Ostrovec je menší část Kladna zastavená nejvíce rodinnými a řadovými domky a s několika bloky panelákové zástavby. Je součástí katastrálního území Kladno a evidenční části Kladno, statisticky je vedena jako základní sídelní jednotka Ostrovec. Nachází se severozápadně od centra, v sousedství městských částí Podprůhon, Bresson a Západních lesů, při železniční trati 093 směr Kralupy nad Vltavou a Děčín. Ostrovec vznikl z potřeby ubytovat hornickou populaci, která zde nacházela zaměstnání v dolech Engerth, Průhon a Bresson. V poslední době zde nacházejí místo svého pobytu noví obyvatelé.
Základní informace:
-Charakter sídla: čtvrť
-Počet obyvatel: 1805
-Domů: 363
-PSČ: 272 01
-Obec: Kladno
DŮL ENGERTH
Tento důl byl vyhlouben ve svém profilu s ohledem na větší půdorysné poměry šachetních pumpovních zařízení, umístěných v šachetním komíně. Profil dolu byl ve tvaru obdélníka. Jižní část profilu sloužila za větrací, střední část za těžní a severní pro vodotěžné a lezné oddělení. Důl se začal hloubit v říjnu roku 1868 a s těžbou uhlí bylo započato v dubnu r. 1873. Od tohoto roku obnášela těžba uhlí:
celkem do roku 18892 146 030 celkem do roku 18821257 846t samotného roku 1883153 352 t v pětiletí 1878-1882680 818 t samotného roku 1889175 626 t v pětiletí 1884-1889712 629 t
Důl Engerth byl na tehdejší dobu velmi vydatnou šachtou a prodělal za provozní činnosti mnoho změn na svém strojovém vybavení. Po elektrifikaci všech závodů Společnosti státní dráhy během roku 1902 byl též důl Engerth postupně připojen na dodávku elektrického třífázového proudu, nejdříve na pomocnou elektrárnu Barré se systémem 42 c/s a později na ústřednu dolu Theodor se systémem 21 c/s.
První náraziště bylo zřízeno na obou stranách šachetního komínu v hloubce 390,69 m, kde se též nalézala pumpovna pro elektricky poháněnou diferenciální hlavní pumpu. Později se jáma vyhloubila na 425 m a náraziště se zřídilo na severní straně, odkud se hnal překop k dolu Bresson (západně) a na východ k úpadní, jenž spojovala IV. patro dolu Barré. V blízkosti uvedeného náraziště byla zřízena pumpovní stanice pro umístění dvou hlavních, ležatých elektricky poháněných pump, z nichž se jedna přenesla z I. patra.
Těžní věž byla provedena z hraněného dříví a ke středu lanových kotoučů 12,3 m vysoká. Lanové kotouče byly o průměru 3,8 m s věncem pro plochá těžní lana.
Těžní klece byly v půdorysné ploše 0,9×1,760 m, 3,96 m vysoké, dvouetážové, opatřeny v čele záchytným zařízením systému Fontain. Konstrukce klecí byla podobná jako u výše popsaných závodů Společnosti státní dráhy.
Těžní stroj byl ležatý, dvouválcový s litinovými bobinami se železnou výstrojí, parní brzdou a s předepsanými bezpečnostními zařízeními. Dodala jej firma L. A. Quiball z Anzinu v Belgii roku 1870 a byl v činnosti až do roku 1922, kdy byl postaven nový těžní stroj. (V roce 1939 byl pak převezen na důl Jaroslav k hloubení jámy. Jaroslav se později přejmenoval na důl Nosek) Těžní stroj byl poháněn pomocí ozubeného soukolí Citroen od třífázového elektrického motoru 5000 V, 600 ot/min. Mechanická část stroje byla dodána z Teplické továrny na stroje. Elektrická část byla od firmy AEG Union Berlín.
Odvodňování dolu Engerth mělo probíhat tak, že se od roku 1870 chtěla odčerpávat voda ze všech dolů Společnosti státní dráhy: z dolu Průhon 0,40 m3, Bresson 1,21 m3, Engerth 0,86 m3. Celkem 2,47 m3. Skutečnost však předpokládaná data nepotvrdila a vodotěžný stroj, umístěný na povrchu, nebyl dostatečně využit. I čerpací zařízení na dolech Průhon a Bresson byla po krátkém užívání vyřazena z provozu vůbec.
Větrník systému Quiball byl postaven ve zvláštní budově na povrchu dolu a dodala jej firma L. A. Quiball z Anzinu 1874. Tímto větrníkem byla později ventilována i část dolových poli Bresson.
Třídička uhlí byla postavena v r. 1875, ale nosná konstrukce i budova byla výhradně dřevěná. V třídičce se kromě sklápěče vozíků nalézalo i další zařízení, a to: Briartův třídicí rošt s mezerami 105 mm a soustava sít, jež prosívaly kostky I a II, krupici I a II, mour a ořech I a II. Nová třídička se postavila roku 1890 pro třídící výkon asi 200 000 tun uhlí ročně, a sice před šachetní budovou v blízkosti nakládací rampy. Celé strojové zařízení bylo dodáno od firmy Schüchtermann & Kramer z Dortmundu. V této třídičce byl již použit tehdy nově vynalezený sklápěč důlních vozíků systému Salač. Vysypané uhlí přicházelo nejdříve na dva horizontální šroubové rošty systému Diesel- Suski a propadlé zde uhlí různého zrna se třídilo na níže ležícím kyvadlovém sítě se zamontovanými děrovanými plechy různých otvorů. Kyvadlové síto bylo poháněno klikovým ústrojím.
Přímé nakládání uhlí do vagónů si vyžádalo postavení zvláštní posunovačky, která mohla přemísťovat vagóny příčně z jedné tratě kolejí na druhou. Pocházela od firmy Ruston & spol. z Prahy.
Spojovací lanovka z II. patra dolu Engerth na důl Bresson byla vybudována za účelem dobývání zbytků podstaty na dole Bresson dolem Engerth. Již před rokem 1900 byl zřízen jednokolejový překop, který vedl k nárazišti II. patra dolu Engerth ke zbytkovým polím Bressonu. Na tomto překopu jezdila stejná lanovka jako na povrchu, ale se svrchním tažným lanem, uloženým na ocelových otáčivých hvězdicích. V chodu byla také lanovka od roku 1902.
Výzva pro lovce: vyfoťte se u pomníčku.