Série kešek ryby českých rybníků vás provede kolem krásného jihočeského rybníka Hejtman.
latinsky: Esox lucius
slovensky: Šťuka obyčajná
anglicky: Pike, v USA Northern Pike
německy: Hecht
hovorově: zubatá
řád: Bezostní
čeleď: Štikovití
potrava: dravec
délka života: 15 let
pohlavní dospělost: 2. rok
doba rozmnožování: březen-duben
běžná velikost: 40 až 70 cm
maximum: přes 140 cm
Naše nejznámější dravá ryba vyskytující se ve většině našich revírů. Dorůstá poměrně velkých rozměrů, rychle roste a je schopna lovit i značně velkou kořist.
Štika obecná je na území Evropy jednoznačně nejznámější dravou sladkovodní rybou. Je to dáno obrovským rozšířením i schopností přizpůsobit se životu v nejrůznějších podmínkách - od pstruhových potoků přes tůně, rybníky, nížinné řeky a přehrady až po brakické vody proslazených mořských zálivů. Kromě Evropy se vyskytuje i v Asii a žije i v Severní Americe. Všude je běžným rychle rostoucím dravcem lovícím vzhledem ke své velikosti poměrně velkou kořist a dorůstajícím velkých rozměrů. Díky tomu neušla ani pozornosti sportovních rybářů, mezi nimiž se najdou i takoví, kteří se na lov tohoto druhu vysloveně specializují.
Splést si štiku s jinou rybou je téměř nemožné. Dlouhé zelené tělo poseté kamufláží světlých skvrn, ocasní a hřbetní ploutev posunuté až téměř k ocasu a především prostorná tlama plná ostrých zubů – to vše jsou téměř neodmyslitelné atributy ryby, které sportovní rybáři často familiérně říkají „zubatá“.
U nás je štika hojně loveným i chovaným druhem. Populace v mnoha sportovních revírech jsou ale závislé na umělém vysazování, protože ne všude nacházejí štiky dobré podmínky k přirozenému výtěru a navíc jsou vystaveny značnému rybářskému tlaku.
VÝSKYT V ČR
Vyskytuje se prakticky ve všech vhodných vodách na našem území, místy se ale její stavy udržují jen díky intenzivnímu vysazování. Optimálně jí vyhovují rozlehlé mělké nádrže (Lipno), střední a dolní toky většiny řek a zarostlé tůně a ramena. Důležitý je dostatek úkrytů a vodního rostlinstva.
Biologie druhu
Štika obecná je rybou dávající přednost mělčím vodám s bohatstvím úkrytů. Těmi mohou být nejrůznější překážky jako jsou nerovnosti dna, balvany, padlé stromy a bujné vodní rostlinstvo. Narozdíl od některých jiných dravců loví štika potravu prudkým výpadem ze zálohy a ve většině případů ji nikam nepronásleduje. Členitá místa s úkryty a dostatkem potravy jsou pro štiky značně atraktivní, jsou trvale obsazována a pokud je jejich obyvatelka ulovena, netrvá dlouho a její místo zaujme jiná štika. Přestože je štika víceméně stanovištní rybou, je zejména v prostředí říčních revírů schopna značných přesunů podmíněných měnícím se stavem vody, obsahem kyslíku, hledáním míst vhodných pro výtěr, přezimování apod. Na stojatých vodách se pak většina štik pohybuje jen v rozsahu několika stovek metrů. Právě fakt, že ideální stanoviště nezůstane po ulovení původní obyvatelky dlouho prázdné, je přesvědčivým důkazem, že přinejmenším část štičí populace na svém momentálním stanovišti nijak bezmezně nelpí. Při přesunech je celkem běžné, že existují místa, kde se dočasně mohou i na malé ploše nahromadit někdy až desítky štik najednou.
Zdroj: internet