Tato keš byla založena pod číslem (
VK-12079) a patřila do série
„Dvanáct hodin“, založené pro 12. ročník geomaratonu
Valašské keškobraní 2019, pořádaného na téma
"12 = tucet".
Více se o Valašském keškobraní dozvíte na webu
vkteam.online
Tato keš patří do série „Čas", která byla založena pro 12. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2019.
Čas společně s dobou jsou jedny ze základních fyzikálních veličin, které se rozlišují takto:
- čas (čas jedné události) určuje okamžik události na časové ose (tj. první souřadnici časoprostoru),
- doba určuje časovou vzdálenost mezi dvěma událostmi, rozdíl mezi časy dvou událostí.
Definice času
Na povahu a smysl času existuje množství silně odlišných náhledů, a je proto obtížné nabídnout jeho nekontroverzní a jasnou definici. Důležitým pojmem je tzv. šipka času, která určuje smysl (směr) plynutí času a odpovídá směru rozpínání vesmíru. Čas se od starověku také měří, nejčastěji počítáním pravidelně se opakujících pohybů, například Slunce nebo kyvadla. Základní myšlenku tohoto měření využil Aristotelés k definici: "Čas je napočítaný pohyb ve vztahu k před a po."
Sluneční hodiny
Nejstarší zmínky o měření času se datují okolo roku 2 000 př. n. l., kdy byly první alternativní časoměrné přístroje závislé především na přírodě, konkrétně na putování slunečního kotouče po obloze. Ve chvíli, kdy bylo Slunce nejvýše, předměty vrhaly nejkratší stín, naproti tomu ráno a navečer, kdy se nacházelo nízko nad obzorem, byly stíny nejdelší. Díky této zákonitosti se lidé naučili vnímat čas podle délky a pozice stínů, které se v průběhu dne měnily. I obyčejná tyč nebo lidská postava, se tak za jasného počasí mohla stát časomírou. V této době se objevuje první gnómon – svislý obelisk se soustřednými kruhy na zemi, který umožnil odečítat čas z délky vrženého stínu. Toto určování času nebylo až tak přesné, protože gnómon nepočítal s tím, že je každý den ve stejnou hodinu jiná výška Slunce nad obzorem. Správný čas se tak dal určit pouze dvakrát do roka, ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti.
V Číně byl první gnómon znám již 2400 let př. n. l., v Egyptě se díky uctívání slunečních božstev některé z nich stavěly před vchody do chrámů, což dokazují záznamy od antických spisovatelů Aristofana, Athénea a Eubola. Jeden z nich si pak přivezl jako válečnou trofej Napoleon Bonaparte do Paříže a umístil ho na náměstí Place de la Concorde (Náměstí Svornosti). První obelisky a pylony, určené v Egyptě k měření času, pocházejí pravděpodobně již ze 14. století př. n. l. Dodnes se zachoval 35,5 metru vysoký obelisk na náměstí sv. Petra v Římě, který tam dal z Heliopolisu dopravit v roce 38 n. l.Caligula. Použití gnómonu v rámci komplexnějších staveb se objevuje také na území dnešní Velké Británie, kde se dodnes zachovalo více než dvě stě kamenných objektů, jejichž účel nebyl pevně objasněn. Poblíž Whittmooru v Emslandu byla nalezena skupina kamenů postavených do čtverce, z nichž největší byl uprostřed. Jejich půdorysné uspořádání nasvědčuje tomu, že již v předhistorické době sloužily také k určování časových údajů, na něž se vázaly kultovní obřady. Nejznámějším a nejzáhadnějším objektem ve střední části Velké Británie se stal Stonehenge, který leží na Salisburské pláni 132 km na západ od Londýna. Existují domněnky, že soustředně uspořádaný útvar kamenů a pilířů, obklopený dalšími dvěma kruhovými řadami kamenů, byl kromě kultovního místa kněží Galů, Britů a Irů současně astronomickým zařízením určujícím dobu slunovratu. V den letního slunovratu vychází Slunce přesně nad kamenným blokem (gnómonem), kterého Britové nazývají jako Friars Heels. Vznik této stavby s osou souměrnosti, se odhaduje na 1840 až 1680 let př n. l., představu o tom, jak mohla vypadat jeho původní podoba, přináší ve své studii Alan Sorell.
Pro odlovení keše bude stačit odečíst z obrázku souřadnice (použij pravítko):