Louka hříšné roby Traditional Cache

Z oldřišovských pověstí: Louka hříšné roby

Směrem na Služovice se nacházela louka, která se po dlouhá léta budila u všech žen hrůzu. Vázala se k ní tato pověst:

Za dávných dob se zpronevěřila jedna mladá, krásná žena svému muži, který byl starý a nemocný. Ač ji všichni před svatbou rozmlouvali, aby si nebrala starého muže, nepovolila. Muž byl bohatý a žena se těšila, že jako bohatá začala poroučet lidem a nic nebude muset dělat. Rozmlouval jí to i farář, a když ani jeho slova nepomohla, řekl jí: ,,Vidím, že toužíš po penězích. Budu se za tebe modlit, abys alespoň svému mrtvému muži věrnou byla. Ale běda, staneš – li se nevěrnou, budeš pak velice potrestána.“ Než se rok s rokem sešel, zpronevěřila se žena svému muži, ze žalu se tento muž oběsil v lesíku vedle té louky, o které bude ještě řeč.

Po smrti muže prý té krásné paní zčernal obličej i ruce. Strhl se velký vítr, padaly kroupy, křižovaly se blesky a za tohoto počasí prý viděli lidé, jak žena běží rozedrána přímo k tomuto lesu, na krku růženec s velkým ohnivým křížem, aby jí na srdce za tu nevěru pálil. Za ní běžel velký černý pes, který ji, když únavou klesala, kousl do paty tak, ž ji stříkala krev.

Od té doby tu na louce u lesíka, kde se její muž oběsil, pobíhá. Může ji vysvobodit ten muž, který ještě s žádnou ženou nepromluvil. Musí ji sejmouti růženec z krku, na ústa políbiti a k tomu stromu, kde se její muž oběsil, se pomodliti celý růženec.

Poněvadž v dědině nebylo dosud takového muže, zakletá je na louce dosud. Kdo jí chce viděti, musí tam jít v pravé poledne.

Ke keši: S ničím nelomcuj, buď ohleduplný a opatrný.