Dráchovští muzikanti
I když v Dráchově žije pouze 240 obyvatel, minulost, současnost a věřím, že i budoucnost Dráchova je plná výborných hudebníků. Právě vzpomínce na ně bych ráda věnovala tuto keš a předem se omlouvám, pokud se mi sem vloudila chybička nebo jsem na někoho zapomněla. Klidně mi napište, seznam ráda doplním o další hudebníky!
Na fotce můžete vidět všechny členy Dráchovské dechovky z roku 1949, kromě jednoho ze členů, trombónistu Václava Molíka, který měl oteklou pusu od bolavého zubu a odmítl se fotit.
Autor článku: Josef Pošvář, 17.03.2015
Vznik dechové kapely v Dráchově lze datovat na přelom let 1947 a 1948. Byla to doba, kdy jsme se mezi mladými nadšenci začali shánět po „instrumentech“. A hledalo se, kde se dalo – po známých, mezi příbuznými – kde, kdo a o kom věděl, že na něco hrál. Já jsem měl za sebou školu hry na housle u tehdejšího p.řídícího Eberleho. Ten zajistil, že místní obecní, kteří jezdili traktorem (!) na Šumavu pro stavební materiál, při bourání nějaké vsi, odvezli z likvidované hudební školy několik houslí. Ty si mezi sebou rozebrali dráchovští mládežníci a výuky se následně ujal právě p. řídící. Vzniklo docela slušné dětské kvarteto, které vystupovalo na místních oslavách. Jako člen zmíněného kvarteta jsem se naučil znát noty a díky tomu jsem se mohl stát klarinetistou nově vznikajícího „hudebního tělesa“. Vedením celého souboru byl pověřen pan Havlíček, všestranný muzikant, který kromě klarinetu zvládal i ostatní dechové nástroje. V počátcích to znamenalo naučit všechny zájemce o hru na nástroj znát a číst noty a zvládat samotný nástroj – počínaje F basem až po Es klarinet.
Scházeli jsme se v prostorách někdejších bytů po deputátnících, kteří odešli, na statku pana Peterky. Pamatuji si na den, kdy jsme měli společnou zkoušku – zrušenou však pro úmrtí někdejšího prezidenta Beneše – v létě 1948. Jak jsme se postupně „zmocňovali“ svých nástrojů, začali jsme se scházet v hostinci U Vondrušků či U Čejků. První naše vystoupení se konalo v Debrníku.
Pamatuji se, že jedinou skladbou, kterou jsme hráli z not, byl valčík od Matěje Kubeše „Když listí spadlo“. Ostatní písničky byly zpívané. Skutečný vstup do opravdové muzikantské „branže“ představovalo vystoupení na plese hasičů U Vedralů v Dráchově. A pak vystoupení postupně začalo přibývat. Naším vzorem se stala Kubešova kapela, které jsme se tehdy snažili přiblížit. Během let – já jsem začínal v patnácti letech – se složení kapely samozřejmě měnilo – odchodem na vojnu apod. Obsazení jednotlivých nástrojů od počátku: F bas – Stanislav Tomša; B trumpeta – Jiří Slípka, Jiří Urbánek, Mir.Řehoř; křídlovky – Jan Zeman, F.Bělský; baskřídlovky – V.Molík, St.Němec; B klarinet – F.Veselý; Es klarinet – Josef Pošvář. Průběžně kapelu doplňovali: Jiří Šlechta – klarinet; Pavel Beran – křídlovka; Jarosl.Hrůša – bas; Mir.Hošek – bubny; J.Holec – bas; M.Čížek – křídlovka; J.Fric st. a J.Fric ml. – klarinet. Nejvýraznější posilou se stal Sláva Mládek, který se ujal řízení a celkové organizátorské práce. Co ještě dodat?
Vzpomínám na oslavy 1.máje, v jejichž čele jsme hráli v Soběslavi, na „muziky“ Na Radnici ve Veselí, maškarní tancovačky v Řípci, Silvestry v Zálší, ale také až v Kájově u Českého Krumlova ( zde působil jako řídící J.Šlechta ), v Nedvědicích a jinde. Asi nejtrapnější vzpomínkou bylo účinkování - dnes už ani nevím, kde přesně to bylo – kde jsme měli zahrát Českou besedu. Bez zkoušek z listu. Skončilo to fiaskem, což jsme však odčinili následující zábavou. Z mnohých výše jmenovaných se později stali významní muzikanti, někteří dokonce hrají dodnes. Já osobně jsem skončil v r. 1954, kdy jsem po studiích na PF UK v Č.Budějovicích odešel do Ústí nad Labem.
Vzpomíná Josef Fric
Byl jsem požádán panem Vilímkem, stejně jako můj kolega Josef Pošvář, abych napsal pár řádek o Dráchovské kapele jako její tehdejší člen.
Byla to léta krátce po válce, byli jsme dychtiví po něčem novém, v našem případě zapáleni pro muziku. Já jsem se do kapely zapojil o necelé dva roky později, to mně bylo necelých 15 let. Noty jsem znal, čtyři roky jsem chodil na housle k panu řídícímu Eberlemu. Tehdy nás tam chodilo víc než deset. Housle jsem měl po tátovi. Kromě houslí jsem doma „pokoušel“ klarinet, taky tátův. Doma bylo i harmonium, táta byl místním varhaníkem. „Vrzal“ jsem na všechno možné, ale zůstal jsem u klarinetu. Nadšenců do muziky nás bylo hodně, téměř všichni z naší vsi. Dobrým školitelem nám byl pan Havlíček od vlakové zastávky, klarinetista.
Kapela měla 13-15 členů. Zkoušeli jsme, kde se dalo, v hospodách – u Čejků a Vondrušků, ale i ve statku pana Peterky. Her přibývalo, nejvíce léta 1951-1953.
Vzpomínám na 1. máj v Soběslavi v roce 1951. Hráli jsme v průvodu a na náměstí. Z toho existuje foto kapely v ateliéru Nováček Soběslav. Jsme tam všichni ve „svazáckých“ modrých košilích.
Lidé v kapele se obměňovali, vystřídalo se jich tu hodně. Hlavním důvodem byl odchod na vojnu. Chtěl bych ještě doplnit výčet muzikantů, které v předchozím článku opomněl Josef Pošvář. Byli to Míla Vránek – křídlovka, Josef Bláha – bastrubka a Josef Máca – bicí. Kapelníkem byl Standa Slípka – es-trumpetista a velice schopný organizátor. Od roku 1953 začaly problémy s obsazením nástrojů, právě odchodem členů na vojnu. Já jsem narukoval na podzim roku 1954 do Martina ke školnímu tankovému pluku. Měl jsem však štěstí, u útvaru byla plukovní hudba, kde jsem nalezl uplatnění. Dělali nábor na její rozšíření z důvodu konání 1. celostátní spartakiády v roce 1955. Sloužil se mnou také známý muzikant Franta Domín, trumpetista, později člen Kubešovy dechovky a Budvarky.
Po vojně v roce 1956 jsem nastoupil do nově vzniklé kapely Jiřího Smetany, která byla vlastně pokračováním Dráchovské kapely, protože jsme se tam zase sešli: Honza Zeman, Míla Vránek, Václav Molík, Stanislav Slípka, Josef Psohlavec, Josef Holec a já. To už byla kapela, dá se říci, profesionální, „vyzrálá“, téměř všichni muzikanti prošli vojenskými kapelami. To mě bylo 22 let a kapela „Smetana“ fungovala potom nějakých 8 let. Na přelomu 60. let vznikla „Ladovanka“, která ještě několik let předtím existovala jako závodní hudba podniku „Lada Soběslav“. Té jsem se upsal na více jak 40 let. To je už ale nedávná minulost a jiná historie.
Vzpomíná Jaroslav Hrůša – basista
Asi nejstarším žijícím muzikantem Dráchovské dechovky je Jaroslav Hrůša. Také jako ostatní muzikanti, kteří zakládali dechovku, vzpomíná, jak začínali ve statku u Peterků. Později se scházeli v hostincích u Vondrušků a Čejků, kde je učitel pan Havlíček ze zastávky učil hrát. Ale v Dráchově bylo Havlíčků víc, jeden Havlíček František – učitel, muzikant a dudák byl také výrobce dud. Podle dostupných informací v Táborském deníku, jím vyrobené dudy poslal syn generálního tajemníka KSČ Milouše Jakeše do tehdy západního Berlína. Dudy zařizoval Ladislav Kubeš starší pro pana Loghofera, dudáka z Rakouska.
Jaroslav Hrůša chtěl hrát na baskřídlovku. Jelikož bylo baskřídlováků dost, byl vyzván, aby zkusil bas. I když byl muzikant samouk, hraní a cvičení v kolektivu ho bavilo, a tak dosáhl úrovně, že mohl v kapele hrát.
Vzpomínám, jak hrávali na 1. máje v Soběslavi. Po skončení se vždy zašli vyfotit do ateliéru. Jaroslav Hrůša hrál do odchodu na vojnu. A pak ukončil svou muzikantskou dráhu.
Další členové dráchovské dechovky (fotka níže):
Oldřich Píha - klarinetista a kapelník Blaťácké dechovky
Pavel Píha - rodák z Dráchova, aktuálně ředitel ZUŠ v Týně nad Vltavou (zpěv, kytara, klarinet)
Kromě dechovky je v Dráchově stále hudebně činná a čilá řada dalších muzikantů:
Jiří Přibyl - sólista Moravského divadla v Olomouci
Jana Tesařová - učitelka hry na klavír na ZUŠ Soběslav
Kamila Podhradská - učitelka hry na zobcovou flétnu na ZUŠ Soběslav
Irena Molíková - ředitelka a učitelka na ZUŠ Soběslav, členka kapely Malá muzika Petra Molíka a sbormistrně komorního pěveckého sboru Anonym Voice
Petr Molík - šéf kapely Malá muzika Petra Molíka, člen soběslavského chrámového sboru
Miroslav Kaisler - bubeník kapely Malá muzika Petra Molíka a dalších dechovek
Miroslav Macháček - harmonikář
Všichni z výše vyjmenovaných se aktivně účastní života v obci, scházejí se na společných koncertech a akcích. Dráchov hostil například v roce 2019 koncert hudebního festivalu Veselská ozvěna - Baroko od hlavy až k patě a pravidelně se zde konají koncerty Anonym Voice často za doprovodu Jiřího Přibyla.
Důležitým místem, ke kterému hudba neodmyslitelně patří, je zmiňovaný dráchovský kostel, ve kterém obřady doprovázela řada varhaníků - vzpomeňme pana Vlčka, Janu Tesařovou nebo současnou Irenu Molíkovou.