Smíření na státní hranici 6/7
Pozor, státní hranice! Kde? Tady? Kdy? Ano, státní hranice a přesně na tomto místě a není tomu tak dlouho – před 75-ti lety! V obdobi mezi říjnem 1938 a 14/3 1939 na tomto místě probíhala hranice mezi Německou Říší a 2. Čsl. Republikou a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava 15/3 1939 hranice Německé říše a Protektorátu až do konce WW2 v květnu 1945.
A proč tomu tak bylo? Proč se zrovna na tomto místě potkal vliv slovanský-východoevropský s vlivem germánským-západoevropským? Odpověď není vůbec jednoduchá a musíme pro ní jít daleko do minulosti. A právě této problematice jsem se rozhodl věnovat serii caches, které umísťuji na místech průběhu bývalé hranice.
Nr. 6 – Češi a Němci za Studené války
Hranice se tedy vrátila po necelých sedmi letech do svých původních, historických linií. Osudy obou námi sledovaných národů, se na dlouhou dobu oddělily. Čechoslováci se bohužel již nevrátili ke svým demokratickým tradicím z meziválečných let. Mezi obyvatelstvem panovala po válce, ze sociologického pohledu logická, nedůvěra k demokratickému Západu jako důsledek mnichovské zrady. Velkou většinu území ČSR osvobodila sovět. vojska, v očích prostých lidí jim přinesl dlouhoočekávanou svobodu právě Sov. Svaz. Tento další totalitní stát si tohoto faktu byl vědom a již dlouho před koncem války rozjel ostrou propagandu ve střední a východní Evropě, za účelem ovládnout toto území do budoucna. Kyvadlo dějin se v tomto regionu vychýlilo výrazně doleva. A v ČSR nastoupila na dlouhou dobu vláda dalšího totalitního režimu - komunistického, který se navenek tvářil lidštěji, než ten nacistický, avšak v konenčném účtování trval výrazně déle a přinesl celosvětově násobně větší množství obětí jak na životech, tak i na charakterech lidí a následujících generací.
Opuštěné nemovitosti v pohraničí byly z velké části dosídlovány uprchlíky z Podkarpatské Ukrajiny, kterou ČSR musela po válce odevzdat Stalinovi. Příichozivší noví obyvatelé pocházeli z kulturně a sociálně naprosto odlišného prostředí, dostali nemovitosti, statky, pozemky, stavení zdarma a tento sociálně/demografický experiment na dlouhou dobu negativně poznamenal tvář krajiny a sociální ráz celého regionu, který se z tohoto zásahu dodnes nevzpamatoval. Osudy obyvatelstva z německé strany “naší” hranice byly v prvních poválečných letech velmi kruté. Německo leželo doslova v troskách, nefungovalo zásobování, neeexistovala infrastruktura, chyběla mužská pracovní síla, do země proudily miliony německých uprchlíků vyhnaných ze svých domovů v Československu a v Polsku. Země přišla o významnou část území na východě, kterou si pro sebe zabralo Polsko resp. Sov. Svaz jako skutečný vládce tehdejšího Polska. V prvních letech se jednalo u drtivé většiny obyvatel pouze o holý boj o přežití ze dne na den a to vše pod obrovskou mentální tíhou viny za předcházející zvěrstva proti lidskosti apokalyptických rozměrů. Tento pocit viny se více či méně táhne německou společností v různých formách dodnes.
Dlouhodobější vývoj kvality života samozřejmě závisel na tom, zda byla dotyčná osoba odsunuta do sovětské zony nebo do britské/americké zony. Na půdorysu sovětské zony vznikl v roce 1949 vazalský stát - DDR, satelit Sov. Svazu s podobným totalitním pol. systémem, neefektivním hospodářstvím a podobným osudem jaký měla komunistická ČSR. Osud odsunutých Němců zde více méně kopíroval osudy českého obyvatelstva. Na území britské, americké a francouzské okupační zony vznikla v roce 1949 SRN s demokratickým pluralitním systémem, která za použití velmi efektivní finanční podpory ze strany USA neskutečně rychle překonala ekonomické problémy (hovoří se o tzv. Německém hospodářském zázraku) a již nejpozději v 60. letech dokázala poskytnout svým obyvatelům jednu z nejvyšších životních úrovní na celém světě. Takže by se dalo hovořit o štěstí v neštěstí pro naše tehdejší “krajany”? Ano i ne. Dle jejich většinového názoru ani sebevyšší životní úroveň vám nevynahradí stesk po domově. Obzvláště u obyvatel původně z venkovských oblastí, sedláků, statkářů jsou patrná staletá spojení s půdou, s gruntem, která jsou zakódovaná v DNA po generace a která byla nyní přetržena.
Styky mezi českou a německou stranou námi sledované hranice v letech 1945-1989 byly téměř nulové. Hranice ČSR s demokratickou SRN (spolková země Bavorsko) byla záhy hermeticky uzavřena, opevněna a obtažena ostnatými dráty, které byly až do roku 1965 pod vysokým napětím. A opět zde umírali lidé toužící po svobodě při pokusu o přechod – prameny mluví o stovkách zabitých lidí přímo na místě.
Hranice ČSR s DDR (spolková země Sasko) byla sice po splnění administrativních procedur pro obyvatele propustná, nicméně o nějaké přeshraniční spolupráci dnešního střihu se nedá v žádném případě mluvit. Vše se zúžilo na přeshraniční nákupy a výměny nedostatkového zboží na obou stranách hranice. Téma vysídlení bylo po ceou dobu komunistického režimu jak v ČSR tak v DDR tabu. Demokratická SRN byla v CSR vykreslována po celou dobu jako de facto nástupnický stat nac. Německa a to v tom nejvíce negativním smyslu slova. Pro další informace hledej následucící cache.
DE
Versöhnung auf der Staatsgrenze 6/7
Achtung, Staatsgrenze! Wo? Hier? Wann? Ja, Staatsgrenze gerade auf diesem Ort und nicht so lange her – vor 75 Jahren! In der Zeit zwischen Oktober 1938 und 14/3/1939 verlief auf diesem Ort die Grenze zwischen Deutschland und der 2. Tschechoslowakischen Republik und nach der Einrichtung des Protektorates Böhmen und Mähren am 15/3/1939 die Grenze zwischen Deutschland und dem Protektorat und zwar bis Ende des WW2 im Mai 1945.
Und warum ist so was geschehen? Warum gerade auf diesem Ort haben sich das slawische/osteuropäische mit dem germanischen/westeuropäischen Element getroffen? Die Antwort ist gar nicht einfach und wir müssen mit der Suche nach ihr tief in der Geschichte anfangen. Und gerade dieser Problematik wollte ich eine Kleinserie der Verstecke widmen, die entlang dieser ehemaligen Grenze platziert wird.
Nr. 6 – Tschechen und Deutschen während des Kalten Krieges
Die Grenze wurde also nach knapp sieben Jahren in den ursprünglichen historischen Verlauf zurückversetzt. Die Schicksale unserer beiden Nationen haben sich auf lange Zeit getrennt. Die Tschechoslowakei hat leider nicht an die demokratische Tradition der Zwischenkriegsjahre angeschloßen. In der Bevölkerung herrschte nach dem WW2 ein, aus soziologischer Sicht logisches Mistrauen in den demokratischen Westen als eine logische Konsequenz des Münchner Verrates. Eine große Mehrheit der tschechosl. Gebiete wurde von den Sowjets befreit und mit der Optik der normalen Leute gesehen, hat gerade die Sowjet Union die lange erwartete Freiheit ins Land gebracht. Diesem weiteren totalitären Staat war dieser Fakt bekannt und schon lange vor dem Kriegsende hat er eine intensive Propagandamaschinerie in Mittel- und Osteuropa in Bewegung gesetzt, mit einem Ziel, diese Region in der Zukunft zu beherrschen. Das Pendel der Geschichte hat sich in dieser Region stark nach links abgelenkt. Und in der CSR kam auf lange Zeit eine weitere Totalität an die Macht - die kommunistische, die sich äußerlich humäner als die NS Totalität gestellt hat, aber sie hat letztendlich hier wesentlich länger gedauert und hat weltweit einemahrfach höhere Zahl sowohl der Todesopfer als auch der Opfer an den Charakteren der Leute und der nächsten Generationen gebracht, als die Nazi Totalität.
Die verlassenen Häuser in dem Sudetenland wurden mehrheitlich durch die Flüchtlinge aus der Karpatenukraine, die die CSR dem Stalin nach dem Krieg übergeben musste, besiedelt. Diese neu angekommene Leute kamen aus einem komplett unterschiedlichen kulturellen- und sozial/demographischen Milieu und sie bekamen die Immobilien, die Bauernhöfe, die Grundstücke, die Häuser kostenlos. Dieses soziale/demographische Experiment hat auf lange Zeit die Gestalt der Landschaft und der Dörfe sowie den sozialen Charaker der ganzen Region geprägt. Die Region konnte sich leider bis heute noch nicht von diesem Eingriff erholen. Die Schicksale der Leute aus der deutschen Seite ‚unserer‘ Grenze waren in den ersten Nachkriegsjahren sehr grausam. Deustchland lag buchstäblich in den Trümmeln, die Versorgung mit den Grundlebensmitteln hat nicht funktioniert, es gab keine Infrastruktur, es fehlte die mänliche Arbeitskraft, Milionen Flüchtlinge, die aus ihren Heimen in der CSR und in Polen vertrieben wurden, strömten in das Land. Weiterhin hat Deutschland einen wesentlichen Teil seines Gebietes im Osten verloren, das Polen bzw. die Sowjets, als reale Herrscher des damaligen Polens, für sich annektiert haben. In den ersten Nachkriegsmonaten / Jahren ging es bei meisten Deutschen um einen nackten Lebenskampf und das ganze unter einer enormen menthalen Schuldenlast für die vorherige unmenschliche Grausamkeit apokalyptisches Ausmasses. Dieses Schuldgefühl resoniert in verschiedenen Formen mehr oder weniger bis heute in der deutschen Gesellschaft.
Eine längfristigere Entwicklung der Lebensqualität war selbstverständlich davon abhängig, ob die betroffene Persone in die sowjetische oder in die britische bzw. amerikanische Besatzungszone vertrieben wurde. Auf dem Grundriss der sowjetischen Besatzungszone wurde im Jahr 1949 ein Satelitenstaat der Sowjets – die DDR gegründet, die ein ähnliches totalitäres System, eine uneffektive Wirtschaft und ein ähnliches Schicksal wie die kommunistische CSR hatte. Die Geschichte der vertriebenen Deutschen hier haben mehr oder weniger diejenigen der Tschechen kopiert. Auf den Gebieten der amerikanischen, britischen und französischen Besatzungszonen wurde in 1949 die BRD gegründet, die sich ein demokratisches, pluralistisches System ‚auf die Fahne geschrieben hat‘ und die mit einer sehr effektiven finanziellen Hilfe aus den USA unglaublich schnell die wirtschaftlichen Probleme überwinden konnte (man spricht über ein so genannten Deutsches Wirtschaftwunder) und schon spätestens in den 60. Jahren den Bürgern einen der höchsten Lebensstandards weltweit anbieten konnte. Also konnte man dort über ‚Glück im Unglück‘ für unsere ehemalige Landsleute sprechen? Jein. Laut ihrer mehrheitlichen Meinung selbst der höchste Lebensstandard kann nicht die Sehnsucht nach Heim kompensieren. Gerade bei den Leuten, die am Lande hier in Sudeten lebten – bei den Bauern, Gutsherren sind die hundertjährigen Verbindungen mit dem Land, mit dem Grund bemerkbar, sie sind in ihrer DNA seit Generationen eingetragen und sie wurden nun zerrissen.
Die Kontakte zwischen der tschechischen und der deutschen Seite ‚unserer‘ Grenze waren in den Jahren 1945-1989 nahezu Null. Die Grenze zwischen CSR und der demokratischen BRD (Freistaat Bayern) wurde kurz nach dem Krieg hermetisch dichtgemacht, befestigt und mit dem Stacheldraht umgegeben, der bis 1965 unter Hochspannung war. Und wieder starben Leute dort bei den Versuchen die Grenze zu passieren, die sich nach der Freiheit sehnten – die historischen Quellen sprechen über die Hunderte Todesopfer direkt vor Ort auf der Grenzlinie.
Die Grenze zwischen DDR und CSR (Freistaat Sachsen) war für die Bürger ja nach der Erfüllung von paar admin. Prozeduren durchlässig, aber eine Grenzzusammnearbeit in heutiger Form gab es keinerlei. Alles hat sich beiderseitig auf die Grenzeinkäufe und auf den Wechsel von der Mangelware reduziert. Das Thema Vertreibung war während der ganzen kommunistischen Ära sowohl in der CSR als auch in der DDR ein Tabu. Die demokratische BRD wurde in der CSR ständig als de-facto ein Nachfolgestaat des Dritten Reiches dargestellt und zwar in dem negativsten Sinne dieses Wortes. Für weitere Infos suche das weitere Versteck.