Velické nádraží a budování celé této tratě si určitě zaslouží svoji kešku.
Výstavba tratě z Veselí nad Moravou do Nového Mesta nad Váhom
První stavební práce začaly na těžkém stavebním úseku, kterým byla stavba vrcholového tunelu pod horou Polanou o délce 2421 m. Slavnostní výkop byl proveden 8.června 1923 za účasti představitelů vlády a čestných hostů. Razilo se z obou stran, tzv. moderní rakouskou tunelovou metodou. Na moravské straně se pracovalo ručně rychlostí 1,5 až 2 m denně. Slovenská strana již měla k dispozici pneumatická kladiva typu Flottmann, která umožnila dosáhnout rychlosti ražení 3 až 4 m za den. Největší problémy během stavby tunelu způsobaovaly objemové změny odkryté horniny (břidlice), která vytářela ohromné tlaky. Také velké průsaky vody a nedostatek vhodného kamene pro vyzdívku způsobil celkové opoždění výstavby tratě. Na stavbě tunelu pracovalo až 1443 pracovníků, kteří spotřebovali 50 t dynamitu a vylámali 143 000 m⊃3; horniny. Tunel byl pojmenován gen. M. R. Štefánikovi a byl slavnostně proražen dne 12. září 1926. Při stavbě této železnice se dodržoval minimální poloměr oblouků 400 m a nejvyšší stoupání je 13,8 %. Vybudováno bylo mnoho náročných stavebních objektů. Čachtický a Poriadský tunel (250 a 486 m), Javornický zářez (délka 1 km, hloubka 13 m), násep při Poriadiu (výška až 22 m) a 5 viaduktů, Lipovský 209 m, Devánský 209m, Myjavský 196 m, Poriadský, dlouhý 254 m a vysoký 27 m a Lipovecký 114 m. Mostů a propustků se celkem vystavělo 167. V letech 1923-1928 zde průměrně pracovalo 5407 pracovníků. Většina prací se vykonávala ručně, jenom firma Nejedlý, Řehák a spol. experimentovala s parním bagrem, který se však z technických důvodů neosvědčil. Bohužel se behem stavby stalo 21 smrtelných úrazů, z toho 6 v tunelu pod Polanou. Celá stavba byla rozdělena různým firmám do devíti stavebních úseků. První 10 kilometrová část trati z Veselí nad Moravou do Lipova byla s velkou slávou otevřena 19. června 1927. Do Myjavy přijel první slavnostní vlak 8. prosince 1927. Železnice dlouhá 67,5 km byla slavnostně zprovozněna 1.září 1929. Tato trať z Veselí nad Moravou do Nového Mesta nad Váhom, je technicky stavebním unikátem a svoji koncepcí mimoúrovňového křižování bylo v té době velmi ojedinělé.
Snahy o lepší spojení Velké nad Veličkou 1896 - 1927
Snahy o lepší spojení Velké a Veselím nad Moravou a tehdejšími Uhrami (Slovensko) byly velké. Tak v roce 1896 dne 20.listopadu tři inženíři podnikatelé stavby dráhy J. Horschitze z Vídně vyměřovali dráhu z Veselí přes Velkou směrem k Senici V Uhrách. Pokračovali 22. června 1897, kdy vyměřili a vyznačili místa, kde dráha na hrancích moravsko-uherských přejde z moravy do Uher. Dne 14. července t. r. konáno komisionelní řízení politického úřadu ve příčině stavby dráhy z Veselí do Velké na Uhry. Přítomni byli: p. okres. hejtman baron Fries, podnikatel stavby Horschitz z Vídně se svými inženýry a dva místodržitelští radové z Brna, vojenský zástupce generálního štábu Vídně, starostové obcí, kudy byla dráha trasována. V roce 1912 dne 20. června bylo započato s válcováním silnice z Louky přes Velkou k parní pile praním válcem silničního výboru strážnického. Podruhé valcována od mýta až po rozcestí silnic k Myjavě a Javorníku 1928, poněvadž byla povozy s náklady při stavbě dráhy a hlavně těžkými nákladními auty silně poškozena.
Stavba Dráhy Veselí nad Moravou - Nové Město nad Váhom
Stavba byla slavnostně zahájena v 8. července 1923 za účasti ministra železnic J. Stříbrného, ministra zemědělství M. Hodži, ministra pro sjednocení zákonu J. Markoviče, gen. insp. J. S. Machara, generála Spirého, zástupců zákonodárných sborů, úřadů, vysokých škol, tisků atd., a první zarýpnutí vykoval v km 28.800 na počátku tunelového zářezu na slovenské straně ministr železnic Jiří Stříbrný. Stavba tratě od Louckého viaduktu až po Štefanikům tunel pod Polanou zadána podnikatelství František Schon a synové v Praze, kterou převzala počátkem roku 1927 státní správa železniční do vlastní režie a stavbu dokončila pod vedením vlastních orgánů. Při zemních pracích bylo zaměstnáno výhradně dělnictvo místní z obcí poblíže trati. Dělnictvo přespolní (pokud ubytování v bližších obcích nebylo možné), bylo ubytováno v dřevěných barácích za denní poplatek 1 Kčs. Stravovali se v provizorních kuchyních. Celodenní strava stála bez chleba 6 Kčs. Smrtelný úraz utrpěl z Veličanů pan Sup, který byl v javornickém zářezu zasypán. Vyvlastněné pozemky v kat. obce Velké z 583 parcel patřících 548 vlastníkům měří 19 ha 93 m⊃2;. Některým vlastníkům bylo možno pozemky zaměnit za jiné, získané pozemkovou reformou. Ve Velké nad Veličkou tak bylo směněno 16 ha 05 a 59 m⊃2; 60 vlatníkům pozemků, kudy trať vede. Z řečiště Veličky použito štěrku a písku na betonování za poplatek do obce. Tunel pod Planou byl proražen dne 12. září 1926 za přítomnosti ministra železnic a drah Jana Říhy a četných zástupců úřadů a velké účasti obecenestva jak z Moravy, tak ze Slovenska. Rok 1927 byl zvláště příznivý pro výstavbu dráhy. Až do 8. prosince nemrzlo a nebylo sněhu. V Javornickém zářezu se pracovalo i v noci pomocí reflektorů. 8. prosince 1927 byla trať slavnostně otevřena a byla zahájena doprava. Ráno po 9. hodině školní děti s učiteli a zástupy občanstva, všechno slavnostně v krojích nastrojeno, ubírá se k nádraží. Mrzne, vzduch je jasný. Vidíme daleko k Javorině, na Slovensko a až k Moravě. Všechno čeká netrpělivě, kdy uvidí vlak, první vlak, který přijíždí, co Velká nad Veličkou stojí. Vlak má zpoždění. V tom napjatém očekávání zapísknutí, bílá pára se valí a vlak zmírněným tempem vjíždí nádraží ve Velké nad Veličkou. (Opis z kroniky obce)
Průjezd pana presidenta T. G. Masaryka Velkou nad Veličkou
Dne 5. srpna 1931 projížděl pana president Velkou k pobytu na Slovensko. Nádraží bylo těl. jednotou Sokol vkusně ozdobeno. Vítání se zúčastnila škola, Sokol, legionáři, obecní zastupitelstvo, hasiči, hudba pana M. Miškeříka a obecentstvo z Velké a okolí. Vlak projížděl zcela volně, takže všichni přítomní pana presidenta dobře viděli. Byl to okamžik vzácný, nezapomenutelný.
Stanice Velká nad Veličkou
Pro tuto stanici byla projektována větší budova než v Blatnici pod svatým Antonínkem. Velická výpravní budova je sice typově podobná s ostatními, ale vyjímkou je nápadný rohový výklenek v obou podlažích. Na boku ještě prosvítá původní název z doby výstavby. Navíc zde je také dvoupokojový byt pro traťmistra a navíc zde byla umístěna místnost pro čety. Při pohledu na nádražní budovu vidíte velkou ozdobně malovanou fasádu, vstupem do budovy. Z druhé venkovní strany budovy Vás zaujme vstupní slovácké zdobené žůdro. Celá výzdoba nádraží byla realizována ak. malířem Pernicou, který několik let tvořil v ateliéru Jožky Úprky v Kněždubě. Ve stanici je postavena výpravna, vestibul s čekárnou, místnost pro zavazadla a úřední místnost. Pro staniční zaměstnance jsou k dispozici byty. Jednotlivé byty ve výpravnách byly vystavěný s předsíní s vlastním záchodem a pokud možno s malou verandou. Vybavení bytů bylo jednoduché, ale účelné. Vstup do budovy je oddělen od východu k nádraží, a tak se cestující nemůžou křižovat. Také byty výpravčích mají samostatné vchody. U všech výpraven je zřízen krytý peron, umístněný podél části budovy a nezabraňuje přístupu světla do místností určených pro cestující a pro personál obsluhy. Na konci peronu se nachází ve zvláštním přístavku dámské a pánské sociální zařízení a ještě byly zde místnosti určené pro prádelnu a lampárnu.
Akademický malíř Vojtěch Pernica
Cesta vlakem z Lipova do Velké nad Veličkou až po Javorník
Z Lipova po necelém kilometru jedeme do "Velké" jižním směrem, oblouk se narovnává a trať se vypořádala s nekončícím stoupáním. Přichází jeden nadjezd polní cesty za druhým a se údolí Veličky výrazně zužuje. Centrum slováckého Horňácka, městečko Velká nad Veličkou, nám z tratě hlásí továrna Kordárna, světově ojedinělý výrobce umělých tkanin do pneumatik. Je rozložena dole v údolí, jehož úbočím míříme k velické stanici. Zleva se ještě větším stoupáním připojuje kordárenská vlečka, která výškový rozdíl řeší ve stylu pravých horských drah - úvratí. Byla dodatečně dostavena i s další částí mostu přes silniční komunikaci. Dostáváme se na násep na pořádně vyfoukané místo. Vpravo se otevírá pohled na Hrubou a Malou Vrbku, proti nám se na kopci líně otáčí vrtule první zdejší větrné elektrárny. V jejím zákrytu je stanice Velká nad Veličkou, kde nadjedeme okresní silnici do Hrubé Vrbky, kde na chvíli končí táhlé stoupání, a vlevo míjíme objekty zdejšího traťmistrovského okrsku. Při výjezdu z nádraží máme jen pár stovek metrů na rychlý rozjezd na rovině. Hned za krajní výměnou začíná další stoupající úsek a při pohledu zpět je zřejmé, kolik zemních prací muselo být odvedeno, aby zde mohla ležet čtyřkolejná stanice. Po dvou kilometrech se nachází zastávka Javorník nad Veličkou.
Slavnostní otevření trati
K odlovu kešky: Místo je celkem zamudleno mudly čekající na autobus, tak buďte při odlovu opatrní. Kešku vracejte na původní místo.
Přeji příjemný odlov :-)