HOSPŮDKA,
hostinec, hospoda,
šenk, krčma, putyka, knajpa,
lokál, pajzl, nálevna, šenkhauz, herberk,
zájezdní hostinec, pohostinství, restaurant, restaurace,
hotel, hotýlek, trojka, čtyřka, výčep, občerstvení, vinárna, ……
Hostinec je budova určená za společenské shromáždiště, jejíž majitel – hostinský za určitý plat
poskytuje nápoje, jídla, byt. (Ottův slovník naučný)
Kronikářka města Lomnice nad Popelkou Mgr. Lenka Morávková dala v roce 2019 dohromady, po usilovném pátrání v archivech, historické údaje o všech možných hospůdkách v našem městě a okolí. Krásná byla i výstava s názvem Hospůdky Českého ráje a Lomnicka, která byla v roce 2019 na místním lomnickém zámku.
Tato keška je tou další doplňující tečkou k této aktivitě naši kronikářky. Celou historii hospůdek či hospod v našem městě najdete na webu Lomnice nad Popelkou - http://www.lomnicenadpopelkou.cz/assets/File.ashx?id_org=8675&id_dokumenty=14973
http://www.lomnicenadpopelkou.cz/lomnicke-hostince-a-hospudky/d-14884/p1=7344
A jak to vypadalo u nás v Lomnici?
Nejstarší písemně doložené hostince jsou dle Urbáře lomnického panství z roku 1667 - panská
krčma, zájezdní hostinec čp. 28 a další dva lomnické hostince, dále hostinec na Chlumu, na
Košově a na Rváčově. Tyto hostince musely povinně odebírat pivo z panského pivovaru, který
byl nově vybudován u lomnického zámku. Původně pivovar patřil měšťanům (stával po hrází
Pivovarského rybníka), ale ti po požáru města v roce 1590 předali právo vrchnosti, jež jim
pomohla s obnovou města. Lomnické pivo bývalo oblíbené a chutné, neboť si jej nechával
posílat i Albrecht z Valdštejna na svůj dvůr. V roce 1908 rohanský pivovar odkoupilo
společenstvo Pivovar a sladovna hostinských v Lomnici n. P. V březnu 1948 byl pivovar
znárodněn a o deset let později uzavřen.
Zlatý věk lomnických hospůdek začal ve 2. polovině 19. století, kdy se jich na území města
v dnešní podobě (tedy i s přilehlými, dříve samostatnými obcemi) nacházelo 34. Jejich počet
poté malinko klesl, ale více než 30 jich fungovalo až do roku 1948. Stálý počet hostinců byl
udržován Okresním úřadem v Semilech a Městským úřadem v Lomnici n. P., a tak se často
stávalo, že novým žadatelům o zřízení hostince nebyla koncese udělena, protože v daném místě
jich bylo již dostatek. V hostincích se nejčastěji točilo Lomnické pivo či Kumburské pivo
z Dřevěnic.
V domech hostinců našly své místo i malé krámky a dílny řemeslníků. Nejvíce hostinců bývalo
na Husově náměstí a v přilehlých ulicích. V Dolení Lomnici bývaly tři, ve Staré Lomnici čtyři
hostince. Okolní obce měly zpravidla 2-3 hostince. Sice se zdá, že hostinská živnost byla
výdělečná, ale opak je pravdou. Hostinští, aby se uživili, provozovali ještě nějakou další živnost,
např. výrobu a prodej lihovin, řeznictví, pekařství, kramářství, koloniál, dřevěný stánek na
Táboře, ale také měli vlastní hospodářství, chovali kravku, slepice, králíky, pěstovali zeleninu
atd. Aktivně se starali o možnosti přivydělat si, a proto si rychle zajišťovali povolení na dodávky
občerstvení na velké stavby ve městě, např. na výstavbu železnice či stavbu Šlechtovy továrny.
Nesmíme zapomínat ani na hazardní hry a prostituci.
Lomnické hostince jsou neodmyslitelně spojeny se spolkovým životem města. U Tančíků byl
ustaven zpěvácký spolek Bořivoj, poté zde našla sídlo Občanská beseda, ochotníci poprvé hráli
ve Šlechtově hostinci, sokolové cvičili prvním rokem v hostinci Františka Háka a na pivo chodili
do hostince U Sokola, druhý ochotnický spolek Svornost hrával v hostinci U Podlipných. Lomničtí
turisté si vybudovali rozhlednu a turistickou chatu na Táboře.
Lomničtí hostinští se od roku 1889 sdružovali ve Společenstvu potravních živností, jehož prvním
starostou byl zvolen hostinský Josef Doležal, pozdější starosta města a říšský poslanec. Po jeho
smrti tuto funkci na 15 let převzal hostinský Hynek Zajíc, po něm Karel Podlipný a ve 30. letech
František Štejfa. V roce 1932 došlo k přeměně na Společenstvo hostinských a výčepníků pro
soudní okres Lomnice n. P.
Po Únoru 1948 přešla většina povolených hostinců pod správu podniku Restaurace a jídelny
Turnov (RaJ). I některé tyto povolené hostince byly později uzavřeny – např. U Koníčka, U Zajíce,
Brousilův hostinec, Na Žofíně. V roce 1979 je otevřena nová restaurace Gambrinus na sídlišti,
postavená v akci „Z“, a v roce 1983 pak Sporthotel v Popelkách.
Když to shrneme, tak do dnešních dnů přímo ve městě funguje z těch nejstarších hostinců už jen
restaurace Praha a Na Karlově. Dále je to chata na Táboře, hostinec na Ploužnici a na Košově.
Naštěstí se po 60 letech podařilo partě místních nadšenců obnovit vaření Lomnického piva.
A tak opět máme i vlastní pivo!
NA ZDRAVÍ! Lenka Morávková, kronikářka města
Informace ke kešce:
Proč hospoda "U zlámané hnáty"? Když se od kešky zadíváte na velkou opravenou budovu na levé straně, tak by jste nehádali, že dříve to byla právě hospoda s tímto názvem :-)
K pivu patří i pivní tácky - budeme je průběžně doplňovat. Vezměte si jeden na památku, ale třeba tam i zanechte jiný pivní tácek pro další sběratele.
Kešku věnuji mému tatínkovi, který byl velký sběratel pivních tácků.
A nebojte se - obyvatel domečku o kešce ví a geocaching má rád.