Svatý Jan Nepomucký

Svatý Jene z Nepomuku,                         

nad námi drž svoji ruku                                                                     

rozpomeň se na své plémě,

zastaniž se české země !

(úryvek z modlidby)

 Svatý Jan Nepomucký je jedním z patronů České země, ale také Bavorska, loďařů, vorařů, mlynářů, duchovních, cti a zpovědního tajemství.

     Jan nebo také Johánek z Pomuku (jak se dříve Nepomuk jmenoval) se narodil kolem roku 1340. Základní vzdělání získal ve škole zřízené při farním kostele u Sv.Jakuba. Dále studoval na pražské univerzitě a mezi lety 1383 a 1387 studoval církevní právo na Padovské univerzitě. V září 1389 byl jmenován generálním vikářem pražského arcibiskupa. Jan zastával úřad generálního vikáře, který již v 80. letech 14. století díky svým pravomocím hrál podstatnou roli ve správě arcibiskupství, v neklidné době sporu mezi arcibiskupem a králem. Kvůli velkému západnímu schizmatu vzniklo nepřátelství mezi českým králem Václavem IV. a arcibiskupem Jenem z Jenštejna. Jejich spor byl také sporem o jmenování biskupů a vůbec vysokých církevních úřadů. Dne 20. března 1393 se brzo ráno sešel král Václav IV. s Janem z Jenštejna. Po krátké hádce nechal král zajmout čtyři muže z arcibiskupova doprovodu, Jana z Pomuka, Mikuláše Puchníka, míšeňského probošta Václava Knoblocha a laika arcibiskupského hofmistra Něpra z Roupova. Ti byli vyslýcháni na Pražském hradě, poté na Staroměstské radnici, kde byl posléze držen Něpr a ostatní byli přesunuti do staroměstské rychty, kde byli mučeni. Jan zemřel během tohoto mučení, ostatní byli propuštěni. Okolo deváté večer pak bylo jeho tělo svrženo z dnešního Karlova mostu do Vltavy. Dne 17.4.1393 našli Janovo tělo zachycené na pravém břehu Vltavy rybáři. Od nich jeho tělo převzali bratři cyriaci, jejichž novicové jej uctivě vyzvedli a s úctou odpovídající jeho hodnosti jej pochovali v kostele sv. Kříže většího při svém klášteře. Po Janově smrti podává Jan z Jenštejna k římské kurii stížné podání na Václava IV, v němž již Jana označuje jako mučedníka. Postupně vzniká kult Jana Nepomuckého.  V roce 1721 se blahořečen a 19.3.1729 svatořečen v Římě v lateránské basilice.

Zajímavost: Svatého Jana Nepomuckého vždy rozeznáte mezi všemi svatými. Kromě Panny Marie je jediný, který má kolem hlavy hvězdy. (Panna Maria jich má 12, Svatý Jan Nepomucký 5). Žádný jiný svatý hvězdy jako atribut nemá. Dalším jeho znakem je kříž, který drží a často také palmová větev. 

Pokud se chcete o životě, smrti a kultu Svatého Jana Nepomuckého dozvědět víc, nacházíte se v blízkosti Svatojánského muzea.

Svatojánské muzeum

Muzeum věnované sv. Janu Nepomuckému se může pochlubit zajímavou sbírkou uměleckých děl a devocionálií z období 18. – 20. století, dokládajících rozmanitost a bohatost svatojánského kultu. Sv. Jan Nepomucký byl významnou historickou osobností, která svým životem a smrtí vytvořila morální a spirituální odkaz, jenž se záhy rozšířil – zejména zásluhou jezuitského řádu – po celém světě. Kult tohoto našeho nejznámějšího světce a zemského patrona přitom výrazně ovlivnil české výtvarné umění i místní krajinný ráz a rozmanité projevy uměleckého znázorňování vypovídají o náboženské úctě, která mu byla po staletí vzdávána a je živá dodnes. Expozice, nacházející se v přízemních prostorách nepomuckého arciděkanství, navazuje na odkaz někdejšího nepomuckého děkana, resp. arciděkana P. Jana Strnada, jenž zde roku 1930 založil Museum svatojánských a jiných církevních památek, které bylo přístupné až do roku 1950, kdy bylo komunistickým režimem zrušeno. Postupně bylo obnoveno a od dubna 2017 je expozice rozšířena o exponáty a informace týkající se antropologické stránky svatojánské problematiky. Celou expozicí provázejí průvodcovské texty vyvěšené ve vitrínách. V nich si návštěvníci mohou přečíst všechny informace související s exponáty a s osobností svatého Jana Nepomuckého.   (zdroj: www.sjmn.cz - oficiální stránky Svatojánského muzea).

Arciděkanství

Arciděkanství je výraznou barokní stavbou s vysokou mansardovou střechou. Nepomucká fara je, v souvislosti s výběrem papežského desátku, bezpečně doložena roku 1369. Je ovšem pravděpodobné, že vznikla brzy po kostelu sv. Jakuba, tedy snad již ve 12. století. V roce 1620 byla povýšena na děkanství. Při velkém požáru roku 1746 byla budova vážně poškozena. Plány na obnovu vypracoval téhož roku Kilián Ignác Dientzenhofer. Stavba byla znovu poškozena požárem roku 1800. V roce 1912 byly zbořeny staré objekty stájí a v následujícím roce byly znovu vystavěny na identickém půdorysu. V roce 1929, při příležitosti svatojánského jubilea, došlo k povýšení na arciděkanství.