Je čtvrtek 30. července roku 1936. Na hraničním přechodu Petrovice – Hellendorf se tísní tisícové davy. Chystá se tu velká sláva, která zde do této doby neměla obdoby. A nemá obdoby dodnes.
Po cestě dlouhé již 2600 km sem míří štafeta s olympijským ohněm zapáleným v řecké Olympii. Její trasa vede z dalekého Řecka přes Bulharsko, Jugoslávii, Maďarsko, Rakousko a Československo až do Německa, kde se v Berlíně konají XI. Olympijské hry. Celková délka této trasy je 3178 km, účastní se jí 3075 běžců, z toho 282 v Československu.
Pochodeň přenášející posvátný oheň sestává z antikorového držáku vyrobeného Kruppovými závody v Essenu a válečku magnézia, které vydrží hořet asi deset minut. Běžci se ve štafetě střídají zhruba po kilometru, pochodně se zapalují jedna od druhé. Pro účely olympiády jich je vyrobeno kolem čtyř tisíc.
Je to poprvé, kdy se v novodobé historii olympijských her realizuje takovýto projekt. Od té doby se běh s olympijskou pochodní a zapalování slavnostního ohně na stadionu stává neodmyslitelnou součástí zahajovacího ceremoniálu každé olympiády.
Do Petrovic se pochodňová štafeta dostala z Teplic směrem na Přestanov, Chlumec, Telnici a Nakléřov. Jsou zaznamenána jména posledních běžců štafety na našem území, sportovců místních klubů: Karl Berge, Adolf Gierschik, Erich Klicpera, Josef Klieber, Karl Simm a Hermann Jeswick. Poslední z nich pak zapaluje oheň na kamenném oltáři umístěném přímo na hranicích.
Blízko tohoto místa je později postaven pomník připomínající uvedenou událost. Originál se ale během 2. světové války ztratil, dnes tu stojí již jen jeho přesná kopie.
Následující den v pátek 31.července předává předseda Československé atletické amatérské unie ing. Josef Fikl pochodeň prvnímu německému běžci, celníku Robertu Goldammerovi. A štafeta pokračuje dál.
Kam až olympijský oheň nakonec dorazil, se můžete dozvědět zde:
Šifra
