Velké Hydčice - více než sto let je tato malá obec na Sušicku spojována s produkcí vápna a produkty z něj vyráběných. Jaké však byly její začátky, jak se vyvíjela historie vápenky a jak se jí daří v současné době? Pojďme se do Velkých Hydčic podívat...
Tradice vápenictví v oblasti je úzce svázána s tratí mezi Domažlicemi a Horažďovicemi, která byla postavena v roce 1888.
V Sušici byly už dávno před tím v provozu primitivní pece a plynová vápenice stála také v nedalekých Velkých Hydčicích. Ale teprve rozvoj dopravy pomohl navýšit těžbu a tím i produkci. Velkohydčická vápenka patřila na konci 19. století plzeňskému kamenickému mistru Karlu Falkenbergovi a střelskohoštickému mlynáři Jaroslavu Fürstovi. Od obce Hejná si pronajali vrch Radvanka, kde kvalitní vápenec lámali a postupně začali obhospodařovat i další ložiska. Do vápenky se surovina dopravovala koňskými povozy. Po smrti Falkenberga se spojil Fürst s Františkem Trnkou ze Staňkova. Vystavěli novou šestnáctikomorovou pec k pálení vápna uhlím a když Fürst prodal svůj podíl Trnkovi, který přijal za společníka svého bratra, firma se přejmenovala na Bratří Trnků. Stavebnictví i zemědělství v té době prudce rostlo a po vápnu byla obrovská poptávka. Proč vápenky vznikly právě v této oblasti.
Ty vápenky tady vznikly z toho důvodu, že v Pootaví se nalézají ložiska bílých vápenců, proč zdůrazňuji slovo bílých, protože v rámci celé republiky jsou pouze dvě lokality, kde jsou takhle bílé vápence. Je to lokalita v Jeseníku a lokalita tady na Šumavě v Pootaví. Všechny ostatní vápence, byť jsou chemicky velmi čisté, tak mají barvu bu'ďto šedou, hnědou, všechny možné barvy, jenom ne bílou. Ta lokalita se táhne od Sušice, dvě vápenky byly v Sušici, dvě v Žichovicích, jedna vápenka byla ve Velkých Hydčicích a jedna vápenka byla v Horažďovicích.
Keš se nenachází v těžebním prostoru, proto není nutné přelézat ochranný drát který ho ohraničuje.