Vlakové nádraží Běšiny

Vlakové nádraží se nachází na trati 185 Horažďovice Předměstí - Domažlice. První znímka o trati pochází z roku 1863 a provoz trati jako takové započal 1. října 1888. 

Budova nádraží se také v roce 2013 dostala mezi finální budovy sedmého ročníku soutěže Nejkrásnější nádraží ČR

Část nádraží, která je vidět od místa kešky, je však spojena s temnou minulostí:

K nejtragičtější události došlo koncem 2. světové války v katastru Kozí poblíž železnice. Událost je popsaná v kronice obce Běšiny následovně: Dne 27 dubna 1945 stál necelý jeden kilometr před zdejší železniční stanicí vlak, v němž byli vězni různých národností. Když se o tom dozvědělo místní obyvatelstvo, nosilo těmto ubohým polévku, chléb a kávu. Dárcům pak slíbeno, že vězni vše obdrží. Ale z pozdějšího dopisu jednoho z vězňů pana Rudolfa Šišky, přednosty ze Šťáhlav, bylo nám sděleno, že vězňové z darovaných potravin neobdrželi ničeho. Dle jeho sdělení byli tímto vlakem transportováni vězni z Flossenbergu. Když 13. dubna 1945 se k tomuto zajateckému táboru blížili Američané, byli prý vězňové po 120 nacpáni do vozů a odtud vezeni nejprve do Saské Kamenice, kde k nim byl připojen transport asi 2500 žen. Dále jeli přes Ervěnice, Horní Břízu, Plzeň, Stod, Domažlice, Janovice a Nýrsko. Tam však dostali Němci zprávu, že Železná Ruda je již obsazena Američany. Proto odjíždí zpět na Janovice, Klatovy a Běšiny. Odtud pak do Horažďovic, Českých Budějovic, Lince a Mathausenu, kde měli být zlikvidováni plynem. Byli však ještě včas osvobozeni Američany. Celá jejich cesta je poseta hromadnými hroby. Také zde vidělo obyvatelstvo z povzdálí, jak blíže trati u strážního domku čp. 27 byla vězni kopána na louce rolníka p. Karla Presla z Kozí jáma si 4 metry dlouhá a 3 metry široká, do níž na nosítkách byla odnášena mrtvá těla. Když vlak kolem dvacáté hodiny večerní vyjel směrem na Sušici, vyskočilo z něho několik vězňů, z nichž jeden Karel Plocienník z Chmelníku v Polsku byl od stráže raněn třemi střelnými ranami do zad a pod pravou lopatku. Byl se svým bratrem Moňkem nalezen na kraji lesa u obce Úloh a odveden k rolníku Stanislavu Kolářovi, který dne 29. dubna dopravil raněného k Dr. Krůsovi do Velhartic, kde byl ošetřen. Po ošetření zdržoval se raněný u pana Koudelky, rolníka v Rajském. Když stav zraněného se horšil, povolal zmíněný rolník k němu pí Dr. Ludmilu Hátlovou z Čachrova, která seznala, že jeho stav je životu nebezpečný. Dne 3. května také uprchlík podlehl svému zranění. Pochován byl dne 8. května na zdejším hřbitově.
Když naše vlast byla od Němců osvobozena, byl uvedený hrob na louce pana Karla Presla otevřen a mrtví dne 4. června 1945 do jednotlivých hrobů na hřbitově v Běšinech pohřbeni. Celkem bylo v tomto hrobě nalezeno 42 těl, z nichž bylo 26 mužů a 16 žen. Totožnost mrtvol nebylo možno zjistit. U některých byla zjištěna čísla, která byla vytetována na rukou, u jiných čísla přišitá na oděv. Některé ženy měly uřezané prsy. K pracem při vykopávání těl z hromadného hrobu bylo použito osob z Krajského soudu v Klatovech. Pohřeb měl slavnostní ráz za účasti vojska, četnictva, úřednictva, hasičstva, zpěváckého spolku z Klatov, školních dětí a několika tisíc lidí z místa a okolí. Účast se odhadovala na 5000 lidí. Proslov měl předseda ONV Klatovy pan Čermák. Celý smuteční obřad byl skutečným uctěním památky nejen těch, kteří byli pochováni na zdejším hřbitově, ale vůbec všech obětí nacismu na celém světě.

Zdroj1, Zdroj2

Kudy ke kešce:

Pěšky, či na kole je možné se ke keši dostat vcelku snadno.
Pokud hodláte dorazit autem, doporučuji vůz nechat na označeném místě, neboť navazující cesta může být pro vůz náročná.

Na mapě jsou také označeny úly, kterým se doporučuji vyhnout, zvláště pokud s sebou máte děti. Raději volte cestu při kraji lesíka.

Dále je možnost ke keši dojít z blízké čerpací stanice, ačkoliv cesta vede přes pole.