Skip to content

<

Apollo 11

A cache by lukyhonzik Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 07/14/2019
Difficulty:
2 out of 5
Terrain:
2.5 out of 5

Size: Size:   regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


V brzkých ranních hodinách dne 21. července 2019 uplynulo 50 let od chvíle, kdy na povrch Měsíce vstoupili první lidé Neil Armstrong a Edwin Buzz Aldrin. Tato keš je věnována tomuto „malému kroku pro člověka, ale velkému skoku pro lidstvo“.


Pozadí

Na přelomu 50. a 60. let 20. století probíhaly v rámci Studené války mezi Spojenými státy a Sovětským svazem závody v dobývání vesmíru. Sovětský svaz měl na svém kontě několik úspěchů, konkrétně vypuštění prvního umělého satelitu Země s názvem Sputnik 4. října 1957 a prvního člověka ve vesmíru, jímž se 12. dubna 1961 stal Jurij Gagarin. V této situaci, kdy Spojené státy evidentně na svého protivníka ztrácely, vystoupil 25. května 1961 prezident John F. Kennedy v Kongresu. Ve svém projevu představil úkol, jenž by měl být splněn před koncem desetiletí, a sice dopravit člověka na Měsíc a opět jej bezpečně vrátit zpátky na Zemi.

Vyústěním této snahy byla příprava a realizace programu Apollo.

Program Apollo

Samotnému programu předcházelo získání zkušeností v programu Mercury, zaměřeném na krátkodobé lety do vesmíru s jednočlennou posádkou, a Gemini, zahrnující delší pobyty ve vesmíru ve dvoumístné lodi, výstupy do volného prostoru, manévrování, navigaci či spojování lodí na oběžné dráze. Souběžně s tím automatické sondy v programech Ranger, Surveyor a Lunar Orbiter zkoumaly a mapovaly Měsíc.

Pro cestu ze Země na orbitu a následně až k Měsíci bylo potřeba navrhnout nové technické prostředky, které do té doby neexistovaly. Především šlo o vývoj raket Saturn IB a Saturn V, dostatečně silných, aby byly schopné vynést vesmírnou loď ze zemského povrchu na oběžnou dráhu. Spolu s tím bylo nutné připravit samotnou loď pro tříčlennou posádku, sestávající z velitelského, servisního a lunárního modulu.

Velitelský a servisní modul (mise Apollo 15)
Velitelský a servisní modul (mise Apollo 15)
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/
commons/c/c0/Apollo_CSM_lunar_orbit.jpg

Velitelský modul měl tvar kužele s výškou 3,4 metru, největším průměrem 3,9 metru a hmotností 5,5 tuny. Sloužil především jako útočiště třetímu astronautovi, zatímco jeho dva kolegové pobývali na Měsíci, a v závěru mise se trojice astronautů v tomto modulu vracela zpátky na Zemi. Servisní modul byl tvaru válce s délkou 6,7 metru a průměrem 3,6 metru, disponoval silným motorem a stabilizačními tryskami a dále obsahoval nádrže uchovávající palivo, okysličovadlo, kyslík, vodu a dusík a též palivové články. Poslední část, lunární modul, měla výšku 7,6 metru a maximální průměr 3,73 metru, její startovací hmotnost se pohybovala kolem 15 tun. Modul se skládal ze dvou částí, a to přistávací a orbitální. Na povrchu Měsíce přistával v celku, při startu pak spodní přistávací část sloužila jako startovací rampa, z níž odstartovala horní orbitální část.

Mise programu

První testovací lety komplexu sestávajícího z rakety Saturn I a vesmírné lodi Apollo byly standardně označovány zkratkou AS (Apollo-Saturn) a pořadovým číslem. Start mise AS-101 proběhl již v květnu 1964.

Se změnou nosiče na raketu Saturn IB v únoru 1966 došlo ke změně číslování, kdy trojčíslí začínalo číslicí 2. Čtvrtá mise této série AS-204 měla být prvním letem s lidskou posádkou v sestavě Gus Grissom, Ed White a Roger Chaffee s plánovaným startem v únoru 1967. Avšak při provádění testů na konci ledna došlo ve velitelské sekci k požáru, který se rychle rozšíři, a celá posádka při něm zahynula. Na žádost pozůstalých pak byla mise přejmenována na Apollo 1. To v označení letů způsobilo menší nepořádek a je to též důvodem, proč oficiálně neexistují označení Apollo 2 a Apollo 3 (ty byly uvažovány pro lety AS-201 a AS-202; let AS-203 by nebyl v sérii označení zahrnut, neboť raketa Saturn v tomto případě nenesla vesmírnou loď).

Start nosiče Saturn V (mise Apollo 4)
Start nosiče Saturn V (mise Apollo 4)
Zdroj: http://grin.hq.nasa.gov/IMAGES/
LARGE/GPN-2000-000630.jpg

V listopadu 1967 odstartovalo Apollo 4, jako nosič byla prvně užita raketa Saturn V. Následovaly mise Apollo 5 a Apollo 6, čímž byly završeny nepilotované testovací mise.

Na ně navázaly pilotované lety Apollo 7 v říjnu 1968, kdy proběhl test lodi na orbitě Země, a Apollo 8 v prosinci téhož roku. Šlo o první let kolem Měsíce.

Loď Apollo 9 odstartovala v březnu 1969 a hlavním úkolem její posádky bylo uskutečnit první pilotovaný let lunárního modulu a jeho opětovné spojení s velitelskou sekcí. Posádka Apolla 10 pak v květnu 1969 nacvičovala přistání na Měsící, k jehož povrchu se v lunárním modulu přiblížila na méně než 16 kilometrů.

16. července 1969 odstartovala vesmírná loď Apollo 11 s posádkou Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins. Jejich hlavním cílem bylo přistát na povrchu Měsíce, pobýt zde téměř celý den (včetně 2,5hodinového výstupu z lunárního modulu) a vrátit se na Zemi se vzorky měsíčního povrchu.

Apollo 11
Insignie mise Apollo 11
Insignie mise Apollo 11
Zdroj: http://history.nasa.gov/
apollo_patches.html

Start vesmírné lodi Apollo 11 vynášené raketou Saturn V (AS-506) z Kennedyho vesmírného střediska z Merritt Island na Floridě proběhl 16. července 1969 ve 13:32 světového času. Po dvanácti minutách letu dosáhla loď ve výšce 185,9 kilometrů oběžné dráhy, na níž zůstala v průběhu jednoho a půl oběhu kolem Země. Poté byl ještě jednou zažehnut motor třetího stupně rakety, čímž byla loď vyslána na cestu k Měsíci.

Během dalších minut posádka provedla manévr nazývaný Transposition, docking and extraction spočívající v oddělení velitelského modulu Columbia od zbytku lodi, jeho otočení o 180°, spojení s lunárním modulem Eagle a oddělením celého komplexu od třetího stupně Saturnu V. Loď pak dále pokračovala směrem k Měsíci, zatímco opuštěný třetí stupeň rakety při své další cestě minul Měsíc a dostal se na oběžnou dráhu kolem Slunce.

19. července v 17:22 byl při průletu nad odvrácenou stranou Měsíce zapnut motor servisního modulu za účelem snížení rychlosti a loď se ustálila na orbitě kolem Měsíce. V průběhu následujících 30 obletů Měsíce posádka zaměřovala místo plánovaného přistání v Moři klidu.

Následující den 20. července ve 12:52 přestoupili Aldrin s Armstrongem do lunárního modulu a začali provádět přípravy k přistání. V 17:44 se Eagle odpojil od velitelské sekce, Collins provedl vizuální kontrolu a po zjištění, že lunární modul není poškozený, začal klesat k Měsíci.

Při sestupu posádka zjistila, že se modul pohybuje příliš rychle, aby zvládl přistát na vytipovaném místě. Navíc se rozezněl alarm palubního počítače, ale naštěstí se nejednalo o závažnou poruchu. Ve výšce 33 metrů nad povrchem s téměř spotřebovaným palivem pro manévrovací a přistávací trysky bylo jasné, že astronauté musí přistát na prvním vhodném místě. To se v čase 20:17:40 podařilo. V nádržích v té době zbývalo kolem 98 kilogramů paliva, které by vystačilo na pouhých 50 sekund bezpečného letu, než by přistání muselo být přerušeno. Následovala krátká kontrola systémů, poté posádka podle plánu ulehla ke krátkému odpočinku.

Přípravy na výstup z modulu začaly ve 23:43, po jejich dokončení byl modul odtlakován a ve 2:39, již 21. července, astronauté otevřeli poklop. Armstrong jím prolezl a začal sestupovat po žebříku na povrch, kterého se dotkl ve 2:56:15 (6,5 hodiny po přistání). Přitom pronesl známou větu: "That's one small step for [a] man, one giant leap for mankind," česky: "Je to malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo." Aldrin se připojil po několika minutách.

Edwin Aldrin zdraví vlajku
Edwin Aldrin zdraví vlajku
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov/image/
as11-40-5874/as11-40-5874~medium.jpg

Během 2,5hodinového výstupu astronauti na povrchu vztyčili americkou vlajku, sbírali vzorky, fotografovali, nainstalovali ALSEP (soupravu vědeckých přístrojů pro pokusy na měsíčním povrchu) a plnili některé další úkoly.

V závěru vycházky posádka naložila do lunárního modulu dva boxy s téměř 22 kilogramy vzorků měsíčního povrchu, oba astronauté nastoupili zpět do kabiny pro posádku, v 5:01 zavřeli poklop, natlakovali modul a opět se uložili ke spánku.

Po přibližně 7 hodinách odpočinku a dalších dvou a půl hodinách příprav odstartovala horní orbitální část lunárního modulu s oběma astronauty, aby se ve 21:24 téhož dne setkala s velitelskou sekcí Columbia na oběžné dráze. Po Aldrinově a Armstrongově přestupu do velitelské sekce byla orbitální část lunárního modulu odhozena. V průběhu následujících několika týdnů zůstala na orbitě kolem Měsíce, než nakonec dopadla na jeho povrch.

Po zážehu hlavního motoru se pak komplex sestávající ze servisního a velitelského modulu se všemi astronauty na palubě vydal na zpáteční cestu k Zemi, na jejíž orbitu dorazil 24. července. Před vstupem do zemské atmosféry bylo ještě nutné oddělit velitelskou sekci a otočit ji tak, aby do atmosféry vstupovala tepelným štítem ve své spodní části napřed. Tření o atmosféru velitelský modul dostatečně zpomalilo, aby bylo možné použít v závěrečné fázi sestupu padák. Zároveň však ionizovaný vzduch v bezprostředním okolí modulu způsobil několikaminutové přerušení rádiového signálu.

Modul dosedl na hladinu Tichého oceánu v 16:51 světového času (5:51 místního času) na souřadnicích N 13° 19' W 169° 09', což je přibližně 2660 km východně od ostrova Wake a 380 km na jih od atolu Johnston. Plavidlo určené k vyzvednutí posádky a velitelského modulu, letadlová loď USS Hornet, se tou dobou nacházelo ve vzdálenosti 24 kilometrů od místa přistání, na místo však byly okamžitě vyslány vrtulníky s potápěči. Ti po nalezení Columbie modul zajistili a pomohli astronautům přestoupit do připraveného raftu.

Nebezpečí zavlečení případných patogenů z Měsíce na Zemi v té době nebylo bráno na lehkou váhu, astronauti se tedy nejprve museli obléct do speciálních oděvů omezujících eventuální přenos škodlivých mikroorganismů a následně podstoupili očistu chlornanem sodným. Velitelský modul byl vyčištěn jodovaným povidonem.

Posádka v mobilním karanténním zařízení
Posádka v mobilním karanténním zařízení
Zdroj: https://spaceflight.nasa.gov/gallery/
images/apollo/apollo11/hires/s69_21365.jpg

Po přistání na palubě letadlové lodi přešla celá posádka do mobilního karanténního zařízení, v němž strávila 21 dnů v izolaci. (Podobný proces pak absolvovaly ještě posádky Apolla 12 a 14, než vedení NASA došlo k závěru, že Měsíc je skutečně bez života, a od karantény bylo upuštěno.) Velitelský modul byl vyzvednut na palubu lodním jeřábem a odstaven vedle karanténního zařízení.

Po návratu do Pearl Harboru na Havaji bylo celé karanténní zařízení s astronauty naloženo do letadla Lockheed C-141 Starlifter a přepraveno do Lunar Receiving Laboratory Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu. Columbia měla cestu poněkud delší, nejprve byla převezena na Fordův ostrov ležící při havajském ostrově Oahu, následně zpět do Pearl Harboru na Hickhamovu leteckou základnu a nakonec 30. července letadlem Douglas C-133 Cargomaster také do Lunar Recovery Laboratory.

Pro všechny tři astronauty byla po skončení karantény uspořádána 13. srpna slavnostní přehlídka v New Yorku a Chicagu, večer téhož dne se v Los Angeles uskutečnila večeře v The Century Plaza Hotel. Tyto oslavy byly počátkem 38denní zahraniční cesty, během níž posádka navštívila 22 zemí.

Neil Alden Armstrong
Neil Alden Armstrong
Neil Alden Armstrong
Zdroj: http://www.nasa.gov/images/
content/464436main_S69-31741_full.jpg

Neil Armstrong se narodil 5. srpna 1930 v městečku Wakaponeta ve státě Ohio. Již od mládí propadl letadlům a létání, pilotní licenci získal ve svých 15 letech. Od roku 1947 studoval na Purdueově univerzitě letecké inženýrství. Jeho vzdělání financovalo v rámci Hollowayova plánu americké námořnictvo. Podle tohoto plánu měl student, jenž si nechal studia platit, u námořnictva odsloužit 3 roky. V roce 1949 nastoupil k námořnictvu a v srpnu 1950 se stal kvalifikovaným námořním letcem.

Následně byl nasazen ve válce v Koreji, kde sloužil na letadlové lodi USS Essex a létal na strojích Grumman F9F Panther. Po válce dokončil svá studia na Purduově univerzitě a stal se testovacím pilotem pro National Advisory Committee for Aeronautics (NACA), předchůdkyni dnešní NASA. V rámci své práce se účastnil více než 900 testů řady typů letadel, mezi jinými například nadzvukového raketového letadla North American X-15 nebo raketoplánu Boeing X-20 Dyna-Soar.

V roce 1962 se připojil ke skupině astronautů pod nedávno vzniklý Národní úřad pro letectví a kosmonautiku. O čtyři roky později se jako velitel zúčastnil letu Gemini 8, čímž se stal prvním civilistou ve vesmíru. V rámci letu s kolegou Davidem Scottem uskutečnili první spojení dvou těles na oběžné dráze, a to s bezpilotním raketovým stupněm Agena TV-8.

Druhým Armstrongovým vesmírným letem se v červenci 1969 stala mise Apolla 11. Zatímco Michael Collins v pozici pilota velitelského modulu čekal na orbitě Měsíce, Armstrong se spolu s pilotem lunárního modulu Buzzem Aldrinem stali prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu cizího vesmírného tělesa. Po návratu na Zemi byli všichni tři oceněni prezidentem Richardem Nixonem Prezidentskou medailí svobody.

Roku 1971 Armstrong odešel z NASA a až do roku 1979 učil na katedře leteckého inženýrství na Univerzitě v Cincinnati. Díky předchozím zkušenostem byl členem komisí vyšetřujících havárii Apolla 13 a zkázu raketoplánu Challenger.

V srpnu 2012 podstoupil operaci, při které mu byl voperován bypass. Přestože se zotavoval dobře, vyvinuly se u něj nečekané komplikace a 25. srpna téhož roku zemřel.

Edwin Eugene Aldrin, Jr.
Edwin Eugene Aldrin, Jr.
Edwin Eugene Aldrin, Jr.
Zdroj: http://spaceflight.nasa.gov/gallery/
images/apollo/apollo11/hires/s69_31743.jpg

Edwin Eugene Aldrin Jr. se narodil 20. ledna 1930 v Glen Ridge ve státě New Jersey. Stejně jako Armstrong měl i Aldrin blízko k létání, jeho otec byl za 1. světové války armádním letcem. V souladu s otcovým přáním nejprve nastoupil na Námořní akademii Spojených států v marylandském Annapolisu, ale protože trpěl mořskou nemocí, přesvědčil nakonec svého otce, aby mu dovolil studovat na vojenské akademii ve West Pointu. Po dokončení školy v roce 1951 nastoupil službu v americkém letectvu, které ho jako pilota poslalo do právě probíhajícího válečného konfliktu v Koreji. Po skončení války a získání doktorátu na Massachusettském technologickém institutu byl přijat do NASA.

Do vesmíru se prvně podíval v roce 1966 na palubě Gemini 12, v rámci této mise absolvované s Jamesem Lovellem, pozdějším velitelem mise Apollo 13, strávil více než 5 hodin ve vesmírném prostoru mimo loď.

Mise Apolla 11 o tři rok později byla Aldrinovou druhou cestou do vesmíru, v jejímž rámci se stal druhým člověkem, který vkročil na cizí vesmírné těleso.

Roku 1971 po odchodu z NASA se stal vedoucím programu testovacích pilotů amerického letectva. V jeho čele ale setrval pouze krátce a již v roce 1972, po 21 letech služby, odešel od letectva.

V té době se na jedné straně potýkal s depresemi a alkoholismem, na druhé straně působil jako propagátor průzkumu vesmíru, především letu lidské posádky na Mars. Věnoval se též knižní tvorbě, částečně autobiografické a vesměs zaměřené na vesmír.

V současné době Aldrin žije v Satellite Beach na Floridě.

Michael Collins
Michael Collins
Michael Collins
Zdroj: http://spaceflight.nasa.gov/gallery/
images/apollo/apollo11/html/s69_31742.html

Michael Collins se narodil 31. října 1930 v italském Římě, kde jeho otec James Collins působil jako vojenský atašé. Poté, co se rodina na začátku 40. let přestěhovala do Washingtonu, D.C., Collins zde vystudoval školu Sv. Albana a v roce 1952 dokončil studia na Vojenské akademii Spojených států známé pod názvem West Point.

Po nástupu do služby v americkém letectvu, kde létal se stíhačkami F-86 Sabre, byl v roce 1960 přijat do programu testovacích pilotů. O tři roky později přešel do NASA, prošel výcvikem astronautů a roku 1966 absolvoval s kolegou Johnem W. Youngem let v rámci mise Gemini 10.

Jeho druhou cestou do vesmíru pak byla v roce 1969 mise Apolla 11. Zatímco Armstrong s Aldrinem přistáli na povrchu Měsíce, Collins na postu pilota velitelského modulu zůstal na orbitě. Během této doby se věnoval různým úkolům, například prováděl údržbu a připravoval se na návrat kolegů z Měsíce. Podle pokynů z kontrolního centra se též pokoušel zaměřit lunární modul na povrchu Měsíce.

Poté, co v roce 1970 odešel z NASA, působil na ministerstvu zahraničí. Rok nato se stal ředitelem Národního muzea letectví a kosmonautiky a na této pozici setrval až do roku 1978. Po odchodu pracoval jako tajemník Smithsonova institutu. Posléze pracoval jako vicepresident ve firmě LTV Aerospace a po rezignaci na tento post v roce 1985 založil svou vlastní konzultační firmu.

Až do své smrti v dubnu 2014 žil se svou ženou Pat střídavě v Marco Island na Floridě a Avonu v Severní Karolíně.

Další cesty na Měsíc

Po úspěšném přistání na Měsíci v červenci 1969 NASA pokračovala v programu Apollo dalšími lety.

Ještě v listopadu téhož roku se uskutečnilo druhé přistání, tentokrát v rámci mise Apollo 12 v Oceánu bouří. Letu se zúčastnili astronauté Charles Conrad, Richard Gordon a Alan Bean a posádka se z něj vrátila s 34 kilogramy vzorků.

V dubnu 1970 odstartovalo Apollo 13 s velitelem Jamesem Lovellem, Jackem Swigertem a Fredem Haisem. Na povrch Měsíce se však astronauté kvůli výbuchu nádrže s kyslíkem nedostali a jen s vypětím všech sil a podporou pozemního personálu se dokázali vrátit zpět na Zemi. Mise tak někdy bývá označována jako „nejúspěšnější neúspěch“.

Po téměř roční přestávce přišla na konci ledna 1971 na řadu mise Apollo 14. Lunární modul Antares přistál v oblasti Fra Mauro a posádka ve složení Alan Shepard, Stuart Roosa a Edgar Mitchel se na počátku února vrátila s více jak 42 kilogramy vzorků.

Na přelomu července a srpna téhož roku následovalo Apollo 15 s posádkou David Scott, Alfred Worden a James Irwin. Lunární modul Falcon přistál v oblasti Hadley-Apennine, přičemž Scott s Irwinem strávili na povrchu téměř 19 hodin a k přesunům při té příležitosti využili lehký elektromobil LRV pojmenovaný Rover. Zpátky na Zemi posádka přivezla téměř 77 kilogramů vzorků.

V dubnu 1972 podnikla posádka Ken Mattingly a Charles Duke pod velenim Johna Younga let v rámci mise Apollo 16. Lunární modul dosedl poblíž kráteru Descartes a výprava se na Zemi vrátila s 94 kilogramy vzorků.

Posledním letem k Měsíci v rámci programu Apollo byla mise Apolla 17 uskutečněná v závěru roku 1972. Jednalo se o jediný noční start rakety Saturn V. Velitel Eugene Cernan s pilotem lunárního modulu Challenger Harrisonem Schmittem přistáli v údolí Taurus-Littrow, zatímco na palubě velitelského modulu na ně čekal třetí člen posádky Ronald Evans. Na povrchu Měsíce strávili Cernan a Schmitt skoro celý den a vrátili se s více než 110 kilogramy vzorků.

V té době již byla americká veřejnost všemi přistáními na Měsíci vcelku přesycená a brala je jako běžnou rutinu. Zároveň závod o dosažení Měsíce se Sovětským svazem Spojené státy na plné čáře vyhrály (přestože oficiální stanovisko v té době znělo, že dopravení kosmonauta na povrch Měsíce nikdy nebylo primárním cílem sovětského vesmírného programu, který se posléze začal orientovat na dlouhodobý pobyt ve vesmíru a provoz vesmírných stanic). Je tedy zřejmé, že podpora měsíčních výprav mezi Američany začala upadat, a to i díky horentním sumám, které byly odváděny do rozpočtu NASA. Důsledkem bylo postupné rušení dalších plánovaných misí, konkrétně misí Apollo 18, 19 a 20.

Astronauti a již připravené prostředky (např. rakety Saturn V nebo velitelské moduly) pak byly využity pro jiné mise a účely. Mezi nimi můžeme zmínit třeba program Apollo-Sojuz zahrnující společný americko-sovětský let z roku 1975, či vynesení stanice Skylab na nízkou orbitu v květnu 1973.

Zajímavosti
  • Přestože Armstrongova slavná věta, kterou pronesl při sestoupení na Měsíc, bývá uváděna ve tvaru: „That's one small step for a man, one giant leap for mankind,“ pravdou je, že neurčitý člen a nebyl pozemní kontrolou zachycen a ani při pozdějších rozborech záznamu nebyla po chybějící hlásce nalezena jediná stopa. Armstrong pravděpodobně ve stresu z historického okamžiku hlásku prostě nechtěně vynechal, čímž se však změnil význam uvedené věty (anglický výraz man bez neurčitého členu znamená nikoliv člověk, nýbrž lidstvo, stejně jako slovo mankind).
  • Některé zdroje trvdí, že Neil Armstrong není zachycen na žádné z fotografií z Měsíce, neboť když Aldrin vytahoval film ze svého fotoaparátu, postavil jej na podstavec lunárního modulu, kde jej astronauti zapomněli. To však není pravda, Aldrin ve skutečnosti žádný fotoaparát neměl, protože plnil jiné úkoly. I tak lze Armstronga na několika fotografiích najít: jednou je například fotografie číslo AS11-40-5886, kde je Armstrong zachycen na okraji panoramatu, další je fotografie číslo AS11-40-5903, kde lze Armstronga zahlédnout v odrazu Aldrinovy helmy.
  • Mise Apolla 11 a obzvláště přistání na Měsíci a následný návrat na orbitu byly nesmírně nebezpečnou záležitostí. Pro případ havárie, kvůli které by astronauti zemřeli nebo se nemohli vrátit, byl připraven smuteční projev, který by přednesl prezident Nixon po skončení přímého přenosu: „Osud tomu chtěl, aby lidé, kteří letěli na Měsíc s cílem jeho mírového využití, na něm v míru spočinuli. Tito hrdinové, Neil Armstrong a Edwin Aldrin tuší, že nemají žádnou naději. Vědí však také, že v jejich oběti je skryta naděje pro celé lidstvo...“
  • Administrativa se nevyhnula ani misi Apolla 11. Po návratu na Zemi Buzz Aldrin vyplnil výkaz o služební cestě, který zahrnuje cestu z Houstonu na Mys Kennedy (dnes Mys Canaveral) na Floridě, dále pak cestu na Měsíc, přistání do Tichého oceánu, přepravu letadlovou lodí USS Hornet na Havaj a návrat do Houstonu. Aldrin si tehdy nechal proplatit cestovné ve výši 33,31 dolaru.
  • Traduje se, že během svého pobytu na Měsíci Armstrong pronesl větu: „Hodně štěstí, pane Gorski.“ Vzkaz měl být adresován panu Gorskému, sousedovi Armstrongových, jehož hádku s manželkou Armstrong jako malý chlapec vyslechl. Paní Gorská prý tehdy křičela na manžela: „Ty bys chtěl orální sex?! Ten budeš mít, až sousedovic kluk bude chodit po Měsíci!“ Sám Armstrong však uváděl, že se jedná o smyšlenou historku.
Jak na keš

Na úvodních souřadnicích keš nehledejte, můžete zde ale zaparkovat své geovozidlo. Ke zjištění finálních souřadnic je třeba vyřešit následující šifru:

[11/67] [03/69] [11/67] 2 [01/68] [01/68] [10/68] [04/70] 2 [01/68] 3 [04/68] [12/68]



Zdroje:
  • KRÁLOVEC, Martin. Projekt Apollo a jeho začlenění do výuky fyziky na základní škole. Plzeň, 2016. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce PhDr. Ing. Ota Kéhar, Ph.D.
  • Wikipedia, The Free Encyclopedia: Apollo [online]. [citováno 20. 05. 2019]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Apollo_11
  • Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Apollo 11 [online]. [citováno 20. 05. 2019]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Apollo_11
  • Wikipedia, The Free Encyclopedia: Apollo program [online]. [citováno 20. 05. 2019]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Apollo_program
  • Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Program Apollo [online]. [citováno 20. 05. 2019]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Program_Apollo
  • Wikipedia, The Free Encyclopedia: Neil Armstrong [online]. [citováno 20. 05. 2019]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Neil_Armstrong
  • Wikipedia, The Free Encyclopedia: Buzz Aldrin [online]. [citováno 20. 05. 2019]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Buzz_Aldrin
  • Wikipedia, The Free Encyclopedia: Michael Collins (astronaut) [online]. [citováno 20. 05. 2019]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Collins_(astronaut)


Velké poděkování patří Filipovi filip.frank22, bez jehož pomoci a 3D tiskárny by tahle keš pravděpodobně nevznikla.

Additional Hints (No hints available.)



Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.