Touto keší Vás chci pozvat na pěkné místo s čertem a skaliskem Bradlo o kerém se vypráví následující pověst. Nejlepší přístup je z Olší. Z doporučeného parkoviště do kopce po modrém značení.
Kdysi dávno si jeden sedlák z Olší usmyslel, že nad vsí postaví kamenný zámek. Všechno dělal sám a práce mu šla pomalu. Jednou, když nemohl rozlomit kámen, ulevil si: „Čert aby do toho praštil.“ Najednou před ním stojí chlap jako hora, drží železný pajcr a povídá: „Copak? S čím Ti mohu pomoci? “Sedlák se lekl, ale pak mu řekl o svém přání. "Když se mi upíšeš krví, do rána bude zámek stát!" odpověděl čert a sedřený sedlák podepsal.
Na kopci se začaly dít věci. Čert pajcrem lámal kamení,až jiskry lítaly,nosil ho po celých hromadách a zámek rostl před očima. Sousedé všechno pozorovali a nevěřícně kroutili hlavou. Slunce zašlo a Olší šlo spát,až na čerta a sedlákovu ženu,kterou budil vzdálený rachot,obavy a mužovo drmolení. Vtom jí všechno došlo. V hrůze zatřásla se sedlákem: "Žes ty si blázne upsal duši čertu?" Sedlák pípl: "Třeba to do rána nestihne." Na to ale selka nechtěla spoléhat,protože už mělo svítat. "Svýho muže peklu nedám!" řelkla si a vyběhla z domu.
Čert spěchal. Věděl, že za chvíli první sluneční paprsek pohladí vrchol Javořice a probudí kohouty. S námahou zvedl poslední kámen, aby zámek dokončil, když v tom slyší: „Kykyrykýýýy!“. To selka vrazila do kurníku, vzbudila kohouta a ten hlasitě zakokrhal. Celé Olší vzápětí probudila ohlušující rána. „Peklo ho schvátilo!“ pomysleli si sousedé o sedlákovi a vyběhli na kopec podívat se na zámek. Ale našli tam jen dohořívající úpis a na skále hluboký otisk kopyta po vzteklém čertově dupnutí, který tu zůstal dodnes.