O čem se už nemluví Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
O ČEM SE UŽ NEMLUVÍ
Krátce si shrňme, jak v minulosti došlo na tzv. Československo-polský spor o Těšínsko:
tento spor se vedl mezi těmito státy od roku 1918 do roku 1958. Vrcholil v letech 1918 - 1920 a v roce 1938. S konečnou platností byl ukončen až československo-polskou smlouvou z roku 1958. Byla to první válka nového Československa a jediná, kterou se rozšířilo území republiky a to zásluhou gen. Josefa Šnejdárka.
===================
Přítomnost Slovanů na Těšínsku je doložena od 8. století. Těšínsko se dostalo do závislosti na Velkomoravské říši. Po jejím pádu jej ovládla česká knížata z rodu Přemyslovců. Po vpádu polského knížete Boleslava Chrabrého do českého knížectví na konci 10. století připadlo Těšínsko polskému státu. Břetislav I. je sice získal koncem 30. let 11. století nakrátko zpět, avšak roku 1054 nakonec připadlo znovu polským Piastovcům. Koncem 13. století se vyčlenilo Těšínské knížectví a 18. února 1327 přijal český král Jan Lucemburský od těšínského knížete Kazimíra I. území Těšínska a udělil mu je 24. února téhož roku jako podmíněnou držbu (léno) zpět.
24. srpna 1335 byla v Trenčíně uzavřena smlouva mezi Janem Lucemburským a zástupci polského krále Kazimíra III. Velikého, která potvrdila lenní závislost Těšínska na českém králi. Polský král Trenčínskou smlouvu potvrdil 9. března 1339.
Jako součást zemí Koruny české se Těšínsko následně stalo i součástí Rakousko-Uherska. Po smrti posledního z Piastovců v roce 1653 se stalo Těšínské knížectví jako odumřelé léno koruny České majetkem Habsburků, kteří byli od roku 1526 i českými králi.
Mapa Těšínska, kam patří i Frýdek založený rodem Piastovců 1339.
Po kliknutí na mapu se ti otevře mapa Těšínska po polském záboru roku 1938.
Česko-polské vztahy se postupně zhoršovaly
do 80. let 19. století a s jistými výhradami až do přelomu 19. a 20. století převládala vzájemná spolupráce (motivovaná společným postupem proti privilegovanému postavení Němců), kterou na počátku 20. století vystřídala vzájemná rivalita.
Významná část obyvatelstva stále nebyla národnostně vyhraněná a hlásila se střídavě k různým národnostem.
V roce 1918 se území tzv. Těšínska rozkládalo na území o rozloze 2281,6 km2, kde žilo v roce 1910 podle výsledků posledního rakouského sčítání lidu 434 521 osob, z nichž 53,8 % polštinu, 26,6 % češtinu a 17,7 % němčinu. Tyto výsledky však byly zpochybňovány z české i polské strany.
26. a 27. března 1911 dokonce napadli Poláci rozhořčení výsledky tohoto sčítání lidu v Orlové místní české obyvatelstvo.
Po rozpadu Rakousko-Uherska v říjnu 1918 byl ustaven Polský národní výbor pro Těšínsko, který Těšínsko prohlásil za součást Polska, odzbrojil rakousko-uherské posádky a vojensky tak většinu Těšínska v noci z 31. října na 1. listopadu 1918 obsadil načež Národní výbor pro Slezsko 1. listopadu 1918 obdobně prohlásil, že přebírá vládu nad celým Slezskem, včetně celého Těšínska opíraje svůj nárok o historické právo z roku 1327 (viz výše) a strategické důvody (klíčová košicko-bohumínská dráha a zásoby uhlí).
Česko-polské napětí se stupňovalo a snaha uklidnit situaci vedla k uzavření prozatímní dohody o rozdělení Těšínska mezi oba národní výbory. Podle této dohody velká většina Těšínska připadla Polsku, které tak získalo i kontrolu nad košicko-bohumínskou dráhou, jediným přímým železničním spojením českých zemí s východním Slovenskem.
Na konec ledna 1919 Polsko naplánovalo konání voleb do polského Sejmu. V rozporu s uzavřenou dohodou se tyto volby měly konat i v Polskem kontrolované části Těšínska, kde též Polsko zahájilo odvody místního obyvatelstva do polské armády. Československo se rozhodlo pro vojenské řešení sporu.
Vypukla tzv. sedmidenní válka
19. ledna 1919 vydalo československé Ministerstvo národní obrany rozkaz k vojenskému obsazení Těšínska. 21. ledna 1919 vyzvalo Československo Polsko ke stažení polského vojska a orgánů z Těšínska. Polsko výzvu ignorovalo.
23. ledna 1919 v 11:00 hodin bylo polské straně předáno ultimátum, žádající vyklizení oblasti až k řece Bělé do dvou hodin.
Ve 13:00 hodin československá vojska zahájila postup ve směrech na Bohumín a Karvinou. Od východu současně zahájily postup naše legionářské jednotky z Itálie. Československá vojska postupovala vpřed, byl obsazen Bohumín (v 16:00 hodin), Orlová a po těžkých bojích i Karviná. Těšín byl obsazen bez boje 27. ledna 1919. Polská vojska ustoupila za Vislu.
27. ledna 1919 obdržel Josef Šnejdárek, jenž vedl československou armádu rozkaz k překročení Visly a zajištění železnice Bohumín – Těšín – Jablunkov. 30. ledna 1919 započal československý postup a polská vojska ustoupila ke Skočovu, kde se zastavil postup i ústup. Československým vojskům dorazily další posily z řad ruských legionářů. Československá vojska připravovala útok na Skočov s předpokladem, že dojde ke zhroucení polské obrany.
Útok na Skočov se na nátlak Dohody neuskutečnil a v noci na 31. ledna 1919 československá vojska zastavila na základě rozkazu československého ministerstva národní obrany bojové akce. Mezi Československem a Polskem bylo podepsáno příměří a 26. února 1919 se československá vojska stáhla na novou demarkační linii, stanovenou mezinárodní komisí Dohody na základě československo-polské smlouvy, uzavřené 3. února 1919 v Paříži.
Oběti: československých vojáků v bojích padlo 54, 124 bylo zraněno a 7 bylo nezvěstných. Na polské straně padlo 92 vojáků, 855 bylo zraněno a 813 nezvěstných.
27.října 2012 odhalen pomník armádního generála Josefa Šnejdárka na vrcholu hory Polední.
Již počátkem prosince byl pomník poškozen neznámým vandalem, čin mířící k extremizmu.
28. července 1920 doposud celistvé Těšínsko bylo rozděleno mezi Československo a Polsko. Polsku připadl bílský politický okres a část těšínského a fryštátského okresu (celkem 1 012 km2), Československu připadl frýdecký politický okres a většina z okresů Těšín a Fryštát (celkem 1270 km2). Bezprostředně po rozdělení Těšínska opustilo jeho československou část z různých důvodů 12 až 14 tisíc Poláků.
Není však všem sporům konec
Dne 21. září 1938 polská vláda formulovala své územní nároky vůči Československu. Stejného dne byla v rámci polské armády vytvořena Samostatná operační skupina „Slezsko“ o síle 35 966 mužů, která se soustředila v bezprostřední blízkosti československo-polských hranic a připravovala se na útok proti Československu. Polské územní nároky byly součástí Hitlerova godesberského memoranda.
30. září 1938 polská vláda zaslala československé vládě ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou pod velením Władysława Bortnowského, které trvalo až do 11. října 1938.
Období polského záboru československého Těšínska netrvalo ani rok. Po porážce Polska Německem na počátku druhé světové války oblast obsadila německá armáda a Těšínsko bylo přičleněno k Německu.
Po druhé světové válce začalo Polsko opět požadovat připojení i československého Těšínska k Polsku. Po mnoha bezvýsledných jednáních byla nakonec na zásah Sovětského svazu v roce 1947 podepsána mezi Československem a Polskem smlouva o přátelství a vzájemné pomoci. Československo-polský spor o Těšínsko s konečnou platností ukončila Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsaná ve Varšavě 13. června 1958.
Přestože byl spor o Těšínsko na mezistátní úrovni vyřešen, jeho dozvuky přetrvávají. V roce 1968 proběhla invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, které se zúčastnila i polská armáda.
Pomník Obětem Sedmidenní války s Polskem 1919 na hřbitově v Orlové
Při záboru od října 1938 do srpna 1939 byl pomník Poláky poničen, hlavně sousoší se slezskou orlicí.
Dne 1. září 2009 označil polský prezident Lech Kaczyński na shromáždění na Westerplatte polské obsazení východní části československého Těšínska za hřích a chybu, ke které se Polsko dokáže přiznat.
Jak to bylo v Místku
Poté co polská strana 21. září 1938 předložila československé vládě ultimatní nótu, rozhodli se Češi s Poláky domluvit a ustanovili smíšenou delimitační komisi pro vytýčení nové hraniční linie. Tato komise sídlila v Národním domě po dobu působení, tedy od 2. října 1938 do 23. listopadu 1938, kdy byl podepsán "Protokol o delimitaci státních hranic mezi Polskem a Československem". Došlo k tomu v zasedací síni Národní záložny místecké.
Ze zabraného území ihned začali odcházet uprchlíci (do týdne okolo 6000 zaevidovaných). Protože Poláci požadovali i Frýdecký okres, směřovali uprchlíci hlavně do Místku, kde se pro ně postavilo 5 nájemních domů s 40 byty (Pod Puklí - tam co keš), pořádaly se sbírky, zakládaly se pracovní tábory a výdejny jídla. V Národním domě sídlila tzv. evakuační komise, která zajišťovala majetek státní, ale i soukromých českých občanů. Ten se skladoval ve Frýdku i Místku po sokolovnách, Národním i Lidovém domě. Stěhovaly se dočasně i školy: do Frýdecké Pod sovou Obchodní akamie a dvouletá Obchodní škola. Do zrušené Státní tkalcovské školy se přesunulo českotěšínské gymnázium a do Místku Zemská škola pro ženská povolání či Hudební a pěvecká škola slezské Matice osvěty lidové z Nového Bohumína.
Školská ulice v Místku s lidmi evakuovanými z Poláky obsazeného Těšínska - 1938
I v dnešní době se objevují polské nacionalistické hlasy, žádající připojení celého Těšínska k Polsku!!!!!
Zdroj informací: teta WIKI
Additional Hints
(Decrypt)
nfv 1,8 z ilfbxb, ar ifnx uyhobxb - irz fv zntarg