Kostel sv. Anny na Vršíčku
Na svaté Anně jsem se scházeli jako kluci, když se jednalo o něco „důležitého“ – uzavření dohody, prokázání odvahy – zkrátka pro nás kluky takové tajné místo, které vlastně tajné nebylo – lidé sem chodili od nepaměti na vycházky, na bohoslužby a někteří v tomto místě viděli cíl své poutě. Ale bohužel toto místo si také ukrojilo díl ze smolného koláče, za éry socializmu toto místo bylo na okraji zájmu a bylo vydáno na pospas vandalům a zlodějům, kteří nepohrdli ani pozůstatky zesnulých v kryptě. Po revoluci byl v sousedním Německu vybrán poměrně velký obnos na opravu, který byl bohužel odcizen. O několik let později zmizely měděné střechy a posléze i zvon z věže .
Přesto všechno si toto místo do dnešních dnů zachovalo určitou romantiku a kouzlo, které v člověku vzbuzuje pokoru a úctu.
---------------------------------------
Svatá Anna:
Svatá Anna a svatý Jáchym byli údajní rodiče Panny Marie a tedy prarodiče Ježíše Krista. V kanonických evangeliích, které tvoří Nový zákon o nich zmínky nejsou. Jejich jména jsou uvedena v apokryfním evangeliu svatého Jakuba. Jméno Jáchym se vykládá jako „příprava na Pána“ a jméno Anny jako „milostná, laskavá“.
Život
Podle svatého Jakuba byli manželé zřejmě dosti prosperující pastýři, kteří výtěžek svého hospodářství spravedlivě dělili mezi jeruzalémský chrám, pomoc chudým a vlastní potřeby. Problémem bylo to, že neměli děti. Neplodnost u Židů byla považována za výraz nepřízně Boží a chrámoví kněží dokonce jednoho dne z toho důvodu odmítli přijmout oběti, které chrámu přinesli. Hluboce ponížený Jáchym odešel do pouště, kde se čtyřicet dní postil a modlil k Bohu. Po čtyřiceti dnech se mu zjevil anděl a oznámil mu, že jeho modlitby byly vyslyšeny a slíbil jim narození dítěte.
Skutečně se jim přes vysoký věk narodila dcera, které dali jméno Marie. Otec zemřel krátce po jejím narození a Marie byla ve třech letech předána do výchovy správě jeruzalémského chrámu. Svatá Anna se údajně dožila vysokého věku.
Svatá Anna byla široce uctívána v lidových vrstvách i bez oficielního požehnání církve. Doložen je až dopis papeže Urbana VI. z roku 1378, kdy povoluje Anglii uctívání sv. Anny jako světice. Anenská tradice dosáhla vrcholu v 15. a 16. století, když papež Sixtus IV. přijal Annu roku 1481 do římského kalendáře a jeden z jeho pozdějších nástupců Řehoř XIII. ustanovil její slavnost v roce 1584 na 26. července. O šíření úcty ke sv. Anně se zasloužili zejména církevní řeholníci – kapucíni, karmelitáni, benediktini a augustiniánští kanovníci.
Ve východních křesťanských tradicích byzantského ritu lze uctívání sv. Anny prokázat už v 6. století, kdy dal císař Justinián na její počest vystavět chrám.
Scény ze života svatého Jáchyma a svaté Anny byly velmi oblíbeným tématem malířů až do Tridentského koncilu, který se konal v letech 1545 až 1563 a na němž bylo zobrazování apokryfních scén zakázáno. Nejznámější obrazy s tematikou sv. Anny pocházejí od Caravaggia ve Villa Borghese v Římě, od Leonarda da Vinci v pařížském Louvru a od Masaccia v Akademii ve Florencii.
Ve 4. století a pak znovu v 15. století se rozhořel uvnitř katolické církve spor, zda v případě Anny nedošlo také k neposkvrněnému početí jako v případě Panny Marie. Tato myšlenka bylo v roce 1677 definitivně zamítnuta.
Ikonografie
Lucas Cranach: Svatá Anna Křesťanská ikonografie zpodobňuje Annu jako důstojnou dámu v dlouhém, zpravidla červeném, přepásaném šatu, s hlavou zahalenou zeleným závojem. Někdy drží v ruce knihu, poukazující na starozákonní zaslíbení Mesiáše, občas lilii jako odkaz na své neposkvrněné dítě. Nejčastější vypodobnění jsou ale spolu s Pannou Marií. V umění vznikl zvláštní ikonografický typ „sv. Anna samatřetí“ s Pannou Marií a Ježíškem, kdy Anna drží zmíněné figury v drobném měřítku na ruce nebo chová dospělou Pannu Marii s Ježíškem na klíně. Známá jsou vyobrazení Narození Panny Marie či scény, kdy sv. Anna vyučuje dívku Marii.
Patronka
Svatá Anna se stala ochránkyní matek a manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků, také čeledínů. Její ochranou se zaštítila i taková města, jakými jsou Florencie, Innsbruck, Neapol a celé země jako Bretaň nebo Quebec. Zbožní křesťané se k ní přicházeli modlit za déšť, proti bouřce, ale například i za nalezení ztracených předmětů.
Zdroj: wiki
Něco z historie:
"Koncem 15. století na poli v místech dnešního kostela vyoral jistý občan jménem Křečka sošku sv. Anna asi půl lokte dlouhou (cca 30 cm) z tmavého dřeva. Odnesl si ji domů, očistil a zamkl do truhly. Soška se však po třikráte vracela na původní místo. Tento fakt byl vykládán jako boží znamení a vedl zbožné měšťany k postavení dřevěné kapličky." Tato pověst je zaznamenána v Pamětní knize arciděkanství v Horšovském Týně.
Lokalita se těšila veliké oblibě, zejména po objevení studánky, jejíž voda měla navracet poškozený i ztracený zrak a napomáhat svěžesti těla (studánka zanikla při stavbě nové silnice).
Kvůli stoupajícímu věhlasu bylo založeno Bratrstvo sv. Anny, do kterého patřili nejen erbovní měšťané (Jan Sylván z Feldenštejna), ale i okolní šlechtici (Černínové z Chudenic, Vřesovští) a hlavně majitelé Horšovskotýnského panství Jiří a Volf z Ronšperka. Toto bratrstvo potvrdil roku 1563 papež Alexandr III.
Základní kámen kostela byl položen roku 1507, kostel by dokončen a slavnostně vysvěcen 5. dubna 1516. Svěcení se ujal Řezenský biskup Petr Kraft.
Za Lobkoviců trvala tradice poutí ke svaté Anně.
Největší slávu přinesli kostelu Trauttmansdorffové, kteří vlastnili panství od roku 1623 do 1945. Kněžna Anna Marie z Trauttmansdorffu (rozená z Liechtenšteinu) nechala na své náklady postavit v areálu kostela kapli Božího hrobu a při cestě od města 5 kamenných zastavení sybolizující Křížovou cestu. Jižně od areálu nechala postavit obytné stavení pro osm lidí, kteří se starali o údržbu. Toto skromné stavení lehlo roku 1945 popelem, dodnes zbyly jen základy.
Za hraběte Franze Norberta z Trauttmansdorffu (1705 - 1786) došlo k rozsáhlým úpravám interiéru i exteriéru kostela v duchu vrcholného baroka. Kostel v této době měl tři oltáře: sv. Anny - hlavní oltář, sv. Rocha a Panny Marie - boční oltáře, všechny z dílny významného plzeňského umělce Karla Legáta.
V 19. století vznikla pod kostelem rodinná hrobka Trauttmansdorffů. Byla stavěnba v letech 1839 - 1842. Současně také došlo k postavení márnice a k přeměně okolní krajiny v lesopark.
Po roce 1945 po vyvlastnění postupně areál chátral a stával se cílem výtržníků a vandalů. Roku 1968 došlo k vniknutí do hrobky a znesvěcení ostatků a vykradení hrobů. Ani mobiliář kostela neušel vandalům. Varhany byly rozkradeny, lavice a oltáře polity naftou a před kostelem spáleny. Pouze sochy sv. Anny a sv. Rocha jsou dnes uloženy na zámku v depozitáři.
Nebýt Sametové revoluce došlo by k úplnému zničení a zbourání kostela. Bohužel ani změna poměrů nepřinesla kostelu záchranu. Sice byly obnoveny procesí z Německa a opravena střecha, ale bohužel celková oprava tohoto místa se zatím nekonala a neplánuje se.
Dnes je kostel zcela uzavřen. Navštívit ho můžete při mši ke svátku sv. Anny v červenci, nebo v červnu při velké bitvě, kterou pořádá skupina historického šermu Samotáři z Horšovského Týna, popř. při předchozí domluvě se správou státního zámku v Horšovském Týně.
Zdroj: hrady.cz a zamek-horsovskytyn
---------------------------------------
Teď k samotné keši: na tomto místě jsem našel svou první keš GC1A2XQ, posléze i tu co ji nahradila GC4YFJ9 , obě už jsou v geocacherském nebi a nějak mi přišlo, že tomuto místu keš dlužím. Ale nebude to tak jednoduché jako u předchozích keší, kumulace vandalů a snadný přístup z hlavní silnice činí z keše ohrožený druh.
Začneme pořekadlem: sv. Anna chladna z rána... Ale jak moc chladno? ...co takhle úplné chladno, jaké vlastně chladno může být? Moudří vědci dali hlavy dohromady a došli k pojmu absolutní nula, což je bod, kdy teplota už neklesá a ne označení neschopného vědeckého kolegy. Mohli bysme zde rozvést debatu, jestli ta absolutní nula je stejně absolutní jako byla ve středověku země placatá. Ale budiž - budete hledat absolutní nulu, prosím ne toho zmíněného kolegu, ale tu ve stupních Celsia. To bude hodnotou (X) – pozor číslo musí být chladné, rozhodně ne kladné.
Co dál - no budete si na to muset posvítit, ale ne spektrem obyčejným, ale tím neobyčejným, s vlnovou délkou 400–200 nm, nebo zkuste mrknout na atributy. A na co si budete svítit? Hlavně ne na oční bulvy, ale na ten levý krajní solný - ocelový zezadu, (stojí tam jak solný …) To bude hodnota (Y) – pozor na dveře - neklepat, ať nebožtíky nerušíte.
Tak teď pro změnu trochu sportu: jedna, dvě, tři kolečka kolem kostela ještě nikoho nezabila, pořádně koukejte, přilbice hledejte...s andělskými křídly a jejich průzornice sečtěte. To bude hodnota (Z) – pozor na ten „kámen“ ať s vámi není amen.
Při hledáni indícií není potřeba vstupovat do objektů !!!, nebo dokonce po něm šplhat, to si užijete až na konci a měli by vám k tomu stačit vaše čtyři končetiny, pokud unesou váhu vašeho těla. Určitě užitečnější bude si o tomto místě něco přečíst.
Q = (395,15 + (x)) + (√y) + (z²)
N 49°31.Q' , E 12°55.Q'
---------------------------------------
Keš budete lovit dobrovolně a na vlastní nebezpečí, je možné že se zašpiníte, šťastný lov :)
ČTI ZDE nebo mrkni na VIDEO
