Nebojte, vůbec se nemusíte obávat nějakého složitého luštění, šifer nebo hlavolamů, ze kterých vám půjde hlava kolem.
Název má pouze naznačit, odkud že k vám tuta potvůrka přišla.
Zrovna tak by se úplně klidně mohla jmenovat třeba :
"Vánoční Velbloud"
A proč zrovna velbloud? Inu, to má základ v mém zájmu o historii. Pro mě byl Tábor vždycky spojený s husitstvím. A japa to bylo s husity, když obléhali Plzeň? To je přeci také velmi známá historie. Nebo snad neznámá?
Jak Plzeň k velbloudu ve znaku přišla
Kdysi dávno byla Plzeň deset dlouhých a nesnesitelných měsíců obléhána spojenými husitskými vojsky. Abyste rozuměli, tehdy se hodně válčilo kvůli náboženství. A protože Plzeň byla katolická, tak se prostě husitům znelíbila. Bylo jich tu přes třicet šest tisíc a rozložili si své tábory kolem celého města, ve kterém v té době žilo jen pět tisíc obyvatel. Útok střídal útok, ale město marně dobývali, Plzeň statečně odolávala.
Hlavní útok husitů byl připravený na prosinec. Vojska se sešikovala a zaútočila na město. Byla to tvrdá bitva, hodně dlouhá a náročná. Plzeňané lili na husity vařící vodu, házeli zapálené smolné věnce, prostě všechno, co měli po ruce. Hradby nepovolily, Plzeň bitvu ustála a útok byl odražen. Husitům nezbývalo než se stáhnout zpět do svých ležení.
A toho Plzeňané využili, otevřeli brány a zaútočili na ustupující nepřátele. Nastal hrozný zmatek a Plzeňanům se podařilo vyplenit skladiště husitů a obrat je nejen o všechny jejich zásoby, ale dokonce i o válečné trofeje a další vzácnosti. A přitom jim padlo do rukou zvíře, které dosud neznali. Velbloud. Husité ho dostali od polského krále jako odměnu za pomoc. S velkou slávou si ho Plzeňané přivedli domů. Celé město se seběhlo a všichni, staří i mladí, se dívali na zvíře, které ještě nikdy neviděli.
Husité byli ze ztráty velblouda velmi smutní a snažili se ho získat zpátky. Nabízeli za něj Plzeňanům obrovské peníze, dokonce i urozeného zajatce, ale marně. Plzeňané pokládali ukořistění velblouda za symbolický obrat k lepšímu a věřili, že díky tomu válka brzy skončí. A skutečně, za necelý půlrok bylo město osvobozeno. Plzeň si oddychla.
Když se o tom dozvěděl císař Zikmund, pochválil měšťany a listinou, na níž je pověšená pečeť z ryzího zlata, udělil městu spoustu práv a výhod. Na znamení jejich statečnosti přikázal, aby město ve svém znaku neslo zlatého dvouhrbého velblouda na zeleném poli. A tak se do plzeňského znaku dostalo tohle cizokrajné zvíře.
No a mě tak napadlo, že bych jednoho - takového úplně malinkatého - velblouda mohla Táboru vrátit. A bude záležet pouze a jenom na vás, japa se k němu budete chovat. A byla bych ráda, abyste se k němu chovali hezky, aby zůstal dlouho přátelským "Vánočním Velbloudem", který svým nálezcům bude rozdávat radost. Abyste nedopadli jako vaši předci a abyste o něj vlastní neopatrností nepřišli!
Keška by klidně mohla být jednoduchou nenáročnou multinkou - se zastávkami na místech, kudypa že se to ten Velbloud toulal, nežli k Vám dorazil. Klidně bychom mohli začít v Plzni na náměstí, pokračovat na vlakové nádraží v Plzni, v Ražicích, v Táboře, anebo klidně i úplně jinde na trase, kde by mohlo zvědavé zvíře vystoupit a porozhlédnout se po okolí. A pro historickou úplnost bych mohla doplnit zastavení v Havlíčkově Brodě, v Kutné Hoře a klidně i v Polsku nebo v Norimberku. Ale nebojte, budu na vás hodná, keška bude úplně obyčejným tradičním vánočním dárkem s pohodovou adventní procházkou pro chvilku klidu a porozjímání.
