Městská část Brno-Vinohrady spolu s hradem Špilberkem a kostelem svatého Petra a Pavla tvoří jednu z patrných dominant moravské metropole. Brněnské Vinohrady a jeho obytná část se nad městem Brnem a brněnskou kotlinou vypínají na jejím východním okraji v nadmořské výšce 290 až 300 metrů. Ač Vinohrady náleží k nejmladším brněnským městským částem i jejich územím procházely dějiny úzce spjaté s minulostí Brna, někdy též s historií Moravy či českého a nebo, chcete-li, československého státu.
Historické osídlení.
Trvalé osídlení území dnešních Vinohrad je spojeno až se čtyřicátými lety 20. století. Přesto však noha člověka prokazatelně vstoupila na půdu dnešní městské části mnohem dříve. Důkazy o pohybu člověka starší doby kamenné po území dnešních Vinohrad přinesl záchranný a posléze též i systematičtější archeologický průzkum prováděný od počátku 80. let minulého století paralelně s výstavbou dnešní vinohradské obytné zóny. Když na sklonku třicetileté války, v létě roku 1645, oblehlo početné švédské vojsko tehdy slavného a vynikajícího vojevůdce generála Lennarta Torstensona město Brno, utábořila se část osmadvacetitisícové švédské armády v prostorách a v okolí zábrdovického kláštera. Odtud podnikali švédští vojáci útočné výpady nejen proti čtrnácti stovkám Brňanů hájícím městské hradby, ale vydávali se rovněž do blízkého i odlehlejšího okolí města zajišťovat potraviny a vůbec vše potřebné pro muže ve zbrani i pro jejich koně. Při těchto loupeživých či chcete-li zásobovacích výpravách Švédové nepochybně projížděli i územím vinohradské plošiny směrem k Líšní a Slatině a dále do dalších obcí ležících ve východní a severovýchodní části brněnského okolí.
Kolonie Hamburk.
K prvnímu dlouhodobému osídlení alespoň části vinohradského prostoru došlo na počátku 40. let 20. století, za nacistické okupace naší země. Ono „řídké“ osídlení vinohradského území představovala kolonie domků, Brňany nazývaná Hamburk. Tyto domy, obedněné dřevem, byly postaveny v době druhé světové války, někdy na počátku 40. let 20. století - zřejmě v roce 1943. Domky určeny pro vedoucí vojenské představitele a hospodářské a technické pracovníky nacisty vybudované továrny na letecké motory „Flugmotorenwerke Ostmark“. Poněvadž většina obyvatel kolonie pocházela z Hamburku, počali Brňané tuto lokalitu nazývat právě podle tohoto severoněmeckého přístavního města. Rozsahem nevelká zástavba čítala něco málo přes čtyřicet dřevěných dvojdomků a přetrvala až do počátku 80. let 20. století, kdy ustoupila budovanému vinohradskému sídlišti.
Po II. světové válce se do domků v Hamburku počali stěhovat noví obyvatelé. Stali se jimi lidé postižení okupací a válečnými událostmi, bývalí vězňové nacistických káznic, koncentračních táborů, účastníci domácího odboje a vybombardovaní občané, kterým příslušné úřady přidělily domy v Hamburku k vytvoření nového domova. Tito obyvatelé počali zdevastovanou kolonii zvelebovat. Vybudovali zde kulturní dům i mateřskou školku, zvolili si vlastní samosprávu a žili též bohatým společenským a kulturním životem. To dokládá například činnost místního divadelního kroužku nebo folklorní skupiny. Proti rozhodnutí o likvidaci Hamburku, který měl ustoupit vinohradskému sídlišti, obyvatelé kolonie tvrdě protestovali i na příslušných úřadech v Praze. Jejich zoufalé úsilí živené snahou zachovat, zachránit své domovy, bylo však marné.
Kolonie dřevěných domků Hamburk žije dodnes ve vzpomínkách mnoha obyvatel Brna, kteří do zalesněných míst zvaných Akátky a Borky podnikali nedělní rodinné výlety. Cílem těchto vycházek se stávala i restaurace, která zachovala do dnešních časů, když v poněkud jiné podobě. Dnes nese název Sherwood.
Kolonií Hamburk se věnuje keška
Kolonie-hamburk a lesoparkem Sherwood keška
Sherwood
Sídliště Vinohrady.
Myšlenka vybudovat na východním okraji Brna mezi Židenicemi a Líšní nové sídliště se zrodila někdy na počátku druhé poloviny 70. let. Tehdy ještě ony lokality Borky a Akátky tvořily z větší části zalesněné plochy s přiléhajícími polnostmi. Vše se změnilo v září roku 1981. Od toho času bylo možné na území, jež bylo součástí židenického a maloměřicko-obřanského katastru a spadalo pod správu tehdejšího městského obvodu Brno IV, pozorovat přípravy rozsáhlé stavební činnosti i počínající stavební ruch. V oněch zářijových dnech roku 1981 totiž zahájila stavební firma Pozemní stavby Brno budováním inženýrských sítí a pozemními pracemi rozsáhlou výstavbu vinohradského sídliště. Proč budoucí sídliště obdrželo název Vinohrady se dnes můžeme již pouze dohadovat. Jisté však je, že pojmenování bylo nejen šťastné, ale nepostrádalo též logickou vazbu na historickou skutečnost, že v této lokalitě kdysi vinice skutečně stály. Svědčí o tom například vinohradské tratě zvané dodnes V hlavách či Vinohrady nebo pojmenování ulice Viniční (dříve pod Vinohrady). Konečně – vinná réva se na vinohradských svazích, byť v menší míře, pěstuje dodnes.
Kolektiv autorů, zaměstnanců ateliéru 01 dnes již neexistujícího projekčního ústavu Stavoprojekt, v jejichž hlavách vznikal celý projekt, tvořili tehdy mladí brněnští architekti urbanisté – Jan Doležal, Miroslav Dufek, Aleš Janáček, Pavel Pešek a Vítězslav Vaněk. Výstavba vinohradského sídliště neprobíhala podle zamýšleného časového harmonogramu. Přestože první objekt byl dokončen v roce 1983, konečný termín výstavby Vinohrad, stanovený rokem 1988, dodržen nebyl. V uvedeném roce byla stavebně ukončena pouze bytová výstavba. Infrastruktura sídliště, tak zvaná občanská vybavenost včetně výsadby zeleně, se na Vinohradech budovala ještě v pozdějších letech. Tedy hodně dlouho poté, co se na sídliště přistěhovali jeho poslední obyvatelé.
Zlomovou událostí v dějinách Vinohrad se staly listopadové obecní volby roku 1990. Po těchto volbách byla územní správa (samospráva) města Brna rozdělena mezi 29 nově vzniklých městských částí. Jednou z těchto samostatných městských částí se staly též Vinohrady s vlastními volenými samosprávnými orgány – obecním zastupitelstvem, radou městské části a starostou.
Podle posledního sčítání lidu v březnu roku 2011 žilo na brněnských Vinohradech 13 361 obyvatel, kterým je k dispozici pestrá nabídka služeb různých zaměření. Vinohradští občané se účastní kulturního a společenského života obce ve spolcích či občanských sdruženích.
Od roku 2004 jsou Vinohrady vinařskou obcí, zapsanou v seznamu vinařských obcí České republiky. V dubnu onoho roku byla totiž na území Vinohrad, v trati V hlavách, vysazena obecní vinice, spravovaná občanským sdružením Vinohradský hrozen. Tím se vlastně tato MČ vrátila ke svým historickým kořenům. Do té doby původní tratě připomínaly, kromě názvu sídliště, pouze názvy ulic.
Zlí jakzykové tvrdí, že hlavním důvodem vybudování takto rozsáhlého sídliště byla blízkost továrny Zetor v Líšni a Zbrojovka v Židenicích, která potřebovala velké množství dělnických profesí, lidí nižší sociální třídy.
To naštěstí je již minulostí a na "Vinckách" se složení obyvatelstva vyměnilo mnohem více než v jiných částech města. Vinohrady de facto nemají žádné starousedlíky.
Krátkou procházku po sídlišti můžete zažít díky kešce
Vinohrady.