Červenka obecná
Červenka má cca 14 cm dlouhé tělo. Svrchu je hnědavá, na hrudi má výraznou oranžovočervenou skvrnu. Mezi červenou hrudí a hnědými zády je šedivý pruh. Bříško má světlé, tenký ocásek tmavý. Velice nevinný a něžný vzhled vzniká díky velkým černým očím, malému tenkému zobáčku a jakémusi přikrčenému postoji těla. Prostě vyděšený roztomilý drobek, který nádherně tiše melancholicky zpívá.
Samečka od samičky nerozeznáme – a to dokonce ani podle zpěvu. Zpívají totiž obě pohlaví, jen každý v trošku jiné roční době. Červenky si velice žárlivě střeží své teritorium a zpěvem si je obhajují. Vetřelce , svého partnera, snesou pouze v období páření a péče o mláďata. Při námluvách sameček samičku krmí.
Hnízda si červenky staví v jamce na zemi pod převislou travou. Pět až sedm červenohnědě tečkovaných vajíček inkubují přibližně dva týdny. Mláďata nemají červené hrudníčky, proto je staří ve svém okrsku snesou a další 2 týdny je krmí mimo hnízdo. Během vegetační sezóny mohou hnízdění i jednou až dvakrát zopakovat. Jakmile mláďata přepeří a na hrudi se jim objeví oranžová skvrna, rodiče je bez milosti vyženou. I rodičovský pár se na konci hnízdění rozpadá.
Červenka je častým hostitelem kukačky. Zatímco její vejce toleruje, proti dospělé kukačce odvážně útočí. Červenka sebe i svá mláďata krmí přes léto hmyzem, pavouky a červy, na podzim pomalu přechází na semena a plody, vyzobává dokonce i rozdrcené žaludy.
České červenky se na podzim rozmýšlí, jakou strategii pro přežití zimy zvolí. Část z nich, zejména mladí ptáci, odlétají zimovat na Pyrenejský poloostrov, část starších ptáků riskne zimování u nás. K nim se připojují červenky ze severu. Přezimování v Čechách má své výhody i nevýhody. Při tvrdé zimě často červenky zemřou hladem a vysílením. Za hodně mrazivých dní můžeme vidět červenky na břehu nezamrzlého potoka nebo řeky. Velice dobře ví, že u tekoucí vody bude o pár stupínků tepleji.
Pokud zimu přežijí, ušetří si náročné stěhování a mají jistotu svého obsazeného teritoria. Pravda, musí si ho obhájit, ale mají přinejmenším výhodnou startovní pozici. Ač vypadají červenky velice něžně a násilí by u nich nikdo nečekal, pravda je taková, že jsou to pěkní rváči. Červenka je ochotná vystartovat i na maketu svého protivníka, popř. útočit i sama na sebe v odraze v okně. Statistiky ukazují, že každá desátá červenka, která se dožije prvního hnízdění, zemře při boji o své teritorium. Červenka není moc bázlivá, svou potravu sbírá hlavně při zemi.
Červenky se vyskytují v téměř celé Evropě, části severní Afriky a Orientu. Nebezpečím je pro ně hlavně tah nebo zimování ve Francii. Zde jsou loveny a považovány za gurmánskou delikatesu. Dalším velkým nebezpečím jsou pro ně skleněné plochy. Červenka byla zvolena ptákem roku 2016 a s jejím jménem je spojena i kampaň Bezpečné zastávky, protože právě skleněné stěny moderních zastávek jsou pro mnoho červenek konečnou.
(čerpáno z webu akademie-svetla.cz)
Parkujte na doporučeném parkovišti, nevjíždějte geovozidly na lesní cesty.
Sledujte barvu víček u jednotlivých keší a opište si z nich bonusová čísla.