Před dávnými časy, ještě za panování Přemyslovců, stával tam, kde je nyní ves Bílek, zemanský dvůr nazývaný Přechod, protože se před ním přecházelo přes řeku Doubravku. Tento dvůr patřil sirotkům Jitce a Údolenovi. Oba sirotci si svou přívětivostí a dobročinností získali srdce všech, kdo je znali. Nejvíce je však miloval rytíř Ješek, neboli Jan Kokot ze Sobíňova, který byl věrným přítelem jejich otce, starého pána z Dolan. Po jeho smrti se stal opatrovníkem a rádcem obou sirotků. Rytíř Jan velel stráži, která hlídala české hranice v hraničním hvozdu, aby bránila vpádu nepřátel do země po Libické stezce. V tehdejších dobách Moravané často podnikali loupeživé výpravy do našeho kraje bohatého na stříbrnou a železnou rudu. Celé okolí ho tedy muselo poslouchat.
Na hradě Sokolov, níže nad řekou, sídlil tehdy loupeživý rytíř Mikeš. Byl to násilník a lstivý loupeživý rytíř, který již dlouho toužil se zmocnit Přechodu. Věděl, že by tam bylo nejlepší místo k zastavování pocestných a k vybírání poplatků za přechod řeky. Zlotřilý Mikeš se však bál rytíře Jana, a proto útok na Přechod stále odkládal. Zatím přepadával pocestné a formany, které olupoval nebo na nich vymáhal výkupné. Sedlákům zajímal dobytek a kradl jejich úrodu. Kdykoli ho chtěl některý sousední rytíř potrestat a přitáhl se svým vojskem k Sokolovu, ukryl se Mikeš na svůj nedobytný hrad a čekal v pohodlí, až netrpělivý a unavený nepřítel odtáhne, načež jeho hrozné řádění začalo znovu.
Jednou se spojilo několik sousedních rytířů pevně rozhodnutých Mikeše zajmout a po zásluze potrestat. Přitáhli se svými vojsky k Sokolovu a ze tří stran jej oblehli. Čtvrtou stranou přiléhal hrad k hluboké propasti, na jejímž dně zlověstně hučela Doubravka. Mikeš byl v úzkých, ale odvaha mu nescházela. V noci se spustil se svými zbrojnoši po lanech do propasti a zezadu přepadl rytířská ležení obléhatelů, jejichž pozornost byla obrácena pouze k hradu. Způsobil zmatek v jejich rozespalém vojsku a snadno ho zahnal na útěk. Mikešovo řádění pokračovalo nerušeně stále dál a nabývalo hrozivých rozměrů.
Zprávy o činech loupeživého rytíře z hradu zvaného Sokolov se donesly až ke králi. Ten se velmi rozhněval a rozkázal rytíři Janovi, aby Mikeše tvrdě ztrestal. Rytíř Jan ihned začal stavět proti Mikešovi silné vojsko, které posílil sám král vysláním části své vojenské družiny proti zlosynovi. Jan dal hrad Sokolov tajně hlídat a vyslal do něho i špeha, aby zvěděl o Mikešových plánech a úmyslech.
Brzy se podařilo vyzvědět, že Mikeš chce přepadnout dvůr Přechod a zajmout oba sirotky Jitku a Údolena. Jan se proto vypravil s částí svých bojovníků do Přechodu. Zbytek vojska ukryl jako zálohu blízko hradu Sokolov. Jakmile Mikeš se svými zbrojnoši opustil hrad, byla mu odříznuta cesta zpět. O tom však Mikeš neměl sebemenší tušení.
Rychlým nočním pochodem dorazili loupeživí lotři k Přechodu. Tam bylo vše zdánlivě pohrouženo do hlubokého spánku. Sotva však zahájili útok, vrata dvora se dokořán otevřela a Janovi bojovníci vyrazili v sevřeném šiku na překvapené útočníky, kteří se dali na zmatený ústup ke svému hradu. Tam však již na ně číhala záloha. Došlo k nelítostnému boji. Mikešovi zbojníci brzy poznali marnost svého boje a začali odhazovat zbraně. Někteří se vrhli ze skal do Doubravky, aby se vyhnuli zajetí a nalezli v ní svoji smrt. Jiní měli více štěstí a uprchli do okolních lesů. Mnoho jich však bylo pobito. Jen Mikeš se sám, ač těžce zraněn, stále zoufale bránil obrovské přesile. Nakonec byl přemožen a spoután.
Vítězové začali prohledávat hrad, doufajíce, že naleznou Mikešovy velké poklady nashromážděné lupem. Celý hrad prohledali, dokonce i zdi pobořili, ale nic nenašli. Teprve když Mikeš cítil, že se blíží jeho poslední hodina, prozradil, že svůj poklad ukryl v jeskyni pod řečištěm Doubravky. Na uvedeném místě byla opravdu nalezena jeskyně, jejíž vchod byl velmi dovedně zamaskován roštím a kamením. Uvnitř byl poklad. Velký, obrovský, až oči přecházely. Vlastně to nebyl žádný poklad, ale lup, nahromaděný za léta přepadávání kupců, formanů i menších sídel. Podle Mikešova přání byl on sám v této skrýši po své smrti uložen. Klenba jeskyně se zanedlouho zřítila a pohřbila obávaného loupežníka. Na jejím místě vznikla tůň, od té doby nazývána Mikešova.
Jeho poklady z loupení na rozkaz krále byly královsky rozděleny – vše napolovic. Polovina pokladu připadla králi, ze zbytku polovinu získal rytíř Jan za věrné služby a zbylé poklady byly rozděleny rovným dílem mezi oba sirotky Jitku a Údolena za utrpěné příkoří. Ti si za získané bohatství založili nové dva dvory, které dostaly jejich jména. Při nich vznikly nové osady stejných jmen. Jitkov podle Jitky a Údolen podle Údolena. Jitka postavila dvůr silný a pevný, dobře opevněný. Údolen postavil sobě také dvůr, ale na opevnění vůbec nedbal. Oba sourozenci, pamatujíce na své utrpení a příkoří, byli ke svým poddaným spravedliví a v dobách zlých jim byli oporou.