[cs] Procházka polními cestami do míst, kde kdysi stávala zaniklá středověká vesnice Tuklaty. Opusťte na chvíli uspěchanou přítomnost a vydejte se do liduprázdných míst, kde i čas jako by plynul pozvolněji.
[en] A walk along field tracks to site óf a deserted medieval village named Tuklaty. For a while leave behind the whole rush of present-day world and visit this piece of landscape, where time seemingly passes at slower pace.

Tukan obrovský / Toco Toucan (photo by Germano Roberto Schüür, April 2010)

Zaniklá vesnice Tuklaty / Tukleky

Takové lidské sídlo jako vesnice nám v každodenním životě připadá coby něco napořád daného a samozřejmého, co je tu odedávna a co (doufejme) bude ještě dlouho po nás. Ale stačí si pomyslně z lidského měřítka v rocích a desetiletích "odzoomovat" na staletí či tisíciletí a hned si lépe uvědomíme, jak nesamozřejmá a leckdy pomíjivá existence lidských sídelních útvarů ve skutečnosti je. I na Slánsku a Kladensku se najde několik tuctů příkladů, kde ještě ve středověku stávala vesnice, a dnes po ní zbyly jen kamenné základy někdejších stavení (př. Svídna či Německá Lhota) nebo jen zmínka v dávných listinách, jméno, pověst (př. Kralovice, Kodřice). A na jedno z míst, kde druhdy stávala ves, a už nestojí, se dnes vypravíme:

V mělkém úvalu nad Třebusickým potůčkem jihovýchodně od Třebusic stávala ve středověku vesnice. Dnes jí říkáme Tuklaty (či spíše už jen zdejším polím "v Tuklatech"), ale původně se vlastně jmenovala Tukleky; teprve během doby se název zkomolil na Tuklaty. Konkrétního je o ní známo pramálo - předmětem soustavného archeologického průzkumu lokalita nikdy nebyla a za několik století její středověké existence se nám o ní dochovala jen hrstka stručných zmínek. Ta vůbec nejstarší pochází z roku 1205, kdy se mezi majetky Ostrovského kláštera v okolí Slaného uvádí, že jistý Zbraslav klášteru věnoval pozemky "ve vsi Tuklecích, které se též říká Havraň" (in villa Thuclecyech, que etiam dicitur Hawrani). Z onoho připojeného alternativního názvu Havraň můžeme tedy tušit, že to tu kdysi patřilo někomu, kdo se jmenoval Havran. Vesnice je několikrát zmiňována v záznamech ze druhé poloviny 14. století; od 15. věku se však zprávy o její existenci vytrácejí. Můžeme tedy jen tušit, že se vylidnila za časů husitských válek, popř. nedlouho poté (vzpomeňme tažení Jiřího Poděbradského proti Buštěhradu, během něhož vzaly za své mj. nedaleké Kralovice u Dřetovic). A přesto, některé stopy minulého osídlení v terénu přetrvaly. Za pozornost stojí především sama úvozová polní cesta, jejíž nejzajímavější úsek si můžete vychutnat, když budete od této keše pokračovat ještě asi 100-200 kroků jižním směrem - jedná se v podstatě stále o původní středovékou komunikaci, která nejspíše právě v blízkosti keše tvořila osu někdejší vesnice. Zbytky kamenného zdiva ze základů zaniklých stavení, jakož i kosterní pozůstatky, nasvědčující druhdy existenci místního hřbitova, se ještě v 19. století nacházelo při orbě na přilehlých polnostech. Když se při pohybu v okolí budete pozorně dívat pod nohy, můžete dodnes sem tam zakopnout o některé z těchto kamenů, jak je novověcí rolníci odklízeli z obdělávané půdy na meze podél cesty. I po šesti stoletích se tak lze alespoň symbolicky dotknout zlomků minulého osídlení...

Dnes Tuklaty představují od všeho ruchu odlehlé zákoutí uprostřed širých polí, kde, neprobíhají-li zrovna polní práce nebo hon, nejspíše mnoho lidí nepotkáte. Jen bažanti tu dávají dobrou noc. A taky jeden tukan, kterému se to místní jméno zalíbilo natolik, že se tu rozhodl usadit. ;-)

Přirozený a nejpohodlnější přístup na lokalitu, potažmo ke keši, je po výše zmíněné polní cestě / úvozové pěšině, která vede od silnice Třebusice-Koleč přes návrší k mostku u Brodeckého mlýna v sousedním údolí. Pěší a crossověji vybavení cyklisté se tak celkem pohodlně doberou cíle z obou zmíněných směrů (ze severní strany od silnice po dešti počítejte s výskytem louží na cestě). Vyústění polní cesty na vozovku (AW Trailhead 1) je opatřeno tuze důkladnou a velkoryse rozměrnou závorou proti vjezdu motorových vozidel a to dokonce tak těsně u silnice, že před ní nezbývá ani pořádný plácek k zaparkování. Autokačerům tak nezbude, než se někde vůkol odstavit na krajnici a dál jako správní středověcí venkované pokračovat pedibus. :-) Zabloudit prakticky není kam aneb od závory už stačí jen sledovat polní cestu, která vás po asi 500m procházce dovede ke keši. Po trase překřížíte vodoteč Třebusického potoka - někde v těchto místech se dle tradice kdysi rozkládal zaniklý tuklatský rybník. Kdo ví, třeba si moderní doba pro lepší hospodaření s vodou v krajině v tomhle místě jednou z předků vezme příklad... Až dojdete k cíli, zapněte svou obraznost a zkuste si namísto dřevin kolem cesty představit hrstku usedlostí s doškovými střechami a za nimi úzké rovnoběžné nudličky tehdejších polí, jak ubíhají do pozadí...

Závěrem děkuji zoufálkům za alfatest (sic) této položky a nálezce prosím, aby detaily skrýše ze svých fotek k logům vynechali. Naopak, veškeré ostatní fotoimprese z Tuklat a vycházky vůbec jsou tuze vítány. Hezké zážitky a šťastný návrat z minulosti do přítomnosti! :-)

Deserted village of Tuklaty / Tukleky

Human minds usually operate in timescales ranging from seconds to years and from this point of view almost any village and town seems almost everlasting. Something, that has been here since distant past and that (hopefully) wíll remain for many generations to come. And yet, this everyday perspective is biased by shortness of our personal existence. If we switch the scale from years and decades to centuries or even millenia, a quite different impression will emerge - the landscape around us is strawn with extinct medieval settlements, whose legacy consists mostly of a few scattered cornerstones and a name somewhere in ancient charters, that reminds us of their existence. Our region around Slaný and Kladno makes no exemtion - we know dozens of defunct medieval villages; the best documented and archaeologically explored example being Svídna (see cache Nobody at home? - ZSO Svidna). Today, we will visit another, less known, of them.

Southeast of Třebusice there is a rural landscape - vast fields covering a shallow, wide-open valley. Trees and shrubs occur only on banks of a tiny stream and along a field track traversing the valley. At first look almost nothing hints at any past settlement. And yet, it is on this site, where a villege existed during the High Middle Ages. Nowadays, in folk tradition and regional historiography the village is called Tuklaty, but this is a late-medieval/early-modern distortion of its original name, which was Tukleky (modern Czech spelling) or, more precisely, Tukleci (ancient Czech - animate). The name is composed of roots "tu" ("here", "on this place") and "klek-" ("to kneel"), meaning "here-kneeling-people", "inhabitants-kneeling-here"; this was presumably a mocking nickname in origin. The oldest written testimony dates from 1205, when a man named Zbraslav donated a piece of land "in villa Thuclecyech" to Ostrov Monastery (later defunct monastery on a river island near Davle, south of Prague). Tukleky/Tuklaty repeatedly appear in 14th century records, but mentions cease in 15th century. Destruction and/or depopulation during Hussite Wars (c. 1419-1434) or a local military campaign durig regency of George of Poděbrady shortly thereafter seem as the most plausible explanation. Whatever the cause, the village, devoid of people, had been gradually razed to ground, effectively becoming another tract of arable land. Farmers from nearby village of Třebusice were finding remnants of masonry on sites of former farmsteads as late as in 19th century. Nowadays we can encounter only fragments of stone rubble, removed from adjacent field to fringes of the field track; when visiting the cache, you will probably stumble upon some of them. In fact, the access track itself (notice its hollow sections uphill southwards of the cache) is still the original medieval line of communication, virtually unchanged in its course. Did it form the axis of the village? Not sure, but this seems quite likely. On the spot just try to imagine the forgone past, when people lived here - a handful of farmsteads with thatched roofs along the way, a pond on the stream and patchwork of narrow bands of fields, stretching away in the background...

Nowadays the site is quiet and remote from present-day settlements and the access track very little frequented, mostly by hunters and occasionally by farmers. You can easily reach the cache by foot or by bicycle, but for motor vehicles the track is closed by a very solid barrier at its mouth (AW Trailhead 1) - in such a case try parking your car on road verge near the barrier and follow the track by foot (c. 500 m to the cache).