O jedné filipojakubské noci se na stromě na kraji lesa usadila čarodějnice. Byla naprosto neškodná - neškodila, ale ani nepomáhala. Měla lidí tak akorát, takže jediné, po čem toužila, byl klid. Ten měla jen pár týdnů.
Bydlela sotva šest týdnů, když jí někdo ukradl koště. A pak už to jelo. Jen si zařídila nový domek, našel se někdo, kdo měl pocit, že ho potřebuje víc. Pak nenechaví lidé poničili i strom, na kterém se nacházelo její obydlí. Bylo jí z toho smutno, ale pak dostala vztek.
Rozhodla se přestěhovat. Našla si krásný starý mohutný strom a nastěhovala se do jeho rozsochy. Bylo to tam skvělé. Jenže pak přišel jakýsi korunovaný virus a snad všichni lidé z okolí vyrazili do lesů. Obličeje měli zakryté, všichni vypadali jako banditi a měli pocit, že se jim nemůže nic stát, protože je nikdo nepozná. Nejdřív čarodějku jen tak poškádlili, trochu jí vybílili obydlí. Ale s jídlem prý roste chuť a další útok byl naprosto likvidační. Z domečku nezbylo vůbec nic.
Čarodějka chtěla původně odjet do Afriky, ale v mírném pásu se jí líbilo. Přemýšlela, až to vymyslela. Přestěhuje se do výšky, kam se na ni mohou dostat jen ti, kdo mají takovou tu dlooouhou tyč. Bude mít konečně klid. Bude?