Číčovice - apendix okresu Tábor [TAK.2020] Traditional Cache

Co o Číčovicích vlastně víme

Tato keš měla představit místo s velkým geniem loci. V podstatě zaniklé sídlo, ztichlé ruiny pohlcuje příroda, až po chvíli člověku dojde, že nahnutý žulový kříž s orezlým Ježíšem stojí na bývalé návsi. Takových míst není v našich končinách přehršel. Jenže tohle už neplatí, protože ruinu začal někdo probouzet k životu. Je to vlastně dobře, ale kouzlo je fuč. Novému průzkumu místa (víme o něm asi tak pět let) ovšem předcházelo podrobné studium řady pramenů, jehož výstupy by bylo škoda jen tak zahodit. Keš tudíž není tam, kde být měla, ale využili jsme toho, že v Číčovicích se nachází možná nejdelší apendix okresu Tábor (viz mapa). Což je taky svého druhu zajímavost.

O Číčovicích se toho nedá „snadno“ dozvědět mnoho. Wikipedie uvádí jen povšechné informace, které jsou k dispozici snad u každého sídla (první písemná zmínka apod.). Také se lze potkat s podivným zvykem uvádět „německý“ název sídel i u sídel, které nikdy žádný německý název neměly, zejména proto, že se nacházejí v oblastech, kde nežilo německé obyvatelstvo. Uvozovky jsou zcela na místě – název Tschitschowitz není německý, ale pouze poněmčený. Ale to jen na okraj, pro pořádek.

Naštěstí existují zdroje, které poskytují informace, jež do příběhu Číčovic zasazují konkrétní lidi a vytvářejí tak prostor pro imaginaci. Současně ovšem vytvářejí prostor pro pěkný zmatek, protože až do raného novověku byla řada věcí uspořádána významně jinak, než dnes, respektive v nedávné historii. Podle berní ruly z roku 1654 byl 1. díl Číčovic majetkem statku Nadějkov, který patřil příslušnici rytířského stavu Anně Doudlebské. Statek náležel ke kraji Bechyňskému. V části, jež se později stala obcí Střítež v soudním okrese Milevsko, mělo žít 163 hospodařících. Kolik to ovšem bylo lidí a kolik z nich žilo právě v Číčovicích, těžko říct. Tehdy totiž platil z dnešního pohledu těžko pochopitelný „přepočtový“ vzorec: 1 osedlý = 1-2 sedláci = 4 chalupníci = 8-16 zahradníků. Komu patřil 2. díl Číčovic, se autorům nepodařilo zjistit. Domněnka, že se jednalo o majetek premonstrátů, je ovšem nejspíš na místě (viz dále). Bývalo totiž běžné, že sídla se dělila na díly a nebylo výjimkou, že každý díl patřil jinému majiteli.

Moderní doba přinesla zrušení patrimoniální správy a vznik obcí a osad s jasně danými katastry a lidé v nich žijící byli sčítáni jednoduše jako „duše“. Palacký (1848) uvádí, že Číčovice těsně před zavedením obecního zřízení byly součástí milevského panství v majetku kláštera premonstrátů na Strahově. V té době zde byly čtyři domy, které obývalo 23 obyvatel. Sčítání lidu, jak jej zhruba známe dnes, probíhá v pravidelných periodách právě od vzniku obecního zřízení. Výsledky se naštěstí dochovaly v úplné řadě, takže jsou dispozici kompletní informace o tom, jak Číčovice postupně zanikaly coby živé sídlo.

Sčítací archy ze všech sčítání lidu až do sčítání v roce 1921 jsou digitalizované a veřejně dostupné, takže umožňují zabydlet Číčovice skutečnými lidmi.

Číčovice zabydlené

Usedlost čp. 1 v roce 1869 obývalo 9 obyvatel, kromě rodiny gruntovníka (majitele) Jana Tomáška samozřejmě i lidé, kteří u něj byli ve službě nebo lidé, kteří se zde v době sčítání nacházeli z jiného důvodu. Takto tomu bylo i v ostatních číčovických usedlostech. Jan Tomášek byl doložitelným majitelem až do roku 1921, přičemž počet obyvatel usedlosti byl 6 (1880), 11 (1890), 7 (1900), 10 (1910), 8 (1921). Dům čp. 1 stojí dodnes, jestli mají jeho současní majitelé něco společného s rodem Tomáškových, není známo.

Usedlost čp. 2 v roce 1869 obývalo 7 obyvatel, gruntovníkem (majitelem) byl Martin Novotný. Někdy v době přecházející dalšímu sčítání lidu usedlost přešla na jeho syna Jána. Posledním snadno dohledatelným majitelem byl Hubert Dohnal, který byl majitelem při sčítání v roce 1921. Počet obyvatel usedlosti byl 12 (1880), 13 (1890), 12 (1900), 11 (1910), 6 (1921). Dům čp. 2 již nestojí, autoři keše se domnívají, že se jedná o nyní ožívající ruinu v prostoru bývalé návsi, přičemž usedlost zanikla někdy po roce 1950 (viz tabulka výše).

Usedlost čp. 3 v roce 1869 obývalo 11 obyvatel, gruntovníkem (majitelem) byl Jan Dvořák. Tato usedlost měnila majitele v rámci rodiny nejčastěji – v roce 1880 byla majitelkou vdova Marie Dvořáková a žilo zde 7 obyvatel, od roku 1890 byl majitelem její švagr Václav Šácha. Počet obyvatel usedlosti byl 8 (1890), 9 (1900), 10 (1910) a 6 (1921). Dům čp. 3 stojí dodnes, je skvostně opraven a tom, zda současní majitelé mají něco společného s majiteli původními, nejsou k dispozici žádné informace.

Usedlost čp. 4 v roce 1869 obývalo 8 obyvatel, pachtýřem byl nádeník Ján Štěpánek. V roce 1880 byl pachtýřem František Řezáč a žili zde 2 obyvatelé. V roce 1890 již sčítací arch o domě čp. 4 hovořil jako o zbořeništi. Kde se usedlost nacházela a kdy a jak zanikla, není známo. Možná, že někde tam, kam vedla zaniklá cesta, která tvoří onen apendix okresu Tábor a u které je uložena tato keš.

Regionalistický bonus

A nakonec bonus pro regionalisty. Po vzniku obecního zřízení se Číčovice různě „posunovaly“ mezi okresy, obcemi i katastrálními územími. Bylo to takto:

S Číčovicemi se od roku 1980, kdy se staly částí obce Nadějkov v táborském okrese, se až donedávna táhla „porucha územní skladebnosti“. Územní skladebnost je jedním z principů územní organizace státu. O co se jedná, lze pochopit z příkladu Číčovic, kde došlo k „poruše“: územní skladebnost je porušena v případě, že část obce X (Nadějkov) leží na katastrálním území Y (Střítež u Milevska), které náleží obci Z (Vlksice). Zdánlivě jde o prkotinu, která zajímá jen podivíny. Není tomu tak. Jedná se o ukázku toho, jak komunistický režim zcela rozbil vše, co přirozeně vznikalo po staletí. Pojmy „obec“ (osada), „katastr“ byly zcela vyprázdněny a s obojím se, bez ohledu na místní komunity, kvedlalo tak, jak se to zrovna hodilo. V Číčovicích je už ale vše v pořádku – jsou součástí katastrálního území Modlíkov, jež tvoří území obce Nadějkov v okrese Tábor.

Jak na keš

Ideální je vyrazit z Modlíkova. Parkování je možné leckde, záleží na autu a odvaze, Modlíkov je doporučenou jistotou. Nejlepší přístup je od usedlosti čp. 3, u které odbočuje bývalá obecní cesta, u níž je uložena keš. V kraji je ovšem zvykem pást krávy všude, i v nivách potoků, na podmáčených pozemcích, na bývalých cestách. Je tudíž potřeba vnímat, kde se krávy právě nacházejí.

Zdroje:
Palacký, František: Popis Království Českého. Praha: František Palacký 1848
Doskočil, Karel: Berní rula 2 – Popis Čech roku 1654 (Souhrnný index obcí, osad a samot k berní rule. Praha: Státní pedagogické nakladatelství v Praze 1953
Kolektiv autorů: Administrativní lexikon obcí v Republice Československé, I. díl – Čechy. Brno: Státní ústav statistický 1927
Kolektiv autorů: Seznam obcí Republiky Československé, I. díl – Seznam obcí v zemi České. Praha: Státní ústav statistický 1948
Kolektiv autorů: Seznam obcí Československé socialistické republiky 1960. Praha: Ministerstvo vnitra 1960
Wikipedia: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%AD%C4%8Dovice_(Nad%C4%9Bjkov). Dostupné on-line 30. 9. 2020
Státní oblastní archiv v Třeboni: https://digi.ceskearchivy.cz/Scitani-lidu-SOkA-Pisek-1921-Soudni-okres-Milevsko-C-C-Cicovice. Dostupné on-line 30. 9. 2020