Smíření na státní hranici 4
Pozor, státní hranice! Kde? Tady? Kdy? Ano, státní hranice a přesně na tomto místě a není tomu tak dlouho – před 75-ti lety! V obdobi mezi říjnem 1938 a 14/3 1939 na tomto místě probíhala hranice mezi Německou Říší a 2. Čsl. Republikou a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava 15/3 1939 hranice Německé říše a Protektorátu až do konce WW2 v květnu 1945.
A proč tomu tak bylo? Proč se zrovna na tomto místě potkal vliv slovanský-východoevropský s vlivem germánským-západoevropským? Odpověď není vůbec jednoduchá a musíme pro ní jít daleko do minulosti. A právě této problematice jsem se rozhodl věnovat serii caches, které umísťuji na místech průběhu bývalé hranice.
Nr. 4 – válečná léta 1939 - 1945
Život v období WW2 nebyl ani na jedné straně této nové hranice jednoduchý. V německých oblastech po počáteční euforii začlo obyvatelstvu pod tíhou válečných let docházet, že doba je zlá. Muži automaticky rukovali do Wehrmachtu (na rozdíl od jejich bývalých kamarádů a vrstevníků na druhé straně hranice) a hromadně umírali na bojišťích po celé Evropě. Válečná mašinerie stále více a více zatěžovala hospodářství a nejpozději někdy od roku 1943 docházelo k závažným nedostatkům v zásobování potravinami (zde venkov trpěl méně než velká města) a většině Němců bylo jasné, že válka je prohraná a národ míří do katastrofy biblických rozměrů.
Obyvatelstvo Protektorátu bylo ušetřeno vojenské služby. Čechy byly průmyslovým srdcem Říše s rozvinutým těžkým, zbrojním a chemickým průmyslem. Tím byla daná strategie německých vládců vůči českému obyvatelstvu. Dle dobové propagandy ‘Čech nebyl voják, ale především dělník Říše, kterému je potřeba dát najíst, nechat ho vyspat a vyždímat z něj pracovní výkon’. Ze všech porobených národů v Evropě měly tedy Češi nejméně obětí na životech, byli nejméně perzekuováni. .
Na druhé straně je třeba přiznat, že bohužel právě Češi často kolaborovali, měli v evropském měřítku v obyvatelstvu velký podíl udavačů a tajných spolupracovníků Gestapa a velmi malý podíl osob zapojených do Odboje. Ale našli se i tací, kteří se vzepřeli, kteří si zachovali tvář a morálku, kteří uprchli do zahraničí, kde bojovali v zahraničních armádách (především v britské RAF a sovětské armádě) proti nac. Německu nebo bojovali v ilegalitě proti totalitnímu režimu.
Konečný účet počtu českých obětí nacistického teroru od Mnichova do května 1945 činí podle posledních bádání nějakých 60.000 obětí plus přibližně 70.000 obětí mezi českou židovskou populací, celkem tedy asi 130.000 obětí na životech. Ale přesné číslo se zřejmě již nikdo nikdy nedozví.
Konec války se neodvratně blížil a na začátku roku 1945 nezněla otázka kdo ve válce zvítězí, ale kdy to bude. Poslední měsíce a týdny války byly již z pohledu zásobování katastrofální na obou stranách ‘naší’ hranice, jejíž dny byly pomalu a jistě také sečteny. Německá okupační mocnost provedla ještě v posledních dnech a týdnech války několik hromadných vražd na českém obyvatelstvu, hlavně v Praze a velkých městech. Náš region patřil do sektoru, který ‘musela’ osvobodit sovětská armáda, jejíž příchod (tedy především jednotek první linie) znamenal poslední ránu pro již tak zdrcené obyvatelstvo. Vojáci sov. armády z první linie (dle vyprávění pamětníků vesměs obyvatelé středoasijských republik) drancovali, kradli a znásilňovali vše co jim přišlo pod ruku. Na německé straně hranice ještě mnohem intenzivněji. Nicméně s koncem války se Češi mohli opět svobodně nadechnout. Bohužel však začala druhá vlna teroru, logicky s opačným směřováním než v roce 1938 – viz další caches.
DE
Versöhnung auf der Staatsgrenze 4
Achtung, Staatsgrenze! Wo? Hier? Wann? Ja, Staatsgrenze gerade auf diesem Ort und nicht so lange her – vor 75 Jahren! In der Zeit zwischen Oktober 1938 und 14/3/1939 verlief auf diesem Ort die Grenze zwischen Deutschland und der 2. Tschechoslowakischen Republik und nach der Einrichtung des Protektorates Böhmen und Mähren am 15/3/1939 die Grenze zwischen Deutschland und dem Protektorat und zwar bis Ende des WW2 im Mai 1945.
Und warum ist so was geschehen? Warum gerade auf diesem Ort haben sich das slawische/osteuropäische mit dem germanischen/westeuropäischen Element getroffen? Die Antwort ist gar nicht einfach und wir müssen mit der Suche nach ihr tief in der Geschichte anfangen. Und gerade dieser Problematik wollte ich eine Kleinserie der Verstecke widmen, die entlang dieser ehemaligen Grenze platziert wird.
Nr. 4 - Zusammenleben während des 2. Weltkrieges
Das Alltagsleben während des Krieges war auf den beiden Seiten dieser neuen Grenze nicht einfach. Auf der deutschen Seite hat die Bevölkerung nach der abfänglichen Euphorie und unter der Kriegslast langsam kapiert, daß die Zeiten schlimm sind. Die Männer mußten (unterschiedlich zu ihren tschechischen Altersgenossen) in die Wehrmacht einrücken und starben massenweise auf den Schlachtfeldern europaweit. Die Kriegsmaschinerie hat immer mehr und mehr die Wirtschaft belastet und spätestens irgendwann ab dem Jahr 1943 sind erhebliche Versorgungsmängel (auf dem Lande weniger kritisch als in den Städten) aufgetreten. Und der Mehreit der Deutschen war schon klar, daß der Krieg verloren ist und daß die Nation in eine Katastrophe biblischer Ausmaße richtet.
Die tschechsiche Bevölkerung des Protektorates wurde von der Militärdienst verschont. Böhmen war ein Industrieherz des Reiches mit entwickelter Schwer-, Militär- und Chemieindustrie. Dadurch wurde die Strategie der deutschen Herrscher gegenüber die Tschechen gegeben. Laut der zeitgemäßen Propaganda ‚der Tscheche ist kein Soldat, sondern vor allem ein Arbeiter des Reiches, der richtiges Essen und ergiebigen Schlaf braucht und dann kann seine Leistung ausgebeutet werden‘. Unter den allen Nationen der besetzten Länder Europas hatten also die Tschechen die niedrigste Zahl der Todesopfer, sie wurden am wenigsten verfolgt. Auf der anderen Seite muß man aber leider zugeben, daß gerade die Tschechen häufig mit dem NS Regime kollaboriert haben, sie hatten im europäischen Vergleich einen großen Anteil der Angeber und geheimer Mitarbeiter vom Gestapo in der Bevölkerung und einen sehr niedrigen Anteil der Leute, die in dem Widerstand aktiv waren. Aber doch gab es Helden, die sich stemmten, die sich eigenes Gesicht und Moral bewahrten, die ins Ausland flüchteten, wo sie gegen NS Deustchland in den ausländischen Armeen (vor allem in den britischen RAF Truppen und in der roten Armee) oder in der Illegalität kämpften.
Die endgültige Rechenschaft der tscheschischen Todesopfer des NS Terrors seit München 1938 bis 1945 beträgt laut der neuesten Forschungen ca 60.000 Tote, plus ca 70.000 Tote in der tschechischen judischen Population, insgesamt etwa 130.000 Leute kamen ums Leben. Eine genaue Zahl wird vermutlich nie bekannt.
Das Ende des Krieges näherte sich unabwendbar und am Anfang des Jahres 1945 lautete die Frage nicht, wer siegt, sondern wann endet das Krieg. Die letzten Monate und Wochen waren aus der Sicht der Versorgung katastrophal auf den beiden Seiten ‚unserer‘ Grenze, deren Tage waren langsam schon gezählt. Die deutsche Besatzungsmacht hat in den letzten Wochen und Tagen noch mehrere Massenbluttate an der tschechischen Bevölkerung durchgeführt, vor allem in Prag und in den Großstädten. Unsere Region gehörte in die Zone, die von der roten Armee befreit sein ‚mußte‘. Ihr Einzug (ich meine die Trupen der ersten Linie) bedeutete den letzten Schlag für die schon so wie so gebrochene Bevölkerung. Die Einsatztruppen der roten Armee aus der ersten Linie (laut der Zeitzeugen ging es vor allem um Leute aus Mittelasien) haben massenweise geplündert, geklaut und vergewaltigt. Auf der deutschen Seite ‚unserer‘ Grenze sogar noch intensiver. Nichtsdestotrotz mit dem Ende des Krieges konnten die Tschechen endlichmal nach sechs Jahren die freie Luft holen. Leider mit dem Kriegsende hat eine zweite Terrorwelle begonnen, logischerweise in die andere Richtung als in 1938 – siehe die nächsten Verstecke.