Hronov, město na řece Metuji v nadmořské výšce 364 m n. m. je vstupní branou do Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Město nese jméno po svém zakladateli panu Hronovi z rodu Načeraticů (doložen 1249-1285). První písemná zmínka o Hronově pochází z roku 1359.
Město s původně textilním průmyslem je v současnosti centrem středního školství. Nejvýznamnější strojírenský podnik ve městě je Wikov MGI a.s. vyrábějící mechanické převodovky.
S přilehlými obcemi (Zbečník, Velký Dřevíč, Rokytník, Žabokrky, Malá Čermná) má město v současné době přibližně 6 700 obyvatel.
Díky slavným rodákům Aloisi Jiráskovi (1851-1930), Josefu Čapkovi (1887-1945) a Egonu Hostovskému (1908-1973) bývá Hronov často nazýván městem spisovatelů. Mezi významné osobnosti města patří také Antonín Knahl (1825-1901), autor chrámových skladeb a sbormistr sboru na Pražském hradě, jakož i spisovatelka Helena Čapková (1886-1961). V roce 1999 se čestným občanem Hronova stal dokumentarista, kameraman a režisér prof. Mgr. Jan Špáta (1932-2006), který v Hronově strávil dětství.
V Hronově se narodil také významný projektant budov divadel a peněžních ústavů Ing. arch. Jindřich Freiwald (1890-1945), který byl znalcem a milovníkem díla Mistra Aloise Jiráska, s nímž byla rodina Freiwaldů spřízněna.
Původní Freiwaldův návrh Jiráskova divadla s nerealizovanou přístavbou...
Záměr vybudovat v Hronově divadlo se zrodil po oslavách 70. narozenin Aloise Jiráska v roce 1921. Budova byla postavena z iniciativy Družstva pro postavení Jiráskova divadla. V době počátku stavby mělo Družstvo na hotovosti pouhých patnáct tisíc korun. Původní projekt s muzeem, knihovnou a čítárnou vypracoval místní rodák Ing. arch. Jindřich Freiwald zdarma, což byl největší přínos do začátku stavby. Dne 26. srpna 1928 se konala slavnost položení základního kamene za účasti Mistra Aloise Jiráska, který při poklepu pronesl památná slova, jež jsou vepsaná do čelní zdi vestibulu: „A dílo to budiž požehnané…“
Vlastní stavbu zahájila v červnu 1929 sdružená hronovsko – náchodská firma Veselý, Goldschmied a Hartman, podnikatelé staveb. Z původního projektu byla realizována pouze stavba divadelní budovy, přičemž architekt Freiwald pečlivě sledoval postup stavebních prací, sháněl materiál a dodavatele za výhodných podmínek. Při slavnostním otevření divadla, které se uskutečnilo 28. září 1930 představením Jiráskovy Lucerny v podání hronovského ochotnického spolku, napsal do divadelní kroniky oslavné verše. Byl prý i autorem „hronovské hymny“ … že ta naše láska není žádný špás…
Jiráskovo divadlo je dnes příkladem neoklasicistní architektury a zároveň dominantou hronovského náměstí. Na budově je umístěna reliéfní pamětní deska obětem 1. světové války od J. Horejce z roku 1932, v přízemí busta Aloise Jiráska a Josefa Čapka, provedená F. Bartákem.
Stejný architekt stál také u zrodu hronovské městské spořitelny. Ta se pro svou výjimečnost dostala na seznam kulturních památek České republiky. Stavba byla svěřena spojeným firmám B. Veselý a J. Šustr – hronovským stavitelům. Objekt realizovaný podle plánu spolumajitele firmy Freiwald a Böhm v Praze – Karlíně byl kolaudován a slavnostně předán k užívání 27. listopadu 1937. Široké obloukovité schodiště v průčelí zdobí dvě polonahé pískovcové plastiky ženy a muže, symbolizující textilní výrobu a strojírenství. Jejich autorem je významný český sochař Jaroslav Horejc (1886-1983). V roce 1939 byl ke spořitelně přistavěn nájemný dům. Obě budovy tak tvoří v Husově ulici harmonický celek.
Jindřich Freiwald netrpělivě očekával konec války a návrat svobody. Při Pražském povstání si hned 5. května oblékl důstojnickou uniformu (byl důstojníkem čsl. armády) a šel vyjednávat s komandem SS, aby z Prahy odešli a nevraždili naše lidi. Byl zatčen a při odchodu jednotky SS ho 8.5.1945 na kopci nad krčskou nemocnicí i s jeho pomocníkem zastřelili. Hrdinný čin a surovou vraždu tohoto našeho rodáka připomíná malý pomníček na levé straně silnice na Benešov. Původně byl pohřben již 11.5.1945 na hřbitově v Braníku, ale stejně jako Alois Jirásek měl i Jindřich Freiwald přání být uložen v rodné půdě hronovského hřbitova. Pohřeb byl v době 15. Jiráskova Hronova vypraven z budovy divadla a Ing. arch. Freiwald je pochován na legionářském hřbitově.
Od roku 1931 se v Jiráskově divadle každoročně koná mezinárodní přehlídka ochotnického divadla – Jiráskův Hronov. V prvních ročnících byl celý festival věnován oslavě Aloise Jiráska a jeho díla. Dodnes se proto v Hronově festivalu říká „Oslavy“.
Ve II. patře divadla najdeme ještě Jiráskovo muzeum. Je zaměřeno k historii a národopisu Hronovska a k osobě a dílu Aloise Jiráska. (Vstupenka z muzea platí zároveň i pro vstup do Jiráskova rodného domku.)
Budova Jiráskova divadla je v současné době stavebně propojena s novou přístavbou (realizovanou podle projektu arch. Miloše Skaunice) – Sálem Josefa Čapka, kde se pořádají další společenské akce (plesy, maturitní plesy, divadelní představení či koncerty). O tom, jak je přístavba architektonicky nevydařená si potažmo udělá obrázek každý sám, každopádně uvnitř vypadá mnohem lépe než zvenčí. V zatím nevyužité části by měly vzniknout kanceláře městského úřadu. Na volné, prozatím oplocené ploše naproti přístavbě měla vyrůst nová budova pošty, současné nové vedení České pošty však již o stavbu nejeví zájem.
S divadlem souvisí i složitý vývoj hronovského městského znaku. Symbolem města Hronova na přelomu 18. a 19. století se stal mariánský sloup, který od roku 1725 zdobí hronovské náměstí. Stylizované vyobrazení sloupu se používalo na pečetidle a později na obecních razítkách. Vlastní pečetní obraz tvoří sousoší, kde nejvýše na sloupu je Panna Maria držící v náručí Ježíška. Níže po stranách podstavců jsou znázorněny postavy dvou světců – vpravo sv. Václava, vlevo sv. Bedřicha, nejníže ve výklenku reliéf sv. Jana Křtitele.
Někdy po roce 1850 začal Hronov pečetní obraz používat jako svůj znak až do roku 1925, kdy se jako symbol ve znaku objevila nejprve hronovská zvonice a krátce nato Jiráskův rodný domek. V roce 1947 se město vrátilo k původnímu znaku s mariánským sousoším, přestože neodpovídal heraldickým pravidlům.
Stávající městský znak podle návrhu akad. malíře Jiřího Škopka, upravený podle doporučení Komise pro otázky znaků měst při Archivní správě MV ČSR, používá město Hronov od roku 1972 s tímto popisem:
„V modrém štítě leží stříbrné divadlo jako symbol známých divadelních festivalů – Jiráskových Hronovů.“ Patří mezi nejmladší městské znaky ve východních Čechách jako určité provizorium, neboť podoba původního historického městského znaku se nedochovala. Hronov je nyní údajně jediným městem v ČR, v jehož znaku je divadlo.
A nyní již ke keši: Architektura Hronova - Adventure LAB Bonus
Dovoluji si Vás tedy pozvat prostřednictvím pěti LAB keší, s názvem Architektura Hronova, k malé procházce městem, kde se "společně" podíváme na budovy z pera již zmíněného Jindřicha Freiwalda (1890-1945) či hronovského architekta a stavitele Josefa Šustra (1901-1948).
Jak na to?
Nejprve budete muset obejít pět lineárně řazených LAB keší...
V prvních čtyřech LAB obdržíte čísla bez kterých se prostě do logbooku nezapíšete...
V poslední LAB obdržíte informaci co s čísly udělat...
Bonusová keš se dá díky svému umístění použít jako velmi spolehlivý TB HOTEL
Upozornění: Tato keš je přístupná pouze v rámci "běžné" pracovní doby!!!
Ve svém logu se prosím zdržte jakýchkoliv komentářů o umístění keše...
Odkaz na mobilní hru ADVENTURE LAB:
Chcete-li otevřít toto dobrodružství v mobilní aplikaci Adventure LAB, buď použijte skener QR kódu ve vašem smartphonu, nebo přistupujete-li již ze smartphonu, použijte následující odkaz:
https://labs.geocaching.com/goto/Architektura_Hronova
Tato keš vznikla namísto archivované keše GC30P3K Jiráskovo divadlo.
Listing technicky přepracoval kolega marQart, kterému děkuji i za betatest.
