Keška je věnována Pahorku nad obcí Nezamyslice a krásnému výhledu na okolí obce a pošumavské kopce.
Lokalita, do které Vás tato keška zavede a kterou Vám chceme přiblížit, jsme pojmenovali „Pahorek“. Je to velmi pěkné místo, které nás často láká k procházkám a toulkám a které je součástí zajímavé historie tohoto kraje.
Tímto místem procházela polní cesta od asfaltové silnice až po lesy u Domoraz. Cesta byla lemována stromy což je zachyceno na obraze malovaném známým krajinářem Bohumilem Králem.
Poslední období sloužilo toto místo pro uložení kamene z okolních polí, který byl sbírán při obhospodařování okolních lánů. Poslední období pozemek ležel ladem, byl zavážen komunálním odpadem a zarostl náletovými křovinami.
Naším cílem bylo zkulturnit toto místo, srovnat terén, veškerý přebytečný kámen naházet na přilehlý svah. Vybudovat posezení a veřejné tábořiště. V nejbližší době by mělo dojít k vysázení ovocných stromů.
Přístup k místu je možný od obce Nezamyslice z místní části Lazna, parkovat je možné na návsi u obchodu nebo poblíž rybníka.
Prvotní obsah keše: logbook, tužka, fotky, razítko, .............
Krátká zmínka o Nezamyslicích:
První písemná zmínka o vsi je z roku 1045. Podle zápisů v kronikách je známo, že ves Nezamyslice byla sídlem újezdního kláštera a majetkem Břevnovského kláštera z dob knížete Břetislava I., který ji spolu s dalšími 18 vesnicemi v roce 1045 daroval benediktinskému řádu.
Ve 13. století byl v Nezamyslicích založen farní kostel. Ve 14. století byl přestavěn a podle něho se vsi říkalo „Weisskirche" – Bílý kostel. Roku 1380 byla rovněž přestavěna chrámová loď, sklenutá sklípkovou klenbou, které se také říká diamantová. Patří mezi stavební klenoty architektury, které jsou pouze na dvou místech v Čechách. V 17. století byli majiteli obce Libštejnští z Kolovrat a od roku 1707 Lamberkové, kteří zde nechali vybudovat rodinný panteon – kapli sv. Erazima. Její nevídané vnitřní vybavení vytvořil v 19. století řezbář Jan Rint. Odborníci se shodují, že komplex vyřezávaného oltáře s lavicemi a kůrem nemá nikde obdoby a představuje Rintovo vrcholné dílo. Z bájí a pověstí, které se svým obsahem vážou k Nezamyslicím jsou doposud živé tři. První vypráví o stěhování stavby kostela z Hůrek na Bolečín, druhá se zmiňuje o ukrutné řeži Švédů s místními obyvateli v době třicetileté války a poslední seznamuje s krádeži stříbrné rakve dcery kněžny Lamberková zvané „Černá Káča“ z rodinné hrobky pod kaplí sv. Erazima.