Vítám Vás u další kešky série věnované zaniklým hrádkům a tvrzím Ždánického lesa a jeho blízkého okolí. Cílem této „malé“ série je ukázat kačerům, místním i přespolním, co se nám ukrývá za humny, v houštinách v lese za pár kopečky, a o čem většina z nás nemá ani tušení….
První si dáme malé opáčko z terminologie, potom něco z historie daného místa a nakonec hurá na odlov.
Hradiště (též hradisko) je opevněné sídlo z období neolitu až raného středověku, předchůdce středověkých hradů nebo měst. Výraz hradiště označuje místo, kde stál nebo stojí hrad. V běžné praxi je pojem hradiště používán pro neolitická až raně středověká opevněná sídla. Typickými polohami vhodnými pro stavbu hradišť byly různé výšiny, jejichž svahy poskytovaly přirozenou ochranu, a proto nebylo nutné výrazněji je ohrazovat. Jiným častým typem jsou hradiště blatná, která byla zakládána v rovinatém terénu a využívala vodní ochrany. Velikost hradišť se může velmi lišit. Existují hradiště s rozlohou menší než jeden hektar, ale i rozsáhlé areály, jejichž opevněná plocha dosahuje stovek hektarů. Hradiště mohla plnit více funkcí a často je kombinovala. Vedle předpokládané funkce vojensko-strategické mohla hradiště sloužit jako útočiště obyvatelstva, jako shromaždiště ke kultovním či společenským rituálům i jako střediska obchodu včetně funkce opěrných bodů na dálkových komunikacích. Nepochybně sloužila i jako sídla společenských elit.
Tvrziště je výraz označující místo, kde stojí nebo stála tvrz (podobně jako například hradiště – hrad, nebo městiště – město). Z archeologického hlediska lze tvrziště, jako pozůstatek tvrze, charakterizovat jako antropogenní, tedy lidskou činností vzniklý terénní útvar. Zpravidla jej tvoří pahorek (tvořený zčásti sutí zaniklých staveb tvrze, někdy v podobě suťového kužele) obklopený pozůstatky zemního opevnění (suchý nebo vodní příkop, val), nebo v případě vodní tvrze vodní plochou.
Zdroj : Wikipedie
Kobeřice
Pozůstatky tvrziště v poloze Na valech, kde v zákrutu silnice v dolní části vesnice stojí statek. Usedlost na tvrzišti byla podle udání majitele postavena roku 1922 a při tom byl odkryt valeně klenutý sklep, který vhodně začlenili do novostavby. Také při budování silnice v roce 1889 se narazilo na 2m silnou, zaoblenou zeď s hlubokými základy, zřejmě ze staré tvrze. Ona totiž existovala i tvrz nová, která byla patrně vystavěna v rámci staré v letech 1579-81. Ve slavkovském urbáři (založeném roku 1597) se hovoří o mnohých pokojích pod i nad zemí. Z toho vyplívá, že objekt byl nepochybně zděný, a to nejméně od 15. století. Nová tvrz – asi panský dům – mohla využít i dvora, jenž patrně zaujímal rozšiřující se plochu východně od staré tvrze. Z té se dodnes dochoval půloválný konec pahorku (35 x 37 m), který spadá prudkým svahem – o výšce téměř 4m – na terénní stupeň, jenž ho ze tří stran obíhá. Tento stupeň kolem tehdy ještě nezastavěného kopce je patrný i na fotografii publikované A. Ličmanem v roce 1921 a je zřejmě pozůstatkem srovnaného okružního valu a příkopu. Příkop by tak byl asi 17m široký. Fragmenty keramiky a kachlí nalezené na místě v meziválečném období tvrze vypovídají o její existenci ve 14. a 15. století. Kobeřice jsou starou osadou, v níž roku 1283 působil plebán Jindřich. Pozdně románský kostel sv. Jiljí v nejvyšším místě vsi pochází z poloviny 13. století. V roce 1366 držel kobeřice, patrně jako markraběcí léno, Vilém z Kobeřic, neboť ještě Markétka z Rožďalovic, jemuž je postoupil, přijal od Jana Jindřicha roku 1374 tvrz a ves v léno. Lénem se však mohla stát formou odúmrti. Markrabě Jošt po Ješkově smrti roku 1398 udělil léno Petru Kdulincovi, ale brzy se na Kobeřicích vystřídali Jan z Moravan a konečně Martin z Drahanovic. V jeho rodu zůstaly Kobeřice do poloviny 16. století a členové dokonce přijali příjmení Koberský. Držení nebylo úplně jednoduché, neboť v roce 1490 žalovali bratři Martin a Znata z Drahanovic Dobeše z Boskovic, že jim jako poručník spálil tvrz a vylovil rybník. K její uhradě zřejmě došlo brzy, protože v závěti Jana Koberského z roku 1539 už tvrz opět figuruje. Nová tvrz byla renesančně přestavěna Jindřichem Věžníkem z Věžník, ale o dvacet let později ( roku 1600) bylo její zboží připojeno ke Slavkovu. Ani to nebylo na dlouho, neboť po Bílé hoře připadly Kobeřice liechtenštejnským Ždánicím. Tvrzi to přineslo úpadek a posléze i úplný zánik.
Zdroj : Miroslav Plaček, Ilustrovaná encyklopedie Moravských hradů, hrádků a tvrzí.
Nezapomeň si opsat bonusové číslo...
Bude se ti ještě hodit!