Ze staré historie okolo roku 1342 se dochoval příběh o loupeživém rytíři zvaném Žampach. Místo, kde tento rytíř přepadal pocestné, se nazývá U Žampacha. Je to roklina v Melkovském údolí mezi Okrouhlou a Vratíkovem, a stezce, na které tento loupeživý lapka přepadával se svou družinou chudé i bohaté pocestné, se říká Na zlodějské stezce. Jak uvádí bývalý šebetovský kronikář Rudolf Wilhelm měla by to být podle vyprávění staré paní Koudelkové z Melkova lesní cesta, která vede z Melkova na Okrouhlou. V jiných zdrojích je loupežník úzce spojován s Mordovánskou studánkou na okraji Boskovic, kde rovněž přepadával či „mordoval“ pocestné. Tudy vedla dříve cesta z Boskovic k Hornímu Štěpánovu a dále na severní Moravu a k Olomouci.
To bylo tak. Loupežník Žampach za dávných časů přepadával formany, jezdící každý týden do Boskovic na trhy. Zanechával po sobě vydrancované vozy a neštítil se pro lup ani zabít. Vždycky pak beze stopy zmizel v rozsáhlých lesích při horním toku říčky Bělé.
Jeden vozka jel v noci z Boskovic z jarmarku. Dobře prodal a měl v opasku schovaných hodně peněz. Cestou v lese potkal shrbenou babku, která ho moc prosila, aby ji svezl. I slitoval se nad ní a vzal ji na vůz. Než se rozjel, chtěl si zapálit dýmku. Koně sebou však zrovna trhli a dýmka mu vypadla. Bába se pro ni shýbla a jak po ní sahala, forman zahlédl, jak jí z rukávu vylézá silná chlupatá ruka. Hned věděl, kolik uhodilo! Práskl Žampacha bičem a honem ujížděl, co kůň stačil.
Boskovičtí měšťané se rozhodli, že je potřeba učinit řádění čím dál drzejšího loupežníka a jeho kumpánů konec. Pátrali na místech přepadení a hledali, kde se lupiči ukrývají. Až se jim konečně podařilo bandu vyslídit a pochytat. Žampacha odvedli svázaného řetězy k soudu. Za všechny zločiny mu potom kat uťal hlavu a zahrabal ho pod kámen v Melkovském údolí. Na místě, kde se stýkají hranice tří katastrů – Vážan, Vratíkova a Okrouhlé. Někdy se mluví přímo o třech panstvích. Vážany totiž bývaly asi až do poloviny 17. století samostatným statkem, pak už patřily k panství šebetovskému. K němu náležela i Okrouhlá, Vratíkov patřil k Boskovicím.
A protože, jak už to tak bývá, žádný zločinec nemohl pro své spáchané zločiny nalézt po smrti klid, nenalezl ho prý ani Žampach. Vypráví nám o tom následující pověst:
„Loupeživý rytíř Žampach z Potštejna často přepadával pocestné i vozy naložené zbožím v údolí říčky Bělé a na Melkově a odvažoval se až do Velenova, Vážan, Šebetova, Knínic, Sudic a dokonce i do Boskovic. Mnozí formani se často nevrátili domů, protože byli zabiti. Kupci proto raději přes Boskovice nejeli, nebo si brávali s sebou tlupy ozbrojenců. Žampach přepadal i lidi pracující na poli a všude šířil proti sobě nenávist a strach. Boskovičtí se proto rozhodli, že se loupeživého rytíře zbaví. V noci ho obklíčili, zajali a odsoudili k smrti. Byla mu sťata hlava a kat ji zahrabal do země v Melkovském údolí na hranicích tří panství, vážanského, šebetovského a boskovického. Na hrob pak byl navalen veliký kámen. Pokoj však od Žampacha nenastal. Lidé od té doby vídali, jak rytíř chodí s uťatou hlavou pod paždí, nakukuje s ní do chalup a straší. Proto boskovičtí měšťané propíchli zahrabanou Žampachovu mrtvolu osikovým kůlem, ale nebylo to nic platné. Rytíř strašil dál. Až jednou přišel do Boskovic vandrovník, který se nabídl, že za dobrou odměnu město strašidla zbaví. Obstaral si mnoho hřebíků ze starých rakví a ukoval si z nich ostrý rýč. Před hodinou duchů se vypravil do Melkovského údolí, svěcenou křídou udělal kolem sebe kruh a čekal. Když ponocný odtroubil v Boskovicích půlnoc, objevil se hrozný Žampach před pocestným. Ten do něho začal sekat rýčem, až se strašidlo rozplynulo a zmizelo. Vandrovník však vykročil z kruhu teprve až poté, co začali kokrhat kohouti. A od té doby se strašidelný rytíř již v kraji neobjevil.“
Žampachův kámen
Mezi nejstaršími šebetovskými občany se po dlouhá léta vypravovalo, že v melkovském údolí se prý kdysi nacházel čtyřhranný, asi jeden a půl metru vysoký, kámen, na němž byly vytesány údaje o narození a popravě rytíře Žampacha psané švabachem. Ve druhé polovině dvacátého století však prý byl zničen jedním knínickým občanem při odstřelu lomového kamene.
Mnozí starousedlíci však stále věří, že onen kámen je trojhranný hraniční kámen, dříve stojící na rozhraní bývalých hraběcích panství v melkovském údolí. Toto místo v údolí Bělé, je dnes zatopeno vodou přehradní nádrže Boskovice (Bělá), postavené až v 20. století. Podle novodobých map se hranice výše zmíněných tří katastrů potkávají na výchozích souřadnicích této kešky, kousek od ústí řeky Bělá. Pokud tak tomu bylo i dříve, zde tudíž kámen stál. Vstup k samotné přehradě je ale zakázán.
Trojhranný kámen však pod vodou neskončil. Dnes je uložen na nádvoří boskovického hradu. Leží tam s několika dalšími torzy kamenných prvků u zdi, nikdo si na něj nevzpomene. Až někdy na hradě budete, můžete se na něj podívat. Na každé jeho straně jsou vytesány iniciály majitele příslušných pozemků.
Na všech stranách je pak pod písmeny vytesán stejný rok – 1762, zřejmě rok vztyčení mezníku.
Pro představu jak to tu vypadalo, když ještě přehrada neexistovala viz historická mapa níže.
https://mapy.cz/19stoleti?x=16.7137600&y=49.4984196&z=14&l=0
Mapa z II. Vojenského mapování z let 1836-1852.
Když ohraničíme oblast, která je uváděna (Boskovice-Vážany-Knínice-Šebetov-Kořenec-Okrouhlá-Vratíkov), zjistíme, že se jedná se o rozlohu cca 25km2.
Pozn.: v některých zdrojích je Žampach uváděn jako Mikuláš Žampach z Potštejna. Mikulášové z Potštejna byli ovšem dva a dle dostupných informací na internetu oba zemřeli jinde a jinou smrtí (1339 a 1427). Proto záměrně toto jméno neuvádím.
Hlavní zdroje informací :
http://ohlasy.info/clanky/2015/11/mordovanska-studanka.html
http://www.sebetov.cz/titulni-strana/obec/sebetov-vcera-a-dnes/z-historie-sebetova/
a další ...
Kudy tudy ke keši:
12.05.2023 nová lokace - původní kopec byl oplocen.
Na výchozích souřadnicích byl pravděpodobně Žampach pohřben a zde stál i jeho kámen. Dnes je toto místo zatopeno přehradou.
Pro zjištění finálních souřadnic vylušti toto puzzle : Jigidi Puzzle / 35 pieces.
Téměř až k finálce můžeš přijít nebo přijet na geokole po cyklostezce č. 5226, vedoucí z Vratíkova do Melkova.
Posledních cca 30m ale musíš pěšky a do terénu (jen tato část je T3). Na kole to už nepůjde. Za mokra nedoporučuji.