V Mirošově byla od dob Vratislavů z Mitrovic těžena také železná ruda. Právě díky zdejší těžbě vznikaly v mirošovském okolí železné hutě (Padrť, Hrádek). Mirošovské hutě často měnily své majitele a často se také střídala období slávy i období, kdy se železu příliš nedařilo. Největší rozkvět zaznamenaly zdejší hutě v době sedmileté války, kdy zde byla vyráběna munice do císařských děl a jiných palných zbraní. V Mirošově a jeho okolí byla tři hlavní železnorudná naleziště: Svatovojtěšský lom, Zlamnoha a oblast západně od kostela sv. Jakuba.
Pokud zboží mirošovské náleželo rytíři Gryspekovi, dolovalo se v celé zdejší krajině na rudu železnou a železo zpracovávalo se v hamrech na Padrti, kterou Gryspek založil. V 18. století byl Mirošov prodán k panství zbirožskému, ale u Kakejcova se ruda ještě dolovala a dovážela se nejspíše do Nových Mitrovic, kde hrabě z Mitrovic založil vysokou pec, která pracovala ještě v 19. století. Roku 1820 dolovalo se na rudu ještě Ve Skalách.
Tato keš je věnována právě době dolování železné rudy v této oblasti.