Smíření na státní hranici 7/7
Pozor, státní hranice! Kde? Tady? Kdy? Ano, státní hranice a přesně na tomto místě a není tomu tak dlouho – před 75-ti lety! V obdobi mezi říjnem 1938 a 14/3 1939 na tomto místě probíhala hranice mezi Německou Říší a 2. Čsl. Republikou a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava 15/3 1939 hranice Německé říše a Protektorátu až do konce WW2 v květnu 1945.
A proč tomu tak bylo? Proč se zrovna na tomto místě potkal vliv slovanský-východoevropský s vlivem germánským-západoevropským? Odpověď není vůbec jednoduchá a musíme pro ní jít daleko do minulosti. A právě této problematice jsem se rozhodl věnovat serii caches, které umísťuji na místech průběhu bývalé hranice.
Nr. 7 1989 - současnost
Na navázání standartních sousedských vztahů si obě strany museli počkat až do pádu Železné opony v roce 1989. Teprve definitivně až od tohoto data dochází ke kontinuálnímu zlepšování a narovnávání vztahů obou sousedních národů. Až tímto obdobím můžeme ukončit nejčernější etapu dějin našeho soužití. Bohužel až po otevření hranic, po umožnění svobodného pohybu, po umožnění svobodného vzdělávání, po umožnění výměny názorů, po umožnění dostupnosti historických pramenů si oba národy uvědomily jak hluboké jsou vzájemné příkopy a rány na duších, takže proces smíření a obnovy bude neskutečně dlouhý. Krajina českých Sudet je bohužel neskutečně poznamenaná historií – vesnice mnohdy v rozvalinách, příroda poničená průmyslovu výrobou, lidské charaktery pokřiveny dvěma totalitními režimy a nevhodným demografickým experimentem.
Prvním krokem, který měl za úkol položit formální rámec procesu smíření, byla tzv. Česko-německá deklarace z roku 1997. Cílem deklarace bylo zlepšit vztahy mezi oběma zeměmi a zmírnit napětí mající příčiny hluboko v dějinách. Dalším milníkem na této dlouhé cestě byl vstup ČR do EU v květnu 2004 a následné přistoupení k tzv. Schengenské dohodě v roce 2007. Tímto de-facto padly veškeré fyzické hranice mezi oběma národy a mohla se naplno rozjet přeshraniční spolupráce. A právě tato přeshraniční spolupráce po malých krůčcích zlepšuje vztahy obou národů, obrušuje staleté třecí plochy.
Ano především u starších generací panuje stále jistá míra odtažitosti, jistěže pochopitelná, ale mojí nadějí je mladá generace. Mladá generace, již tolik nezatížená minulostí a předsudky. Je to generace, která má objektivní informační zdroje doslova na dosah ruky (na rozdíl od doby minulé), mladá generace, která je jazykově vybavená, mladá generace, které může studovat a také studuje na obou stranách harnice, která může pracovat a také pracuje na obou stranách hranice. Ano jen takto se můžeme zbavit zátěže minulosti.
Na úplný závěr mé serie caches věnované česko-německým vztahům bych chtěl zdůraznit, že, ano, z historie je třeba se poučit, ale nelze donekonečna analyzovat, kdo měl větší vinu, kdo se provinil jako první. Nelze člověka hodnotit, podle toho odkud pochází nebo podle toho jak vypadá, nelze ho hodnotit ani podle toho jakým jazykem mluví, nýbrž pouze a jedině podle toho jaký má lidský charakter, jak se chová k bližním a ke svému okolí. To by měl být i klíč k úspěšnému soužití našich dvou sousedních národů.
DE
Versöhnung auf der Staatsgrenze 7/7
Achtung, Staatsgrenze! Wo? Hier? Wann? Ja, Staatsgrenze gerade auf diesem Ort und nicht so lange her – vor 75 Jahren! In der Zeit zwischen Oktober 1938 und 14/3/1939 verlief auf diesem Ort die Grenze zwischen Deutschland und der 2. Tschechoslowakischen Republik und nach der Einrichtung des Protektorates Böhmen und Mähren am 15/3/1939 die Grenze zwischen Deutschland und dem Protektorat und zwar bis Ende des WW2 im Mai 1945.
Und warum ist so was geschehen? Warum gerade auf diesem Ort haben sich das slawische/osteuropäische mit dem germanischen/westeuropäischen Element getroffen? Die Antwort ist gar nicht einfach und wir müssen mit der Suche nach ihr tief in der Geschichte anfangen. Und gerade dieser Problematik wollte ich eine Kleinserie der Verstecke widmen, die entlang dieser ehemaligen Grenze platziert wird.
Nr. 7 1989 - heute
Auf eine Aufnahme standarter Nachbarbeziehungen mussten beide Nationen bis auf den Absturz der Eisernen Vorhang im 1989 warten. Erst seit diesem Datum kommt definitiv zu einer kontinuierlichen Verbesserung dieser Beziehungen. Erst durch diese Ära kann die schlimmste Etappe der Geschichte unseres Zusammenslebens abgeschlossen werden. Leider erst nach der Grenzöffnung, erst nach der gelösten freien Personenbewegung, erst nach dem freien Zugang zu der Ausbildung, erst nach dem freien Meinungswechsel, erst nachdem auch die historischen Quellen zugänglich gemacht wurden, erst danach haben beide Nationen begriffen, wie tief die gegenseitigen Gräben und Wunden an den Seelen sind und wie der Prozes der Versöhnung und der Wiederaufbau dementsprechend extrem lang wird. Die Sudetenregion ist leider durch die turbulenten Geschichte unglaublich betroffen – die Dörfe liegen teilweise in Trümmer, die Natur ist durch die Industrie beschädigt, die menschlichen Charaktere sind durch zwei totalitäre Regime und durch das unpassende demographische Experiment verbogen werden.
Der erste Schritt, der einen formalen Grundstein für den Prozess der Versöhnung legen sollte, war so genannte Deutsch-Tschechische Erklärung vom 1997. Sie hat sich unter anderem eine Verbesserung der Beziehungen und eine Entspannung zwischen dieser zwei Nationen, deren Ursachen aus der tiefen Geschichte herkommen, zum Ziel gesetzt. Der nächste Meilenstein auf diesem langen Weg war im Mai 2004 der EU-Beitritt der CR und der folgende Beitritt zu dem Schengen Abkommen in 2007. Dadurch sind de-facto alle physischen Grenzen zwischen der beiden Nationen gefallen und die Übergrenzzusammenarbeit konnte voll aufgenommen werden. Und gerade diese Grenzzusammenarbeit verbessert langsam und schrittweise die Beziehungen beider Nationen und verschleift die hundertjährigen Reibungsfläche.
Ja, vor allem bei den älteren Generationen herrscht weiterhin in gewissem Maße eine reservierte Einstellung, die auf jedem Fall nachvollziehbar ist, aber meine Hoffnungen gehen Richtung junge Generation. Die junge Generation sei nicht mehr so viel durch die Vergangenheit und und durch die Vorurteile belastet. Es geht um eine Generation, die objektive Infoquellen buchstäblich in Handreichsweite hat (unterschiedlich zu den früheren Zeiten), die junge Generation, die Fremdsprachen beherrscht, die junge Generation, die auf den beiden Seiten der Grenze studieren kann und auch dort studiert, die auf den beiden Seiten der Grenze arbeiten kann und auch dort arbeitet. Ja, nur so können wir uns von der Belastung der Vergangenheit befreien.
Zum Schluss meiner Versteckserie, die der deutsch-tschechischen Beziehungen gewidmet ist, wollte ich betonen, daß, ja, man sich aus der Geschichte lernen muss, aber kann man nicht bis ins Undendliche analysieren, wer war mehr schuldig, wer hat sich eher versündigt. Man darf einen Mensch nicht nach seiner Ursprung, nicht nach seinem Aussehen, nicht nach seiner Sprache, sondern nur nach seinem Charakter, nach seinem Benehmen Richtung Mitmensch und Milieu bewerten. Das sollte auch der Schlüssel zu einem erfolgreichen Zusammensleben unserer beiden Nachbarnationen.