U křížku Traditional Cache

O křížku u Zlíčka
Jdeme-li z Hronova kolem hřbitovy přes Fara ke Zlatíčku a Vysoké Srbské, mílí na pláních před Zlíčkem po levé straně křížek. V jeho okolí se objevují staré časy zjevoval starý vysloužilý voják. Lidé říkali, že v uvalené a zamaštěné vojenské torně, kteří mají přes rameno, jsou uvěznění duše všichni padlých ve válečných šarvátkách, kteří jsou blízko odtud odehrály. Vysoká Srbská a její okolí značně trpí už za třicetileté války, kdy lidé raději opouštějí své statky a utíkali do lesů, aby se uchránili před násilím vojáků. Za sedmileté války u Vysokých Srbských několikarát ke střetům mezi rakouským a pruským vojskem. Nejvíce místní vzpomínali na srpen 1745, kdy tudy prušáci vezli bohatý náklad, ale rakouští vojáci je zaskočili a náklady pobrali. Jak na to, aby šarvátkách bývá, z nákladu zbylo dost i pro místní obyvatele, a ti si tak přišli na množství mouky, rýže, cukru a kávy. Je to několikrát neznali, a tak se vypráví, že jedna selka chce připravit zrnka kávy jako hrách. Když se nechce nezměknout ani po mnoha hodinách pití, vysypala ji na dvůr slepicím. Starý vysloužilec byl vídán nejlépe za teplých letních nocí, kdy předběhl sem tam po vozidlech vedoucí vedoucí kolem křížků. Když náhodou někoho potkal, položil svou tornu na zem a kolemjdoucího hráče, aby tornu otevřel a uvolnil duše z koženého sevření. Kdo by ho uposlechl, přivolal by zpátky dávné válečné doby. Lidé nejsou o vojákovi věděli, ani čekají na místo, kde raději vyhýbali. Kteří se nenašli někdo, kdo podivné žádosti uposlechl. A tak se vypráví, že se jedná o červené noci, někdy na začátku 19. století, probudili obyvatelé Vysoké Srbské nebývalým hlukem připomínajícím rachocení těžce naložených vozů, střelbu zbraní a nářek raněných a umírajících lidí. Nad Borem bylo vidět ohnivou zář, která nezmizela po celé době, která běžela, vyvolávala temné síly z dávkových časů. Když konečně nastal klid, dával najevo několik lidí, kteří se rozplývali, jak cestují do Boru letí přízrak muži, jemuž se na rameni pohupovala, černá torna. Ještě dlouho si lidé vypírají, že nejsou žádní lidé, kteří nechtějí chodit na cestě kolem zlatých cest, kteří přicházejí na starou vojsku, kteří mohou kdykoli znovu hledat a hledat toho, kdo znovu sníží dávnou dobulost. Vysloužilec se už nikdy neobjevil, snad byl jeho duše spasena a konečně možné v klidu spát v hrobě. -Eva Koudelková, Od homole k Hejšovině - lidová vyprávění z kladského pomezí (zdroj: https://www.broumovsko.cz/o-krizku-u-zlicka)

Prosím kešku znovu řádně schovejte! Děkujeme :-)