Pramen Třebůvky 2 (všechno je jinak)
Členové Moravskotřebovské literárně-historické, vlastivědné a lyžařské společnosti si považují za čest uvést na pravou míru polopravdivé a nepřesné informace uvedené jakýmsi „medsc“ (bůh ví, kdo či spíše co se za tou zkratkou skrývá) v popisu objevu pramenu Třebůvky publikovaném ke keši GC68B3C_K-pramenu-Trebuvky.
Úvodem musíme uvést, že naše starobylá učená společnost má s hledáním pramenů obrovské zkušenosti. Členové se podíleli i na hledání pramenů afrických řek, kde dominoval David Trunc, v té době trvalým pobytem v Londýně, Short Street 23, kterého ale celý svět zná pod pseudonymem. Změna jména byla nutná k udělení královského cestovního grantu, proto Trunc zvolil rafinované řešení – inspirací pro jeho nové jméno byla rostlina Lithops Pseudotruncatella – živé kameny. A pseudonym ? Ano, David Livingstone (living = žijící, stone= kámen). Jeho zásluhy o prozkoumáni řeky Zambezi, objev Viktroriiných vodopádů a úsilí věnované hledání pramene Nilu zná snad celý svět.
David Livingstone
Co se Amazonky týká, jedním z prvních českých výzkumníků byl trutnovský rodák Samuel Fritz – cestovatel, kartograf a úspěšný jezuitský misionář, což byla úlitba pro získání finančních prostředků na cesty.
Samuel byl mimochodem jeden z prvních, kdo navrhli do cestovních nákladů zahrnovat i stravné a kapesné. V letech 1689–1694 zmapoval značnou část toku řeky Amazonky. Výsledkem jeho práce byla první podrobná mapa Amazonky, která vyšla tiskem v roce 1707. Původní Fritzova mapa má rozměry 126 × 46 cm a odpovídá přibližně měřítku 1 : 4 000 000. Netřeba dodávat, že Samuel Fritz byl čestným členem-korespondentem Moravskotřebovské literárně-historické, vlastivědné a lyžařské společnosti.
Samuel Fritz
Jen málokdo si nešimne podobnosti jména Samuela Fritze a jména (s počeštěnou variantou) Alberto Vojtěch Frič, kterého jihoameričtí indiáni pojmenovali Karaí Pukú (česky Dlouhý lovec), v Evropě byl znám též jako Lovec kaktusů. Friče napadl jaguár během jeho první cesty po Mato Grosso (řeka Paraná), bojoval o život a získal velkou úctu indiánů. Z první cesty se vrátil předčasně, 5.července 1902, avšak již 7. července téhož roku přednáší o své cestě na valné hromadě učenců Moravskotřebovské literárně-historické a vlastivědné společnosti.
Albarto Vojtěch Frič alias Karai Pukú
Z výše uvedeného je zřejmé, že naše bádání je podložené tradicí, zkušenostmi, světovou proslulostí a mladistvým zápalem, a to i přes průměrné stáří členů společnosti, jež činí úctyhodných 45,726 let.
Nuže zpět k Třebůvce, s faktografickými údaji o řece, povodí, délce toku, apod. naši učenci souhlasí. Oceňují i použití tehdějších měrných jednotek. Co nás ale zvedá z židle s gramofonem je zcela opominutý sedlák Jaryn, který na začátku příběhu září jako hrdina, a ke konci popisu se jeho postava zcela ztrácí. A proč, ptáme se.
Odpověď je totiž nasnadě. Tým původních cestovatelů boršovských se totiž rozdělil na dvě skupiny, první dobyla Křenov a po spřátelení s místním obyvatelstvem dosáhla pramene číslo jedna. Pak již pospíchali lízat, dokud byl krajáč smetany plný. A smetanu slízli skutečně všechnu. Druhá část týmu s Jarynem v čele absolvovala mnohem náročnější a nebezpečnější průzkumnou cestu. Po rozdělení stoupal Jaryn se společníky do strmého svahu, podél nepatrné stružky vody v trávě. Po několika úmorných hodinách, proplétání se křovinami, zdolávání terénních nerovností, zcela bez sil a vůle jít dál, narazili na pramen. Ano, tady byl. Druhý pramen Třebůvky byl objeven. Tady se Jaryn jako vůdce druhého týmu dopustil hrubé chyby. Místo aby se urychleně vrátil ohlásit objev a topil se v obdivu obyvatelstva v nížinách Třebůvky, vydal se dál. Co naplat, že nedaleko za vrcholem na východním svahu objevil pramen Pacovky, prošel podél jejího toku až k ústí do Třebůvky a proti proudu se vrátil zpět, že popsal geografické a etnografické prvky cesty, zvládl cestou dva cizí jazyky (pacovštinu s předně-arnoštovským dialektem a městeckou trnávštinu), a jako důkaz dovedl 3 potomky, kteréžto cestou s jeho týmem zplodil s domorodými obyvatelkami. Zkrátka přišel pozdě. To však nic neupírá na jeho zásluhách, a Moravskotřebovská literární usilovně pátrá po Jarynově příjmení, aby jej mohla nechat zapsat do Knihy čestných členů společnosti.
Jaryn se svými druhy zkoušel oset rýžové pole v bažinách Třebůvky. Vidíme zmnoželé pozůstatky rýže africké.
Závěrem chceme podotknout, že veškeré útoky na naši odbornost, kompetentnost a výsledky výzkumu, publikované opakovaně v letech 1891 (3.dubna), 1916 (8.června), 1934 (květen), 1957 (21.8.), 1973 (prosinec), 1989 (ztraceno s archivem), 1997 (červenec během velké vody), 2015 (19.12.) a 2019 (1.3. Historické listy) mají svůj původ v žumpě plné závisti, lží a pomluv.
A jak na keš? (od 25.2. 2023 změna finálních souřadnic)
Pro milovníky dobrodružství, kteří si to chtějí užít, je dobré začít blízko soutoku Moravy s Dyjí, tam kde za Lanžhotem řeku kříží dálnice, ř.km 81,6. Jděte pak proti proudu po pravém břehu, abyste nemuseli plavat. Cestou si jistě všimnete Hodonína, Veselí nad Moravou, Uherského Ostrohu, Starého Města, Uherského Hradiště, Napajedel, Otrokovic, Kroměříže. Poté co mineme Tovačov, je to jen skok do Olomouce. Po několika dnech strádání už máme za sebou přes 150 km řeky.Pokračujeme přes Horku nad Moravou, Litovel a pokud v Moravičanech vidíme železniční most, minuli jsme pravostranný přítok – cíl naši cesty – Třebůvku. Nevadí , dojdeme podle trati do centra a od mostu jdeme na Loštice s krátkým občerstvením olomouckými tvarůžky, poté Vlčice a Jeřmaň. Projdeme pod hradem a obcí Bouzov do Vranové Lhoty. Pozor za Pěčíkovem! Třebůvka přitéká z vaší pravé strany, jinak půjdete proti proudu Jevíčky. V Městečku Trnávce pohrdneme možností zkrátit si cestu přes Pacov a dojdeme proti proudu přes Radkov a Linhartice do Moravské Třebové, kde si u vodní nádrže odpočineme a kdoví pokolikáté přespíme. V tomto místě se k nám mohou připojit ostatní, kteří cestu neberou tak vážně. Vyrážíme proti proudu přes Útěchov a Dlouhou Loučku tak, jako kdysi sedlák Jaryn se svojí tlupou. Na konci Loučky mineme dva mosty a na prvním rozcestí odbočíme vlevo. Mírně stoupáme, vidíme tok Třebůvky a dorážíme k úvodním souřadnicím u odbočky turistické, červeně značené cesty. Zde se k naší výpravě mohou přidat děti do 4let, senioři 90+ a ostatní, kterým se nechtělo pěšky. Hledáme v okolí sloup elektrického vedení (viz foto, waypoint 1),
na kterém nás zajímá 4 místné číslo na tabiulce VN 22kV.
Pramen Třebůvky a schránku nalezneme na (od 25.2. 2023 změna finálních souřadnic)
N 49°41.083', E 16°39.390', pokud číslo je 1157
N 49°40.984', E 16°38.957', pokud číslo je 2246
N 49°41.023' E 16°38.903', pokud číslo je 3368
V keši je samozřejmě razítko, které si nebudeme brát.
Cesta džunglí ke keši se nedoporučuje.