Horské kolo, často též označované zkratkou MTB (z anglického mountain bike) – používá se též anglické slovo bike a od něj odvozené biker, bikování a podobně – je bicykl navržený pro jízdu v terénu, a to jak z hlediska povrchu (lze jezdit od povrchů typu asfalt až k povrchům blížícím se špatně prostupnému terénu, jako jsou písek, bahno, kameny, skála), tak z hlediska sklonu (jak nahoru, tak dolů). Od silničního kola se horské liší robustním a menším rámem, širokými pneumatikami pro lepší zvládání terénních nerovností a převody uzpůsobenými pro větší sklony. Většina dnešních horských kol disponuje navíc odpružením předního kola a nezanedbatelná část i zadního. Horská kola mají navíc poslední dobou řádově účinnější brzdy než jakékoliv jiné kategorie kol.
Historie horského kola
Kolo přizpůsobené terénu se objevuje již roku 1896, kdy vojáci v Americe testovali možnost využití kola pro svoje účely. Další inspirací pro horské kolo bylo jistě celé odvětví cyklokrosu, které nachází své počátky v padesátých letech 20. století na předměstí Paříže Zřejmě první název horské kolo (Mountain Bicycle) se objevuje roku 1966, kdy si D. Gwynn z Oregonu (USA) postavil terénní speciál.
Závody a soutěže na horských kolech:
Cross-country (XC)
je nejčastější disciplína horských kol. Cross-country je Olympijským sportem od roku 1996 a je to také jediná disciplína závodů horských kol, s kterou lze prorazit až na Olympiádu. Pro cross-country je typická jízda v poměrně těžkém terénu. Jezdí se převážně na nezpevněných lesních cestách a singletracích. Jezdci se musí vypořádat s kameny, kořeny, bahnem, vodními brody, ale i občasnými padlými stromy. Jak se s těmito překážkami jezdci vyrovnají záleží na jejich technických (jezdeckých) dovednostech.
Maraton (XCM)
Jedná se o stejnou disciplínu jako je cross country, ale tratě pro maraton mají větší délku, pohybují se většinou mezi 70 až 120 km. V mezinárodních pravidlech je stanoveno, že vítěz potřebuje více než 4 hodiny pro zdolání celé trasy. Tato disciplína je velmi oblíbená mezi amatérskými cyklisty a tomu odpovídá také množství závodů a seriálů konaných prakticky po celé Evropě. Velmi oblíbeným místem pro konání závodů jsou Dolomity.
Sprint eliminator (XCE)
Jedná se o mladou disciplínu horských kol, která je známá také jako sprint a usiluje o to, aby se stala další olympijskou disciplínou. Jedná se o rychlostní vyřazovací souboj na krátkých rovinatých tratích s délkou většinou do 1 kilometru. Závody se jezdí vylučovacím způsobem a jsou rozděleny na kvalifikaci, čtvrtfinále, semifinále a finále. Do vyřazovacích bojů se závodníci kvalifikují individuálním časem. Poté následují čtvrtfinále, semifinále a finále. Do finále postupují 4 nejlepší závodníci z vyřazovacího systému. Často se finálové části konají ve večerních hodinách za umělého osvětlení pro zvýšení atraktivity závodu.
Downhill (DH)
Jedná se o jednu z prvních disciplín MTB. Podstatou této disciplíny je co nejrychleji projet určenou trasu, na které se může pohybovat pouze jeden závodník. Délka trasy bývá dlouhá od 1 do 4km. Většinou se nachází v přírodním terénu, někdy s uměle vybudovanými překážkami popř. skoky. Trať bývá umístěna na svahu až s 12 % klesáním bez žádných rovinek ani stoupání. Tratě pro downhill mají velmi vysokou technickou náročnost a jediným kritériem určujícím pořadí jezdce je dosažený čas.
Fourcross (4X)
Tratě této disciplíny jsou podobné jako bikrosové tratě, ale vedou pouze z kopce. Zahrnují klopené zatáčky, skoky boule apod. Základem pro vítězství je dobrý start, tzn. co nejrychlejší vyjetí ze startovací brány a vytvoření dobré pozice při nájezdu na trať, na kterých se velmi často obtížně předjíždí. Jedinou možností je prakticky čekat na soupeřovu chybu nebo si najít lepší stopu při průjezdu zatáčkou. Dobré umístění v závodě vyžaduje kombinaci rychlé jízdy, dobrého ovládání kola a sebevědomí. Závody se jezdí vylučovacím způsobem a každé jízdy se účastní čtyři závodníci. Do finálové jízdy postupují 4 nejlepší závodníci z vyřazovacího systému. Ve fourcrossu rozhodčí uplatňují karty tří barev: žlutou - varování v případě, že jezdec nezískal žádnou výhodu, ale jeho chování bylo proti pravidlům, modrou - za „ulitý“ start, červenou - pro diskvalifikaci, v případě, že závodník přímo ohrožuje ostatní jezdce. Diskvalifikován bude závodník i tehdy, pokud dostane dvě karty v jediném závodě, a to nezávisle na jejich barvách.
Dualslalom (DS)
Každé jízdy se účastní vždy dva závodníci, kteří jedou na téměř shodných tratích vedle sebe dolů po svahu. Jízdy jsou krátké, každá trvá přibližně 30 sekund. Na tratích se vyskytují skoky, dvojité, úzké a klopené zatáčky. Závody se jezdí vylučovacím systémem. Závodníci si vždy vymění dráhy, časy z obou jízd jsou sečteny a pomalejší závodník je vyloučen. Vítěz postupuje do dalšího kola, až zůstanou poslední dva závodníci ve finále.
Trial (TL)
Disciplína, při které musí jezdec prokázat dobrou rovnováhu, pevné nervy a šikovnost. Soutěží se ve dvou třídách podle průměru kol - 20 a 26 palců. Závodníci musí zdolávat překážky, aniž by se nohou dotkli země. Pro zvládnutí tratě je nutné umět manévry jako nadskočení s kolem, jízda po jednom kole nebo stání na místě. Hodnotí se jezdcův styl, dovednost a nápaditost. Za doteky nohou se udělují trestné body. Vítězem se stává jezdec s nejmenším počtem trestných bodů. Jedná se o obdobu motocyklového trialu („šlapačky“).
Freeride (FR)
Tato disciplína je typická právě pro horská kola (z angl. freeride – jízda ve volném terénu). Tratě pro tuto disciplínu se nacházejí většinou mimo upravené a vyznačené terény a obsahují klopené zatáčky a skoky, na kterých se jezdec snaží předvést efektivní jízdu s triky. Čas se většinou nepočítá, ale hodnotí se styl jízdy. Freeride se také provozuje u jiných sportů, jako lyžování nebo snowbording.
Mountain bike orienteering (MTBO)
neboli orientační závody na horských kolech je poměrně mladé sportovní odvětví, které vzniklo jako jedna z forem orientačního "běhu". Orienťák se tak dělá na lyžích, v noci se světlem, na kole, s rádiovysílačkou a kdoví jak ještě. S během to kolikrát už moc společného ani nemá. Někteří to zkouší i na lodi nebo pod vodou. Ale zpět ke kolu. Sednete na kolo, dostanete mapu a jedete. Čím rychleji tím lépe. Máte za úkol projet kontrolními body a to libovolným postupem. Vlastně je to "rychlostní cykloturistika". MTBO se jezdí po lesních cestách a cestičkách, se speciální mapou s klasifikací cest podle sjízdnosti a podobá se délkou i profilem spíše XCO (Cross Country), zatímco závody typu bike-adventure na turistické mapě mají blíže spíš k XCM (Maraton).
Závod MTBO
Pravidla
Při MTBO se jezdí pouze po cestách. Mimo cesty je jízda zakázána a porušení tohoto pravidla je trestáno diskvalifikací (a je hlídáno pořadateli). Pohyb mimo cesty je povolen, ovšem pouze pěšky s kolem na rameni (dle pravidel min. 20cm nad zemí). Trať musíte absolvovat se svým kolem, tzn. nikam od něj neodbíháte.
Ze slovníčku pojmů:
Fikání (přeběh) – Pravidla MTBO zakazují jízdu mimo cesty. Na rozdíl od orientačních běžců, kteří se mohou pohybovat všude, podstata MTBO je v hledání řešení postupů z kontroly na kontrolu v rámci sítě cest, kterou les/terén nabízí. Pravidla ovšem umožňují i pohyb mimo cestu, pod podmínkou že závodník po celou dobu mimo cestu nese kolo alespoň 20cm nad zemí. Závodníci tomu říkají fikání, nebo přebíhačka, např. v situaci, kdy tě příští křižovatka vrátí pod ostrým úhlem zpět, přijíždíš k ní a vedlejší cestu už vidíš, může být přeběh rychlejší. Někdy se přeběh vyplatí, mnohdy nikoliv…
Hustník – je obvykle neprostupný nebo obtížně prostupný kus lesa - křoví, chroští, mladý hustý porost. Orientační běžci rozlišují ve svých mapách podle odstínů zelené několik hustot (úrovní prostupnosti) hustníků. Orientační bikeři mají v MTBO mapách pro hustník jen jednu barvu – zelenou a to jim stačí - každý o-biker totiž ví, že prolejzat hustník s nutností kolo nést nad zemí (viz heslo Fikání) je peklo a z hlediska časového efektu obvykle čirý nesmysl.
Ideální postupy – Ideální postup, je takový postup z jedné kontroly na druhou, který trvá nejkratší dobu, někdy to je ta nejkratší varianta, někdy je ovšem lepší jet co do vzdálenosti delší volbu po lepší cestě, protože to vyjde časově opravdu rychleji. Ideální postupy ve smyslu délky závodu obvykle napíše pořadatel do propozic, abys měl představu, kolik cca ujedeš kilometrů, případně abys zpětně zjistil, kolik jsi najel zbytečně navíc.
Mapový start – je červený trojúhelník v mapě, který označuje místo, odkud začíná trať z hlediska orientace. Od něj vede pomyslná vzdušná čára k první kontrole (zakreslena červenou barvou). Na mapový start dojedete krátce po opuštění startovního koridoru, bývá to obvykle pár desítek nebo stovek metrů, a tuto informaci je možné získat ve startovním koridoru. Jízda ze startovního koridoru na mapový start už běží jako závodní čas. Někdy může být mapový start přímo v místě startovního koridoru.
Vzdálenost ideálně – informace od pořadatele (stavitele tratí) o délce závodu pro danou kategorii uvedená v pokynech závodu. Jedná se o celkovou vzdálenosti trati, pokud by závodník zvolil ideální volby postupu. Uvedený počet kilometrů má informační charakter – můžeš počítat s tím, že rozhodně nejujedeš méně, spíš trochu více.
Vzdálenost vzduchem – informace od pořadatele (stavitele tratí) o délce trati vzdušnou čarou od kontroly ke kontrole – i tento údaj bývá v pokynech k závodu. Toto číslo má vyloženě informační charakter.
Speciální hlášky:
Ňáký chybky byly – Běžné hodnocení po závodě.
Dneska čistej závod – Velmi vzácná hláška. Říká že jel bez chyby. Posléze, když dorazí další závodníci, zjišťuje že: Ňáký chybky byly.
Nechal sem tam dvě minuty – Odhad závodníka po závodě, kolik ztratil času špatným výběrem postupu, nebo blouděním.
Na sedmičce kufr – Kufr/kufrování je výraz pro bloudění. Znamená, že se závodník v popisovaném místě (např. na kontrole 7) ztratil, nebo udělal chybu a odjel jinam než chtěl.
Stál tam a točil volantem – Posměšný popis závodníka, který viděl na trati jiného závodníka, jak stojí a bezradně kouká do mapníku. Mapník je na řidítkách otočný a závodník v MTBO, který naprosto ztratí jistotu kde je, obvykle zastaví a čučí do mapníku a otáčí s ním jako s volantem…
S ním se nemůžu srovnávat, ten má mapu – Jedna z nejoblíbenějších hlášek v cíli při porovnání výsledků a zdůvodňování, proč je ten či onen lepší. Výraz že někdo „má mapu“ vyjadřuje uznání, že dotyčný umí velmi dobře mapovat.
Ke keši:
Na waypointu Parking můžou přespolní zanechat svého geooře (ti línější si najdou parking blíže), případně vystoupit z drezíny Českých drah, přesednout na svého bajka a přesunout se na Mapový start (výchozí souřadnice).
K nalezení finálové krabičky, na rozdíl od závodů, se nemusíte nijak honit (kromě FTFkařů) a udělat si pohodový půldenní výlet. Kdo by to chtěl přeci jen pojmout závodně může se v logu pochlubit dosaženým časem.
Vzdálenost vzduchem (za šipkou) je 25,34 km.
Jednotlivé kontroly (stage) nejsou označeny červeno-bílými lampiony, ale jsou většinou na výrazných orientačních bodech, abyste za jízdy nemuseli čučet do mapníku (navigace).
Naleznete tam plechový štítek s koordináty následné stage a číslo do vzorce pro finálové souřadnice.
Souřadnice jsou ve formátu DD° MM,MMM' bez znaků ° , ' .
Vzorec pro finálové souřadnice je na stage 14.
Trasa není nijak určena a záleží jen na Vašich orientačních a navigátorských schopnostech. Trasu ale nelze absolvovat pouze po asfaltových a zpevněných cestách, zvláště stage jsou umístěny tak, že jsou přístupné pouze na horském (trekovém) kole, terénní koloběžce, nebo pěšky. (Pokud by někdo absolvoval trasu kombinace auto/pěšky dodržujte prosím dopravní značení se zákazy vjezdu). Nemusíte dodržovat pravidlo o pohybu mimo značené cesty – viz fikání, ale většinou si nepomůžete-viz hustník. Zejména po deštích, mohou být některé úseky rozbahněné.Bohužel se nevyhnete křižování frekventovaných úseků, tak buďte opatrní. Každé stoupání bude po zásluze odměněno pěkným sjezdem.
Cestou je možné navštívit několik občerstvovacích stanovišť.
Pro zdárné dokončení závodu a zapsání do výsledkové listiny je však nezbytné být dobře vybaven:
Občerstvovací stanoviště mohou být i zavřená proto si vezměte dostatek pití (alespoň 0,5 l) a nějakou tu svačinu (jestli energetickou tyčinku, nebo řízek je na Vás)
Může se také zhoršit počasí, tak si vezměte nějakou tu větrovku.
Nezapomeňte také na sadu cyklonářadí, lepení a pumpičku.
Pro noční návrat doporučuji také řádné osvětlení kola.
Tak vzhůru na start a bez kufrování do cíle.
CÍL naleznete na souřadnicích, které si vypočtete dle vzorce na kontrole 14, po dosazení čísel získaných na jednotlivých kontrolách.
Pro otevření schránky použij doporučenou výbavu.
Pokud nemáš vlastní, je v bezprostředním okolí keše k zapůjčení.
Pro bednaře jsou připraveny CWG medaile.
Gratuluji všem co se umístili na bedně a i těm co závod ještě nedokončili.
Díky také DLR za spolupráci.
Zdroje: Wikipedie, mtbo.cz