Lesní divadlo na Proseči bylo dostavěno koncem minulého století.
Téměř 350 premiér během 23 let Lesní divadlo na Prosečském hřebeni ve vzpomínkách Josefa Zimmermanna.
Vznik tohoto kulturního místa je úzce spojen s historií jabloneckých kin. Na počátku 20. století jakýsi pan Hollmann si pronajal sál hotelu Schwan (Labuť) ve Brunnengasse (Slovenského povstání) v Jablonci nad Nisou a zařídil si tam Kino Metropol. Tenkrát se hrály ponejvíce jen krátké jednoaktové grotesky; jeden zaměstnanec, pan Jäckel, vykládal pomocí dlouhého ukazovátka děj pohyblivých obrázků. Obchody se dařily tak dobře, že si Hollmann už za několik málo let nechal postavit v Kamenné ulici veliký vlastní dům s kinosálem a tak poskytl kinu Metropol vlastní domov.
V té době hrálo několik idealisticky založených mužů a žen v sále restaurace Fortuna v Podzimní ulici ochotnické divadlo v rámci spolku "Deutscher Theater-Dilettantenklub" – Německý ochotnický divadelní klub. Sál disponoval velkým jevištěm. Vlastník Rudolf Hübner nebyl jen dobrým hostinským a vášnivým nimrodem – vlastnil na Prosečském hřebeni rozsáhlý oplocený lovecký revír – ale také zdatným obchodníkem. Když viděl, že takové kino nese bez zvláštní námahy dobré peníze, rozhodl se pro zřízení kina ve svém sále. Jeviště bylo opatřeno lóžemi, sedadla obrácena, pořízena přístavba pro promítací zařízení, na zdi připevněno promítací plátno, po straně umístěn klavír, který měl za úkol podložit jednání filmu hudbou – a už bylo hotovo, to milé kino Fortuna.
Pro klub ochotníků to ale znamenalo těžkou ránu, protože herci ztratili svou domovskou scénu. Z nouze vypomohla restaurace "Wustunger Hof" (v Revoluční ulici), jejíž sál však měl menší jeviště, jen o hloubce tří metrů. Po první světové válce tam ještě k tomu vzniklo tzv. Kino Invalidů (Invaliden-Kino) po roce 1945 kino Jabloň.
Kvůli omezeným hracím možnostem vyjednával předseda klubu Franz Wildner, šikovný Fritz Patzelt a vysoce vážený peněžní listonoš Prediger s panem Hübnerem z Fortuny o zřízení lesní scény v jeho loveckém revíru. Narazili nejen na pochopení, ale i na ochotu tento projekt podporovat i finančně.
Asi ¾ hodiny chůze od centra města vzniklo po překonání terénních potíží na překrásně položeném jižním svahu hlediště pro přibližně tisíc návštěvníků a jeviště odpovídající všem nárokům se zděným domem (pro šatnu a další rekvizity). K ochraně návštěvníků před eventuálně špatným počasím a pro podávání pokrmů a nápojů nechal Hübner vybudovat dřevěnou halu. To vše bylo obklopeno pásmem tmavě zeleného lesa a nabízelo návštěvníkům lesního divadla idylický obraz.
Na politickém horizontu se už stahovaly temné mraky, když se tam 12. července 1914 konala slavnostní premiéra. Hrála se lidová hra v režii Augusta Schichta "Goldbauer" (Zlatý sedlák), která byla tisícihlavým publikem přijata velice příznivě. O čtrnáct dní později rozpoutal atentát v Sarajevu první světovou válku, mladí muži museli narukovat, divadelní skupina se rozpadla.
Šest let vládlo v Hübnerově revíru ticho, až v létě 1921 Josef Weniger, ředitel jabloneckého divadla, zkusil navázat na divadelní tradici. Sezóna byla ale rychle ukončena, protože se těch několik málo představení projevilo jako velice ztrátový obchod. Na jaře 1922 se ujal provozu letní scény znovu posílený ochotnický klub a od té doby klub a scéna utvořily nerozborný celek. Někdejší spoluzakladatel a představitel selských a otcovských rolí populární Fritz Patzelt se ujal režie namísto mezitím zesnulého režiséra Schichta. Díky jeho iniciativě se lesní divadlo probudilo k novému životu. Mnohý slibný mladý dorostenec se připojil k osvědčeným starším silám, aby společně sloužili svému cíli, německému lidovému divadlu. Přinášeli značnou oběť v podobě věnovaného volného času, protože po týdnu práce na ně čekalo učení se rolím a téměř denní intenzivní zkoušky. Nejprve však bylo nutné rekonstruovat zařízení, které značně utrpělo vlivem povětrnostních podmínek a připravit vše potřebné k předvádění divadelních her. Dost mozolů se utvořilo na dlaních idealistů, kteří se rekrutovali ponejvíce z okruhu exportních zaměstnanců, pasířů a dalších povolání, spojených s jabloneckým sklářským a bižuterním průmyslem.
Již první poválečné představení na letnice 1922 s hrou Karla Schönherra "Víra a domov" se stalo významným kulturním činem a vzhledem k nadšeným divákům také radostným začátkem. To ovšem bylo pobídkou k dalšímu pilnému snažení. Potom se hrálo každou neděli, pokud nepršelo, a to pokaždé nová hra! Byli tu sice kmenoví diváci, kteří zaručovali obsazené hlediště, ale při opakovaných hrách příjmy nedosahovaly očekávání. Jen několik málo velice oblíbených her, jako "Hockewanzl" 1 a "Dr Leinewabrsumms"2, se mohly po dvou-nebo tříleté přestávce znovu přidat do programu. Od letnic až do počátku října trval provoz divadla – až 20 představení – a samé premiéry! Jaký to byl výkon pro asi 50 aktivních ochotnických herců, to si dovede někdo, kdo stojí mimo, sotva.
Svou poslední hru odehráno v roce 1947 - Prodaná nevěsta.
zdroj Divadlo Jablonec n.N.
KE KEŠI
Signal zde byl nepřesný GPS mela přesnost 10m, proto přikládám fotohint.
Po vydatných srážkach muže byt okolí keše podmáčené, tak s tím počítejte.
Pozor na pejsky v lokaci je pár střepů !!