekt Bohumír Kozák navrhli železobetonový most s několika oblouky o různém rozpětí. Jejich konstrukce mostu měla být navíc esovitě prohnutá. Jejich most se měl táhnout od osy ulice Legerovy do ulice Lounských.
Během 20. a 30. let byly na Nuselský most vypsány tři veřejné soutěže (1926/1927; 1933 a 1938). Ve všech soutěžích se sešlo celkem velké množství návrhů, ale ani to nakonec nevedlo ke zdárnému finálnímu konci. Kdybych tu chtěl představit všechny návrhy, byl by listing neúměrně dlouhý. Proto vyberu snad ty nejzajímavější.
V první soutěži byl mezi oceněnými most profesora Čenského, architekta Schmiedla a inženýrů J. a T. Vyhnánkových. Jejich betonový most se měl skládat ze tří mohutných oblouků s rozpětím 149 m, oddělených pilíři. Uvnitř těchto pilířů měly být výtahy a schodiště spojující mostovku s úrovní údolí. Další smělý projekt v první soutěži byl návrh Škodových závodů, Josefa Alfreda Holmana a Zdeňka Pešánka. Mělo jít o jediný oblouk s rozpětím 310 m, orámovaný mohutnými pilíři, do nichž autoři umístili 14 patrové autogaráže (alternativně pak hotely, výstavní paláce či obchodní domy), obložené skleněnými stěnami. Mělo jí tedy o stavbu multifunkční, která by si na svoji existenci částečně vydělala. Samozřejmě nechyběly ani výtahy z údolí. I projekt architektů Jaroslava Polívky a Josefa Havlíčka byl vytvořen tak aby náklady na most byly pokryty výnosem. U nich byla tato myšlenka dovedena trochu do extrému. Vierendeelovy nosníky nesoucí mostovku měly být podpírány řadou 12 patrových mrakodrapů s převážně obytnou funkcí. V první variantě mělo být takových domů hned 9, v druhé kvůli požadavku provětrávání údolí a zachování vzdálenosti mezi okny bytových jednotek jejich počet o něco klesl. I když tato myšlenka měla nejen finanční rentabilitu, ale řešila i bytovou krizi, přesto šlo o návrh velmi kontroverzní, a mnozí se k němu vyjadřovali velmi negativně. Další zajímavý návrh pocházel od inženýrů Sekla, Machana a architektů Fikra a Tkalců. Autoři v tomto případě použili spojitého nosníku o čtyřech polích. V pilířích se pak měly nacházet obchodní, skladovací nebo administrativní prostory. Opět nechyběly schodiště a výtahy. Rovněž fascinujícím byl projekt architekta Jaroslava Studničky a bratrů Františka a Václava Tesařových. Mělo to být takové 3 v 1. Dle těchto autorů měl most překlenovat údolí jedním železobetonovým obloukem o rozpětí 317 m, podpíraný dvěma mezilehlými pilíři. Počítalo se s dvojí mostovkou a v pilířích opět s výtahy, schodišti a prostory pro obchodní domy nebo garáže. Další dvě soutěže už žádné takové velkolepé plány nepřinesli (zřejmě pod vlivem hospodářské krize) a v drtivé většině všechny návrhy působí mnohem střídměji. Bohužel ani jedna ze soutěží, ani pozdější plány nacistů nevedly k finální realizaci. Ta přišla až na počátku 70. let v souvislosti s výstavbou severojižní magistrály a také pražské podzemní dráhy.
N 49° 56.*** E 014° 20.***
18.9.2020 - drobný přesun na nové lepší místo, luštění v tomto případě v listingu upraveno, pro ty co mají vyluštěno před tímto datem: N +27; E -6
Prosím dodržujte obecné zásady pro odlov keší a obecné informace o poslední části najdete v bonusu: Max Urban.
Zdroje textů, obrázků návrhů a starých fotografií
Námět a listing realizován na základě publikace: Klára Brůhová „Pražské vize“ a Miloš Hořejš „Protektorátní Praha jako německé město“.
Dále pak různé internetové stránky