Chci Vás pozvat na malou-velkou procházku vesmírem. Dne 20.7.2019 jsme si připomněli 50.výročí mise Apollo 11 a přistání jeho modulu a první vstup člověka na Měsíc.
Šlo o vyvrcholení vesmírného závodu mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, který měl v dobývání vesmíru do té doby navrch. Jako první dostal na oběžnou dráhu satelit Sputnik a o něco později se se na oběžnou dráhu podíval i první člověk – kosmonaut Jurij Gagarin.
Úsilí za programem Apollo bylo obrovské – prezident J.F.Kennedy v roce 1961 vyhlásil projekt Apollo právě proto, že je to obtížné.
Posádka Apollo 11 vkročila na Měsíc jen 66 let po vzletu prvního letadla – tehdy šlo o letoun bratří Wrightů, který se do vzduchu dostal na 10 až 12 sekund. Se slovy „je to malý krok pro člověka, ale velký krok pro lidstvo” sestoupil z modulu na povrch Měsíce jako první astronaut Neil Armstrong. A chvíli po něm i druhý člověk na Měsíci, Buzz Aldrin. Tříčlenná posádka, kterou doplnil astronaut Michael Collins, letěla v raketě Saturn V – ta je i po 50 letech největším vesmírným plavidlem, jaké kdy lidstvo postavilo.
My se ale podíváme dál. Mnohem dál. Vlastně začneme neskutečně daleko. Až na poslední planetě naší sluneční soustavy - Neptunu. A poté půjdeme v naší hře stále blíž a blíž k naší nejbližší hvězdě. SLUNCI.
Na světě je spousta různých modelů slunečních soustav. Ještě více jich nalezneme v knihách a publikacích, ovšem vesměs v nesprávném měřítku zkreslujícím ohromující velikost vesmíru a zároveň nicotnost našeho bytí. Ale jsou nadšenci, kteří si model "vyrobili" ve správných vzdálenostních i velikostních poměrech. A zde se ukazuje, co je gravitace za neskutečnou a nekonečnou sílu. Krásné video s českými titulky zde.
My si něco podobného vyzkoušíme také a to dokonce i s časovými reáliemi. Tak hurá do toho.
Kdo bude chtít vyrazit hned, může si zde stáhnout CARTRIDGE. Podporované zařízení: Na Androidu s Whereyougo je zážitek asi nejlepší, protože zóny jsou viditelné na mapě. Hra se dá úspěšně odehrát i na Garminech, resp. telefonech s OpenWIG, ale je to určitě těžší (testovaný Garmin Oregon 450 byl dost pomalý, ale tak nějak to fungovalo). Keš je lovitelná do cca 1,2m sněhu.
Tak pořádně nabít přístroje, nabrat energii a hurá do vesmíru. A hlavně - sledujte trasu pozorně celou dobu ( tzn.nastavte přístroje tak, aby se vám sledování polohy GPS nevypnulo ani při zhasnutém displeji, když máte přístroj v kapse!!! ), ať neminete nějakou zajímavost a neskončíte v černé díře !!! A kdo vás pak bude kde hledat, že ?
A koho téma vesmíru a Sluneční soustavy zaujalo, může si ještě přečíst pár dalších zajímavostí.
Naše sluneční soustava je plná tajemství. Díky vědeckému pokroku, složitým výpočtům, výzkumům a nepřebernému množství zpracovaných údajů o ní víme poměrně dost. Jistě, dá se argumentovat, že je to malé zrnko písku poznání na velké pláži nevědomosti. Ale když si uvědomíme, jak vzdálené jsou od nás některé objekty, je často zarážející, co všechno je lidstvo schopno o nich vědět. Zde je 12 příkladů zajímavostí (třináctý Vás čeká v samotné keši), o kterých jste možná ani netušili:
1. Na Merkuru je horko, ale zase ne příliš horko pro udržení ledu
Ano, planeta, která je Slunci nejblíže, má na povrchu skutečně led. Na první pohled to zní až bláznivě, led se však nachází v trvale zastíněných kráterech, tedy v místech, kam nikdy nedopadne sluneční svit. Předpokládá se, že tento led byl na Merkur dopraven kometou již v počátcích existence sluneční soustavy. Sonda Messenger, vyslaná k Merkuru agenturou NASA, našla led nejen na severním pólu planety, ale nalezeny byly také organické látky. Ty jsou základními stavebními kameny života. Pro život, jaký známe ze Země, je Merkur příliš horký a bez atmosféry. Jeho případ však ukazuje, jak jsou tyto prvky distribuovány napříč Sluneční soustavou.
2. Venušina rebelie
Venuše ukrývá nejednu zvláštnost, kterou se od zbytku planet odlišuje. Pod rouškou jejích hustých oblaků se nachází hotové peklo. Přestože je od Slunce dále než Merkur, je na ní nejvyšší teplota ze všech planet sluneční soustavy. Na Merkuru se teploty šplhají k 440°C, ale na odvrácené straně od Slunce zase klesají na -180°C. To na povrchu Venuše teplota nikdy neklesá pod 400°C. Její hustá oblaka jsme zmínili záměrně. Venuše je totiž obětí skleníkového efektu, který způsobil toto pekelné globální oteplení.
Merkur ani Venuše nemají žádný měsíc, což může být považováno za velmi překvapivé, vzhledem k desítkám měsíců u ostatních těles Sluneční soustavy. Například Saturn jich má více jak 60. A některé z měsíců jsou pouze planetami zachycené asteroidy, což se stalo například u Marsu. Tak proč tedy Venuše měsíc nemá? Teorií je spousta, ale nikdo si stoprocentně není jistý, jaká je skutečnost. Jeden z posledních výzkumů naznačuje, že v minulosti Venuše alespoň jeden měsíc měla.
Další zvláštností této planety je délka roku a dne. Zatímco oběh kolem Slunce trvá Venuši necelých 225 pozemských dní, jedno otočení kolem vlastní osy jí trvá 243 dní. Rok je tam tedy kratší než den. Rotace je velmi pomalá, a ještě k tomu i opačná než u ostatních planet. Slunce není z Venuše kvůli mračnům vidět, ale kdyby bylo, tak by vycházelo na západě a zapadalo na východě.
3. Uran se po své oběžné dráze někdy kutálí
Uran je třetí největší planetou, která krouží kolem Slunce. Má po Saturnu nejvýraznější prstence a zelenkavé zabarvení. Asi nejzvláštnější věcí na této planetě je sklon rotační osy. Na naší Zemi je tento sklon přibližně 23,5° a díky němu známe roční období či zkracování a prodlužování dní. Na Uranu je ale hodnota tohoto sklonu 97°. Tím pádem bývá někdy i pól natočený prakticky přímo ke Slunci. Kromě toho to vlastně v některých fázích vypadá, jakoby se Uran po své oběžné dráze kutálel.
4. Také naše Slunce rotuje a dokonce nerovnoměrně
I naše mateřská hvězda rotuje kolem vlastní osy. Jelikož je tak velká a o tuhém skupenství nemůže být ani řeči, její rotace není rovnoměrná. Na jejím rovníku trvá den přibližně 25 našich dní, na pólech o 9 dní více. Slunce má i svou oběžnou dráhu - obíhá kolem jádra galaxie, a to rychlostí 250 km/s.
5. Nejméně hustý je Saturn
Planeta s největší hustotou v sluneční soustavě je naše Země. Její průměrná hustota je 5,52 g/cm3. Podobně hustý je i Merkur s Venuší a mírně zaostává Mars. Není překvapením, že nejhustější jsou kamenné planety. Nejmenší hustotu logicky musí ukrývat jeden z plynných obrů. A je jím Saturn. Jako jediný má menší hustotu než voda. Čili, kdybychom ho hypoteticky ponořili do gigantické vany s vodou, vyplul by na její hladinu. Hustota Saturnu má hodnotu 0,69 g/cm3.Dalším objektem sluneční soustavy, který by na vodní hladině plaval, je Saturnův měsíc Hyperion. Tento malý nekulatý měsíc není sice tak „řídký“ jako Saturn, ale sestává převážně z ledu. A ten má menší hustotu než voda. Navíc je Hyperion tak porézní, že vypadá jako velká houba a na hladině by se tedy jistě udržel.
6. Tajemství prstenců Saturnu
U Saturnu ještě zůstaneme. Tento plynný obr je díky svým prstencům zřejmě nejkrásnější planetou sluneční soustavy. Své prstence sice mají všechny vnější planety, ale ty Saturnovy jsou jedním slovem úchvatné. Skládají se z částeček různé velikosti, od několika mikrometrů po několik metrů. Nacházejí se v úrovni rovníku a obíhají svou mateřskou planetu jako její běžný satelit. Doba oběhu je nerovnoměrná, od 5 hodin do 2 dnů. Průměr všech viditelných prstenců je 280 000 km, avšak jejich tloušťka je jen několik set metrů.
Počet prstenců nelze přesně určit, každý z velkých prstenců se skládá z obrovského množství malých. Mají různé zabarvení a tedy i složení. Podle všeho by měly obsahovat hlavně ledové částice se stopami dalších látek (křemík, uhlík).
V roce 2009 byl objeven největší známý prstenec, který se výrazně vymyká všem ostatním. Je jen těžko viditelný a objeven byl dalekohledem, který pozoruje vesmír v infračerveném spektru. Je extrémně řídký a nachází se 6 až 12 milionů km od Saturnu. Je 50krát větší než dosud největší známý Saturnův prstenec a odklání se od roviny ostatních prstenců. Uvnitř prstence putuje měsíc Phoebe. Spolu s prstencem rotují kolem Saturnu opačným směrem, než ostatní tělesa, což je ve sluneční soustavě neobvyklé. Největším takto opačně rotujícím tělesem ve sluneční soustavě je Neptunův měsíc Tritón.
Původ Saturnových prstenců je nejasný, ale vědci se domnívají, že by to mohly být zbytky měsíců, které se před časem rozpadly. Jejich stáří se odhaduje na 100 milionů let.
7. Pluto bylo vyškrtnuto
Už je to 13 let, co bylo Pluto „propuštěno“ z rodiny planet, jejíž počet členů se tím zúžil na osm. Tato (dnes již jen) trpasličí planeta byla objevena v roce 1930 a ze seznamu planet byla vyškrtnuta v roce 2006. Jeden rok na Plutu trvá 248 pozemských let, takže Pluto se svým „titulem“ planeta nestihlo ani jeden oběh kolem Slunce. Pro příklad, 248 let je tak dlouhé období, že před tolika lety se narodil Napoleon Bonaparte.
Proti setrvání Pluta v rodině planet existovalo hned několik argumentů. V první řadě je Pluto s průměrem 2274 km příliš malé. Sedm různých měsíců ostatních planet, včetně našeho Měsíce, je větších než Pluto. Proti byla i jeho netypická oběžná dráha, která má jiný sklon než zbývající planety, které jsou zhruba na jedné rovině a tvoří jakoby jeden disk. A ne pouze sklon, ale i tvar oběžné dráhy Pluta je netypický pro planetu. Je elipsoidní, a to až do takové míry, že když je Pluto nejblíže ke Slunci, tak je k němu blíže než Neptun. A tak už Pluto od roku 2006 není planeta. Spolu s Eris jsou největšími trpasličími planetami ve sluneční soustavě.
8. Měsíc se vzdaluje
Největší přirozená družice Země se nám postupně vzdaluje. Není to ale žádný radikální útěk, jen asi 38 mm ročně. Zároveň se však i zpomaluje rotace zeměkoule. Před miliardou let byl tedy měsíc mnohem blíže a den trval jen 18 hodin. Někteří vědci tvrdí, že zpomalená rotace Země způsobí, že se Měsíc bude po čase zpět k Zemi přibližovat.
9. Nejdelší rok je na Neptunu
Toto tvrzení bude asi pro málokoho překvapením. Je to logické, protože je od Slunce nejdále. Zároveň je i jeho oběhová rychlost nejmenší. Zatímco Země putuje kolem Slunce rychlostí cca 30 km za sekundu, rychlost Neptunu je šestinásobně menší. Proto mu to trvá více než 164 pozemských let.
Na Zemi jsme znepokojeni hrozbou hurikánů, avšak se sílou bouřek na Neptunu se to nedá absolutně srovnávat. Podle zjištění NASA ve svrchní části atmosféry Neptunu vanou větry o rychlosti až 1770 km za hodinu. Abychom to srovnali se známými podmínkami na Zemi, jedná se o rychlost vyšší než je rychlost zvuku vztažená na hladině moře na Zemi. Proč je Neptun tak bouřlivý je záhadou, hlavně s ohledem na malé množství slunečního záření dopadajícího na planetu a vzhledem k jeho velké vzdálenosti od Slunce.
10. Největší měsíc ve sluneční soustavě
Kdyby Ganymed obíhal kolem Slunce jako ostatní planety, mohl být jednou z nich. Má dokonce o 8 % větší průměr než Merkur, který planetou je. Ganymed ale obíhá kolem Jupitera, kvůli čemuž je jen měsícem, ačkoli neobyčejně velkým.
11. Jupiter neobíhá kolem Slunce
Toto tvrzení možná zní jako chyták, ale v podstatě je pravdivé. Jupiter je natolik mohutný, že jeho gravitace také působí na Slunce, které proto jakoby osciluje. Oba obři v podstatě obíhají kolem stejného bodu. Akorát ten bod je velmi blízko ke Slunci, zatímco Jupiter ho obíhá ze vzdálenosti 779 milionů km. Takže to dost jednoznačně vypadá tak, že Jupiter obíhá kolem Slunce, ale není to zcela tak.
Jupiter je také nazýván jako Lovec asteroidů a komet.
Nejmohutnější planeta měla pravděpodobně velký vliv také na samotnou historii Sluneční soustavy. U planety, která je 318x hmotnější než Země, si lze snadno představit, že si svým gravitačním polem zachytí každý dostatečně blízko prolétávající asteroid či kometu.
Velká část asteroidů či komet prolétávající v blízkosti má tedy velkou šanci, že bude zachycena jeho gravitačním polem, případně bude jejich dráha ve Sluneční soustavě touto mohutnou gravitační silou ovlivněna. V roce 1994 mohli astronomové pozorovat v „přímém přenosu“ zachycení komety Shoemaker-Levy 9 do gravitačního pole planety Jupiter. Kometa byla obrovskými gravitačními silami roztrhána a následně zanikla v atmosféře planety.
12. Vesmírné gejzíry
Okolo Saturnu obíhá měsíc Enceladus, který ohromil vědce svou sopečnou aktivitou. Jeho povrch je pokryt ledem, a proto je na svou velikost (jen cca 500 km průměr) dobře viditelný. Pod silnou vrstvou ledu měsíce se pravděpodobně nachází oceán. Svou sopečnou aktivitu projevuje díky gejzírům. Enceladus obíhá Saturn v jeho vnějším prstenci a právě jeho gejzíry do něj dodávají materiál.
zdroj: wikipedie ; refresher.cz ; astro.cz
Závěrem chci moc poděkovat za vstřícnost a technickou podporu slovenským kolegům: Kikonan a wicked TKS
Dále betatesterovi HarmonicBoy, své ženě Muzzles, kolegovi QR68.
.....