Nějaký ten řopík už určitě viděl každý. Některé jsou krásně opravené, z některých zbyla jen hromada suti. Ale každý má nějakou historii a každý stojí za návštěvu. Přijďte se tedy podívat i na poslední řopík nedaleko Brandýska.
Tato keš je součástí otevřené série CvB(N)N – Co v Brandýsku (Ne)Najdete
Co je vlastně řopík? Řopík je malá železobetonová pevnůstka československého opevnění, určená pro malou posádku. Lidové označení „řopík“ vzniklo již v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). Ve třicátých letech 20. století došlo ke změně politické situace v Německu a československá vláda rozhodla o způsobu obrany republiky a o vybudování stálého pohraničního opevnění. Zpočátku bylo budováno lehké opevnění vzor 36. Výhodou těchto objektů byla jejich finanční nenáročnost, ale nevýhody převažovaly. V objektech například chybělo jakékoliv filtrační zařízení, proto při déletrvající střelbě docházelo k zamoření objektu zplodinami z nábojnic. Náhradou se staly řopíky vzor 37. Tyto pevnůstky již byly vybaveny ručním ventilátorem zajišťujícím přísun čerstvého vzduchu, zbraně byly osazeny v lafetách v ocelolitinových střílnách a vstup byl opatřen mříží a pancéřovými dveřmi. V rámci obou vzorů řopíku, bylo budováno několik typů, které se lišily zejména počtem a umístěním střílen. Posádku tvořilo, dle typu, 3 až 7 mužů.
Řopíky byly stavěny v nepřerušených liniích. Palba byla převážně zaměřena do prostoru před a za sousední objekty. Kromě vzájemného palebného krytí tak vznikal i nepřerušený postřelovaný pás, kterým byl nepřítel nucen při svém postupu projít. Jednou z těchto linií byla tzv. „Pražská čára“. Jejím hlavním úkolem bylo zpomalit postup nepřítele na Prahu a neumožnit mu její přímé dělostřelecké bombardování. Tato linie opevnění začínala na soutoku řek Labe a Vltavy u Mělníka, pokračovala okolo měst Slaný, Smečno, Kladno, Beroun, Mníšek pod Brdy a končila u obce Slapy.
Součástí této linie byla i téměř neznámá, ale o to důležitější „Brandýská větev“. Tato větev měla chránit nejen samotný Brandýsek, ale i strategickou silnici z Berlína na Prahu. Bohužel žádná dokumentace ani bližší informace o této důležité součásti československého opevnění se nedochovaly. Němci si byli vědomi obrovské důležitosti této části opevnění a proto, po obsazení naší republiky, většinu řopíků zničili. Do dnešní doby se dochoval pouze jediný. Určitě by byla škoda ho nenavštívit.