Dolejší mlýn pod Kamberkem je vzpomínán již koncem 17. století jako dolní mlýn nebo mlýn pod Kamberkem. Dokazuje to zápis v matrice fary v Šebířově: „Z Dolního mlejna kamberskýho. 20.12.1681 pokřtěno dítě jménem Ondřej. Matka Kateřina, otce nemá....“ Otcem takovéhoto dítěte býval často někdo z mlynářské chasy.
Ve Vodní knize OÚ Tábor najdeme základní údaje. V posledním období byla při mlýně i cementárna. V současném období je zde ekofarma. Můžete si zde zarezervovat pobyt a užít si keškovací dovolenou se zvířátky pod Blaníkem a také na zlatonosné Blanici pod Kamberkem.
Podle Vodní knihy OÚ Tábor byla vodní síla k provozování mlynářské živnosti. Mlýn měl 4 vodní kola, tři hnaly stroje, jedno stoupy. Vodní kola měla průměr 5 ½ lokte, byla dřevěná, dvouvěncová na vrchní vodu. Vodní právo nebylo omezeno. Voda přicházela od mlýna Kamberského /Tomáše Tomana/ a vzdouvala se jezem do náhonu. Odtud se vedla další strouhou do vantrok. Z vantrok byly 3 žlábky na vodní kola. Výška vody byla ustanovena dne 23.7.1880 normál cejchem.
Do dnešní doby se toho mnoho nezachovalo. Náhon byl částečně zasypán, i když je stále znát kde vedl. Jalový žlab se zachoval. Jez je neudržovaný, vzdouvá Blanici na samém okraji Kamberka, retenční nádržka slouží jako přírodní koupaliště. Lednice je stále zachovalá, ale pomalu se její stěny hroutí. Z vnitřního vybavení zůstaly pouze dřevěné zásobníky a násypky. Jeden z předchozích majitelů měl při koupi požadavek vyklizení veškerých strojních zařízení. Ty potom rezivěly na hromadě poblíž mlýna, než skončily ve Sběrných surovinách.
Současní majitelé jsou velmi vstřícní, moc hezky mě přijali. Mlýn postupně rekonstruují a provozují zde ekofarmu.
Jak na keš:
Místo finálky vám prozradí místní vodník. Střeží tabulku se jménem majitelky mlýna a zároveň s kouzelným číslem C.
xxx = C-697
yyy = C/30
Souřadnice finálky jsou následující:
N 49°36.xxx', E 14°50.yyy'
Hodně zdaru a nelezte do vody, je tam vodník!